Vyvolení
Veronica Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480051/bmid_vyvoleni-yOT-480051.png
4
66
66
Vyvolení (Veronica Roth) série
1. díl
Keď svet zachránili prvý raz, stali sa hrdinami. Druhý pokus ich však môže stáť život. Pred desiatimi rokmi si proroctvo vyvolilo piatich obyčajných tínedžerov, aby porazili mocného nositeľa skazy a chaosu - Temného, ktorý zrovnával mestá so zemou a tisíce ľudí pripravoval o život. Vyvolení, ako tínedžerom všetci hovorili, obetovali všetko pre to, aby ho zničili. Po páde Temného sa svet pomaly vracia do normálu. Pre každého okrem nich. Veď čo majú robiť najslávnejší ľudia na planéte, ktorí sa celú mladosť učili iba o nadprirodzenom boji s ničivou silou a svoj životný cieľ už dávno naplnili? Zo všetkých piatich sa najťažšie adaptuje Sloane. Každý z toho viní posttraumatickú stresovú poruchu a jej výbušnú povahu, no nik netuší, aké tajomstvá pred nimi ukrýva? Tajomstvá, ktoré ju väznia v minulosti a postupne vzďaľujú od jediných štyroch ľudí na svete, ktorí jej rozumejú.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
Chosen Ones, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) No tak jsem asi jediná, kdo tuhle knihu moc nepochopil. Po přečtení jsem zde četla komentáře, jestli je na tom někdo jako já..ale asi ne. Já jsem prostě některé věci nepochopila a něco mi přišlo úplně nesmyslné. Například jsem nepochopila, proč už na zemi, když s ním bojovali poprvé, jim temný neřekl, že chce umřít...a pak jsem nepochopila, proč na genetrix povolavali různé vyvolené z jiných světů a posílali je na Moxe, když nakonec od něj chtěl, aby ho zabil. A hlavně potřeboval k tomu jehlu...tak na co byli ti ostatní vyvolení?....To jsem prostě nepochopila a postrádalo mi to smysl.
Já tak nějak nevím, na jednu stranu se mi to četlo dobře, na druhou mi to přišlo trochu překombinované, skoro bych řekla až slátanina. Navíc mi tam vadily ty vložené pasáže tajných agentur, básní a jiných mouder o magii. K hrdinům jsem si nedokázala vytvořit jakýkoli vztah. A opět starý "dobrý" problém amerických autorů, Veroniku nevyjímaje, děj se odehrává jen v Americe, jen Američani mají problém a jen Američani zachrání celou planetu. Spoiler: alespoň díky Sloanině neznalosti tedy zůstala snad Evropa ušetřena.
Divergence se mi líbila, Čáry života moc ne, a tohle je tak asi na stejno, škoda pro mě.
Kniha se čte dobře a rychle, příběh mi odsýpal i přesto, že byl pomalejší a detailnější. Jelikož mám ráda obě autorčiny série, které u nás vyšly (Divergence a Čáry života), tak jsem si tuto také užila. Přesně jsem poznala autorčin styl psaní, který mi vyhovuje. Díky vmezeřeným článkům, rozhovorům to bylo živější, komplexnější. Ocenila jsem dost vývoj romantických linek, kdy v Divergenci to mělo dosti rušivý efekt minimálně u druhého dílu. Tady naopak to působilo reálně, nenásilně, ale i tak to umělo něco z těch emocí ze mě vyždímat. To, že je Mox Vyvovlený jsem si zvládla domyslet, přesto ale mi některé zvraty vyrazily dech (zhroucení obou světů díky smrti Temného atd.). Konec byl částečně dojemný, hlavně díky "zabití" armády nemrtvých, částečně překvapivý a trochu mi i nad tím rozum stál. Co mi přišlo ale dost vtipný, byla ta situace, kdy se jehla zabořila Sloane do paže a v klídečku si projela půlkou jejího těla do paže druhé (jakože to byl fakt wtf moment :D). Naopak jsem ocenila, jak to vše bylo celkem dost podrobně vysvětlené. Na začátku jsem se prostě začetla aniž bych věděla, proč že to vlastně čtu, a co mám čekat, že se stane. Sbírala jsem drobečky až jsem to začínala chápat víc a víc. V některých chvílích to mohlo trochu tahat za vlasy, ale z celkového příběhu mám pozitivní pocity. Bavilo mě sledovat vývoj Sloane jako postavy, romantiky to má za mě tak akorát.
Kniha by se dala shrnout do věty "Nečekejte Divergenci". Vážně, Spřízněni volbou je něco úplně jiného a pakliže začnete číst s vidinou toho, že jde o nějaký sequel Divergence, tak budete zklamaní.
K tomu přitom není důvod. Je to velmi dobrá kniha. Propracovaná, s neotřelým tématem a originální hlavní hrdinkou.
Jen to prostě není Divergence.
Spřízněni volbou je scifi, ve kterém se seznamujeme s partou Vyvolených, kteří už svůj boj s padouchem mají úspěšně za sebou a momentálně se vyrovnávají se svými traumaty, která utržili.
Už jen z tohohle můžeme cítit tu originalitu.
Je to snad má první přečtená kniha, v níž hlavní hrdinové už "dobojovali". Autorka otevírá témata jako ptsd, úzkosti, panické ataky...
Hlavní hrdinka nemá komplex toho, že by pořád musela všechny zachraňovat. Občas i ona sama potřebuje zachránit...
Abych to shrnula, bavilo mě to. A vřele doporučuji všem, kteří mají rádi scifi a originální náměty. Jen bych dodala, že kniha není (na rozdíl od Divergence) young adult. Sice neobsahuje nějaké explicitní scény, ale domnívám se, že mladší čtenář si ji nemusí tolik užít.
(SPOILER) Přestože bych se neoznačila za skalní fanynku Veronici Roth, vždy se mi nějakým záhadným způsobem dostanou její knihy do rukou. Na stylu psaní je vidět, že autorka se vyprávění příběhů věnuje již delší dobu. Mix silného fantasy a scifi mi příliš nesedl, osud vesmírů mi byl prvních dvě stě stran celkem ukradený, zaujali mě však postavy. Hlavní hrdinka nemá typické dobré vlastnosti a v životě udělala hned několik chyb, pro něž je velmi snadné ji pokrytecky odsoudit. Kniha se okrajově věnuje i drsnějším tématům, jako je PTSD nebo sebevražda. Posledních sto padesát stran, v nichž hlavní hrdinka rozvíjí romantický vztah se stejně morálně problematickou osobou, jakou je ona sama, nižší zájem z počátku knihy bohatě vykompenzoval. Motiv činů hlavního záporáka jsou velmi neotřelé.
Takhle knížka mi přišla jako taková napodobenina příběhů od Marvelu.
Sledujeme partu lidí, kteří ve svých teenagerských letech zachránili svět před Temným. Dnes už jsou to ale třicátníci.
Já jsem si prostě nemohla zvyknout a představit si je jako třicetileté. Pořád jsem si je představovala jako sedmnáctileté.
Některé pasáže byly nudné a zdlouhavé. A některé okolnosti se daly dost dobře odhadnout, jak skutečně budou. Ale hlavní hrdinka Sloane mi byla celkem sympatická a sedla mi.
Hodně knížku okořenily útržky z novin a různé rozhovory. Celkově se mi velice dobře četla a grafické zpracování je také velmi krásné.
První půllka se mi líbila mnohem víc než druhá. Z té jsem byla taková rozpačitá.
Moc se mi líbilo jak jsme mohli sledovat co se děje s hrdiny po bitvě, kdy by mělo nastat štastně až na věky. Sloan mi díky tomu přirostla hodně k srdci. Byla mi díky tomu taková bližší. Hodně mě přakvapil osdu ostatních postav.
Ale druhá půlka mě moc nebavila. Za nějakou dobu se to zlepšilo, ale měla jsem pocit, že autorka si už nevyhrála s psychykou stránkou. Postavy mi přišly nemastné, neslané. Ke konci to už bylo opět super. Prostě celou dobu jsem měla pocit, že čtu na horské dráze, kde se střídaly pasáže baví - nebaví.
Divergence to není, ale nebylo to špatné. Plus dávám za obálku. Ta mě nalákala. Potom se mi ještě líbilo grafické zpracování. Krásně to knížku oživilo.
Tuhle knihu budu nejspíš ještě dlouho rozdýchávat. Když jsem zjistila, že má vyjít další kniha od úžasné autorky Roth, ani chvilku jsem neváhala a knihu si hned předobjednala. Dostala jsem se k ní sice až teď, ale nejsem ani trochu zklamaná. Divergence je jedna z mých nejoblíbenějších sérií, Čáry života se mi líbili, ale druhý díl byl zklamáním. Ale tohle? Začnu zpracováním knihy, které je přesně takové, jaké mám ráda. Útržky z novin, tajné emaily, básničky a útržky rozhovorů. Všechno tohle v knize najdete. Vím, že někteří lidé na tyto "doplňující informace" nejsou, a proto se jim kniha až tak nemusela líbit. Já jsem nadšená, kapitoly se čtou nádherně, užívala jsem si každou stránku. Už nějakou dobu mě žádná kniha nenadchnula tak, jako právě Spřízněni volbou. Hrozně doufám, že u nás vyjdou další díly, tahle série si nezaslouží zapadnout. Celý ten svět je dost složitý na pochopení, a jo, nejspíš má nějaké mouchy, ale to třeba mně vůbec nevadí. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila hned, byla dosti atypická od těch běžných hlavních hrdinek. Také velmi oceňuji přátelské pouto, které autorka napsala opravdu skvěle, je zde i trochu romantiky, ale opět, dobře napsané. Takže podtrženo sečteno, jsem nadšená a doufám, že autorka bude dále pokračovat v tak jedinečných knihách jako doposud.
Do poloviny knihy mě to moc nebavilo, až v druhé části se to rozjelo. Asi bych nemusela mít ty záznamy a zprávy z novin, docela mě to rušilo ve čtení. Sloan mi jako hrdinka sedla a Mox byl taky super.
Kniha byla překombinovaná. Sloane jako hlavní hrdinka byla záhadnou a ne úplně kladnou postavou. Líbil se mi nápad, ale občas drhlo zpracování. Některé věci mi přišly naprosto přitažené za vlasy a hlavně se mi nelíbil překombinovaný závěr. Naopak oceňuji námět, skupinu přátel okolo Sloane, úryvky a články doplňující informace o ději a plno zvratů v knize. Ovšem sérii Divergence kniha nesahá ani po paty.
Divergence to určitě nebyla !!!
Jedná se o fantasy, jež je jakousi směsicí doktora Strange, Grishaverse a formou psaní trochu podobná sérii Akta Iluminae. Část jako by skoro vypadla z GoT, kdy si Noční král tvořil kamarády :-D.
Hlavní hrdinka mi byla sympatická, jelikož nezapadá přímo do škatulky hrdinka roku. Moc nemusí lidi a je spíš asociál, kterého davy příliš neberou . Svět je vymyšlený zajímavě, ale člověk se v něm chvílemi ztrácí a to trošku ubírá na čtenářově pozornosti.
Hlavní padouch není nic moc. Na začátku si můžete myslet , že by se mohlo jednat o obdobu Temnyje, ale ono prd ….
Pokud Vás zajimá cestování v rámci časoprostoru, vznik magie a jejího fungování, pradávné věštby, psychologie postav (kupříkladu PTSD, těžká rozhodnutí ve vypjatých situacích), malá romantická linka a upřednostňujete příběhy, které nejsou napsány pouze černobíle, běžte beze všeho do toho…
Přeskakování mezi alternativními světy bylo někdy dost rušivé a matoucí, přesto ale nebyl příběh vymyšlen špatně. Ovšem Čtyřka je holt Čtyřka .!
(SPOILER)
Fantasy příběh pro děti a mládež, ovšem to neznamená, že si to nemůžeme přečíst i my třicátníci :).. Porazíte Pána zla a zjistíte, že stále žije za druhými dveřmi???
2 světy, které se zhroutí do sebe a nastane konec světa???
Rozhodně stojí za přečtení, protože vyvolenou Sloane si hned zamilujete :)
(SPOILER)
Autorčinu Divergenci miluju celým svým srdcem a pořád čekám, že mi svým dalším počinem vyrazí dech stejně, jako to bylo u jejího debutu, ale mám pocit, že tohle byla úplně poslední šance, kterou jsem jí dala.
Začátek vypadal slibně - parta hrdinů kolem třicítky, kteří jako teenageři zachránili svět, se musí vyrovnávat s neutichající pozorností médií, ale i sami se sebou a se svými traumaty, a hlavní hrdinka, která rozhodně není psaná s cílem se zalíbit, ale vy ji svým způsobem chápete. No posuďte sami, nezní to skvěle? Ano, zní. A řekla bych, že do téměř do půlky to skvělé bylo...
Jenže pak přišlo cestování mezi dimenzemi a moje touha vědět, jak to bude dál, padla prudce dolů. Najednou se děj začal neskutečným způsobem táhnout a já postupně ztratila poslední zbytky zájmu, takže odhalení identity našeho hlavního záporáka mě nechalo naprosto chladnou a novinové články a tajné spisy, kteté měly knihu obzvláštňovat, mě začaly vyloženě otravovat. A bohužel to nenapravil ani závěr.
Ve spolupráci s Albatros Media.
Mně osobně se Spřízněni volbou od Veronicy Roth líbilo vážně moc, zároveň ale uznávám, že nedokážu odhadnout, jak tenhle titul sedne ostatním a dokážu pochopit, proč ji další čtenáři nehodnotí zrovna příliš pozitivně. Tohle je totiž fakt jedna z těch dost individuálních knížek, co není psaná tak, aby potěšila davy.
Hodně, hodně moc to totiž visí na tom, jak vám sedne Sloane jakožto hlavní hrdinka. Ona Sloane totiž není zrovna postava, kterou by člověk mohl mít vyloženě rád. Mě osobně sice to, jak nádherně šedá je, neskutečně potěšilo, bylo pro mě osvěžující, že vlastně dokáže být i taková mrcha, ovšem ze zkušeností vím, že čtenáři mají často s podobným typem postav problém a už jen kvůli tomu se jim kniha nelíbí.
Pak je tu otázka děje. Ono je to hodně pomalé a to obzvlášť, pokud jste od Veronicy Roth zvyklí na akci, akci, akci. Tady je ze začátku vhled do toho, jaké trauma v hrdince zanechalo to, že musela zachránit svět. A pak... Pak se to vydá úplně jiným směrem, než jsem čekala. Tak to nechci příliš rozvádět, ať jste eventuálně taky překvapení tolik jako já. Každopádně pak se chvíli docela stojí na místě, ovšem v poslední třetině se autorka rozjede a hází jeden zvrat za druhým. Pravda, většina zvratů není příliš překvapivá, avšak je to tím, že jsou ty zvraty pro příběh logické a hodí se k tomu. A třeba ten konec byl za mě fakt super.
Líbilo se mi, jak si celá ta kniha pohrává s myšlenkou vyvoleného, jak se na to autorka dívá z různých úhlů a jak ukazuje, že hranice mezi padouchem a hrdinou je fakt tenká.
Bavil mě i ten svět. Dost blbě se tu teda poznává, autorka ho představuje hodně roztříštěně, takže jasně ucelený obraz nemáte ani na konci, nicméně to zdejší pojetí magie je zajímavé a nevadilo by mi, kdyby ten svět chtěla v budoucnu použít pro další příběh.
Jako výraznější slabinu knihy vnímám postavy. Co o tom, Sloane je skvělá, ale s těmi vedlejšími je to horší, ani zdaleka nepůsobí tak živě a plasticky jako Sloane, škoda.
A zkrátka - asi jsem se fakt bála, že dostanu spíš špatnou knihu, takže jsem byla nakonec extra překvapená, jak moc se mi to líbilo.
(SPOILER)
Do knihy jsem šla s tím, že má zajimavou anotaci ale nic moc víc nevím co od ni čekat.
Začátek utíkal pomalu - seznámili jsme se s hlavními postavami (vyvolenými), dozvěděli jsme
se pár informací o bitvě, kterou vedli proti Temnému a viděli jsme jinou stránku hrdinů -
PTSD či neustálé pronásledování paparazzi.
Poté se tok příběhu naprosto změnil a přinesl nám magii, paralelní dimenze a dalšího nepřítele, kterého je třeba porazit.
Od tohohle zlomu mě kniha začala bavit mnohem víc a hltala jsem každou stránku. Jen mě zamrzelo, že jsme se rozloučili s některými vyvolenými.
Kniha mě několikrát zajimavě překvapila a jsem moc ráda za možnost si ji přečíst.
Mínusem knihy za mě byly některé postavy - např. Matt. Už od začátku mi nesedl, nedával Sloane žádnou podporu a pochopení.
Doufala jsem, že se to postupem času změní, ale bylo to horší a horší. Pak se přidala i Esther, která jí nadávala za každou věc.
Neříkám, že Sloane byla vždycky příjemná a jednala racionálně, ale v některých situacích bylo chování ostatních opravdu přehnané.
Kvůli tomu jsem také byla nadšena z Moxe - krásně se ke Sloane hodí, vídí ji takovou jaká opravdu je a navzájem si rozumí
Konec jsem opravdu nečekala, ale jsem za něj spokojená. Je to určitě i skvělý nášlap na nějaké pokračování
Moc děkuji Humbooku za poskytnutí E-knihy
Veronica Roth rozhodně umí psát, ostatně její předchozí série z postapokalympitckého Chicaga to dokazuje. "Divergence" byla skvělá, pro většinu z nás starších čtenářů představovala pomyslný vstup do dystopické YA. Tohle nebylo vůbec špatné, svým způsobem se jednalo o perfektní uchopení superhrdinů. Nazíráme na ně totiž úplně opačnou optikou, kdy sláva doslova není všechno. Pilotní protagonisté sice zachránili svět, ale tím to zdaleka nekončí. Situace, kdy vás všichni poznávají nemusí být zrovna příjemná. Knížka se příjemně čte a ocenila jsem i odkazy na mytologické detaily. Dost se mi zamlouval i vývoj hlavních hrdinů. Nicméně střídání minulosti a přítomnosti působilo trochu rušivým dojmem. Upřímně není to vůbec špatné, ale čekala jsem trochu víc. Každopádně pro milovníky YA je toto nutnost, navíc ta obálka je boží..️
Já moc děkuji "Humbook blogerům" za možnost si knížku přečíst mezi prvními. Rozhodně nelituji, že jsem se do ní pustila a myslím, že pokud se vám zamlouvají knihy jako "Hunger games" či "Divergence", nebo třeba "Renegáti", tak budete nadšení i z tohoto počinu!
Nijak se netajím tím že Divergence je nejen moje nejoblíbenější knižní série (i ta filmová), ale taky to byla série která odstartovala moje knihomolství.
Další série Čáry života na mě čeká v mojí knihovničce, ale rozhodla jsem se dát přednost právě Spřízněni volbou, první díl další úspěšné série, která bude i brzo zfilmovaná.
Upřímně jsem od toho ale očekávala víc než se mi dostalo a to mě tak trošku zklamalo.
Oproti ostatním knihám od autorky se zde nedočkáme takové romantické linky na jakou jsme zvyklý a to je škoda, protože Sloane je velmi zajímavá postava.
Dalším "tahákem" tedy aspoň pro mě bylo PTSD které mělo hrát v příběhu velkou roli, ale nakonec se to točilo v jednom a tom stálém kole a často mi to ke konci už maličko lezlo na nervy.
Avšak velkým pozitivem je vykreslení charakteru postav, ostatní vyvolení mě nakonec zaujali víc než samotná hlavní hrdinka.
Magie je taky velkým plusem příběhu, vše je dobře vysvětleno a nestane se tak že budete tápat jak se vlastně dostali k řešení.
Navíc paralelní dimenze jsou skvělým prvkem, který tomu dodá na originalitě
Doporučuji všem milovníkům dystopie, zajímavého magického systému nebo právě pro ty kteří mají Veronicu Roth v oblibě.
V jistých ohledech lepší než Čáry života, v jistých ohledech dospělejší než divergence. Musím říct, že začátek byl docela zajímavý. Dostáváme se do světa, kde jsou hlavní události za námi a zachránci se vyrovnávají s PTSP (každý podle svého). A pak bum, berlička a zas paralelní světy – už mě to začíná nudit. :(
Knížka je rozdělena do tří částí, které na sebe přímo navazují. Úplně nechápu toto dělení (snad kvůli filmovému, nebo miniseriálovému zpracování), a tak dostáváme jasné rozdělení úvodu, zápletky a vyvrcholení. :D Jo, je to divné. :D
A pak už asi nic zásadního. Hlavní hrdinka zmítána démony, její unikátnost a romantická linka… Kulisy tuto banalitu nedokázali utáhnout, i když se Nica snažila (svět vysvětluje retrospektivně skrz záznamy a knížky, o které se hlavní hrdinka dychtivě zajímá).
Takže… bylo to dobré, ale trochu nuda. Nevím, jestli pokračování dokáže přinést něco, co by tuto průměrnost dokázalo vyzvednout výš. Uvidíme. :) Rothová pro mě nejspíš bude pořád autorkou teenovské pohádky ze světa divergence. Její snahy posunout se k složitějším formátům mě zatím neohromili. A to už má po 30!
Za tři.
PS: Je možné, že mé hodnocené je ovlivněno Rambem, kde je to PTSP jednoduše mnohem lépe vykresleno. :)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie konec světa hrdinové pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2012 |  Divergence |
| 2014 |  Aliance |
| 2012 | Rezistence |
| 2017 | Čáry života |
| 2014 | Čtyřka: Divergentní povídky |
(SPOILER) Malo to dlhy a dost nudny uvod, vlastne az ked sa dostali do Genetrixu to zacalo byt zaujimave. Dovtedy mi to prislo len ako keby som citala ukoncenie nejakeho pribehu a ani to nebol uplne dobry koniec. Potom som uz pochopila, o co islo, ale nejaky wow efekt sa nekonal.