Vyvrhel
Samir Hauser
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547166/bmid_vyvrhel.jpg
4
19
19
Chcete vědět, jak se kalilo v Praze v devadesátých letech? Jaký postavičky se tenkrát potulovaly po klubech? Zapomeňte na ty kecy o devadesátkách, co vám cpou do hlavy. Byla tu jen jedna kapela, co se s ničím nepárala, a jen jeden zpěvák, co do toho šel po hlavě - Vanessa a Samir Hauser.
Přidat komentář
Těžko to hodnotit, když o tom o čem autor píše vím vlastně jen z doslechu a to ještě velmi vzdáleném doslechu. Ale místy to je podle mě dobrá kniha, zvlášť tím osobním účastenstvím v subkultuře, kterou sice můžeme vnímat jako notně "ujetou" a plnou magorů a excesů "za hranou", ale Hauser to často popisuje s nadhledem a není to podle všeho žádnej idiot, ten nadhled tam je a i to zhodnocení 90´s vůči dnešku. A i když je to "okraj", kterej se nemusí každýmu líbit, tak tahle kniha docela dobře doplňuje knihu KMENY o 90´s subkulturách u nás a obecně o devadesátkách.
Na tuhle knížku jsem se jako vyhledávač dekadence a oplzlostí hodně těšil, bohužel po podrobném přezkoumání jí nemůžu doporučit, a to hlavně z důvodu, že znatelnou část knihy tvoří rozhovor s Luďkem Staňkem, což je patvor, který mě absolutně nezajímá a záměrně veškerý obsah s ním několik let ignoruji, a navíc autorovo zoufalství ke konci knihy dochází tak daleko, že aby vyplnil aspoň nezbytný obsah knihy, její zbytek doplňuje texty jeho hudebních skupin, které mě rovnéž nezajímaly. Shrnutí - jakákoliv knížka Jana Pelce nebo Charlese Bukowskiho lepší, potěšila mě jen pasáž o Markovi Prchalovi, kterak na piku už v roce 1999 údajně vymyslel facebook. Tzn: vypůjčit z knihovny dobrý, ale za těch 375 kč to nestálo.
Vyvrhel je neuvěřitelně vtipný, sprostý, nekorektní. Čekala jsem podomácku vyrobený toluen, dostala jsem čistý koks. Hauser chrlí jednu historku lepší než druhou a je úplně jedno, jestli se skutečně staly nebo jestli si je vymyslel. Naopak - možná by bylo úplně nejlepší, kdyby si to celé vyfabuloval, protože pak bychom zde měli vypravěče a autora, který bude i dál oslnivě stroboskopicky blikat z našeho českého discolandu. Ano, jsou to taky drby, ale podané tak poutavě, jako kdyby vstal z mrtvých Hrabalův strýc Pepin. To sice možná trochu přeháním, ale je mi to jedno. V jedné z kapitol se autor odhaluje, že byl počat a narodil se jako alibi dvou komunistických špionů. Chce se mi říct, zaplať pánbu za to! Kdejaká unylá autorka by se z podobného traumatu vypsala ublíženou, nekonečně nudnou románovou trilogií, zde je to pouze jedna z mnoha kapitol. Doporučuji!
Je mi i z nějakých osobních zážitků zřejmé, že Samir asi osobně nebude vždy nejlepší parťák do nepohody a poslední léta už mi některé snahy šokovat přijdou až moc na krev. Stále je však pro mě jednou ze zásadních postav porevolučního hudebního undergroundu a Vanessa bude už navždy svítit jako jedna z kapel, které na mě měly v mládí zásadní vliv a co se v mládí naučíš, že.... Síla Samira asi nikdy nebyla v nějaké zpěvní virtuozitě, ale byla to vždy show a textař je to excelentní. Dar jazyka se projevuje i v této knize, která se čte jedním dechem a pár pasáží člověk musí větrat i delší dobu, byť zvyklý na ledacos a vlastně je tam i celkem dost prostoru k zamyšlení, byť to zprvu může působit jen jako povrchní příval šokujících historek. Chápu, že autorův styl (v širokém slova smyslu) nemusí být pro každého, ale o to se tento pán opravdu nikdy nesnažil a je to dobře. Byť bylo jasný, že tohle nebude úplně vyčerpávající kronika 90. let, tak stejně z toho prostě cítím, že je to trochu odfkláknutý, sorry. I bych pochopil, že autorův styl není nějaké hluboké zpytování sebe sama a spíše nazírá okolí, tak je to stejně promarněná příležitost. Historek i figurek je vlastně jen pár, spousta vele zajímavých linek jen načrtnutá a rychle opuštěná (dětství, rodiče aj.), případně se nějaké linky či věci už objevily v předcházející Bibliii, ale nechce se mi vytvářet nějakou srovnávací analýzu. Nicméně řečí čísel, kniha má 256 stran, z toho 50 stran jsou hudební texty (máme na CD a něco i v Biblii), 20 stran rozhovor se Staňkem a cca 40 stran nerealizované scénáře. Neříkám, že to nejsou zajímavé věci, ale po odečtení obrázků tady zbude cca 100 malých stran memoárů. Nelituju koupě a fanouškům trochu ostřejší zábavy nebo prostě Vanessy / Samira čtení doporučit určitě mohu, ale je to jen jednohubka a já čekal mnohem víc, především co do kvantity, ale i co do hloubky některých linek, ale tam už to můžu vnímat jako nějakou licenci, styl, osobností rys. Prostě memoáry se píšou i několik let a má to svůj důvod a je trochu škoda, že tahle stručná knížka může stát v cestě vydání nějakých budoucích, objemnějších. Ale nevím, třeba to jen patří do současného světa, kdy už mají lidi problém dočíst odstavec nebo titulek a vlastně tenhle turbo průlet padesáti lety života jednoho excentrika je dostačující, udělejte si názor sami. Subjektivně v mých očích také hodnocení knihy neprospívá nedávno zhltnutá biografie Marka Lanegana, který přeci jen, při vší úctě k Hauserovi nebo pražskému podsvětí obecně, hrál v mnoha ohledem poněkud jinou ligu.
Vyvrhel
Dobu jsem z větší části zažil, plno lidí znám osobně, část historek jsem slyšel i z druhé strany účastníků. A beru tuto knihu jako takovou pohádku pro dospělé. Bohužel si nemohu pomoci, ale přijde mi, že část jsem četl již v Bibleee. Samir rozhodně umí pracovat s textem a ví, jak upoutat čtenáře/publikum. Nicméně mi opravdu přijde lehce úsměvné, že knihu značnou část tvoří vata v podobě textů písní, scénáře, rozhovoru.