Vyvrhelové
Elfriede Jelinek
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34551/bmid_vyvrhelove-Jf9-34551.jpg
4
57
57
V románu Vyvrhelové vypráví nositelka Nobelovy ceny o čtyřech mladých lidech, kteří chtějí vystoupit ze stínu starší generace postižené válkou, konvencemi, budováním kapitalismu. Anna, Rainer, Sophie a Hans sice vypadají nevinně a naivně, ale přitom přepadávají lidi na ulici, okrádají je a terorizují členy vlastní rodiny. Vyvrhelové jsou jednou z nejosobitějších výpovědí Elfriede Jelinekové o Rakousku, generačním vzdoru, psychickém trýznění, útisku i působení dějin na člověka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
Die Ausgesperrten, 1980
více info...
Přidat komentář
Tak toto fakt nedávám. Na to moje inteligence ani představivost nestačí.
Mám pocit,že jsou pro mě pochopitelnější důvody k nepochopitelným činům různých psychopatů ,než myšlenkové pochody všech zúčastněných.
Možná kdybych dokázala knihu dočíst,tak by se mi rozsvítilo ,ale nebudu se trápit.
Příjde mi to jako prázdné rádoby se tvářící filozofování a za to se dá ukrýt vše.
Omlouvám se všem ,kterým se kniha a styl psaní líbí ,ale za mě ne.
Och, moje vzpomínka na diplomku o této knize. Silný příběh, česká obálka knihy úplně mimo, doporučuji po přečtení i rakouský film, byl také zdařilý.
Perfektní, sonda do životů, závěr mě šokoval, ale asi se to dalo čekat. Tahle autorka se nebojí.
Moje druhá kniha od autorky. Přečíst těchto 250 stran mi dalo docela zabrat. Hlavně co se týče jazyka vypravování.
Ztotožnit se s některou postavou nelze. Skrytá syrovost, vulgarita, psychicky narušené postavy. Konec románu krásně gradoval. Človeka až mrazilo. Od dalšího seznamování s autorkou si dám ale zatím pauzu...
nemohla jsem se začíst, ale pak to šlo jedním dechem....
je to natolik obsahově hrůzné, až si člověk nechce připustit, že je to o nás, o lidech
Výborný styl, který odlišuje Jelinekovou od průměru. NC jednoznačně ano. Kniha trpí jen jediným nedostatkem a tím je přebal. Pokud má představovat Hanse a poslední scénu, tak se zatnutými zuby. Jeho šiltovka je však úplně mimo. (Bohužel knihu také prodává obal.)
Moje první setkání s autorkou, možná ne poslední.
Oceňuji nápad, téma, přenos na papír, psycholoigi postav. Neoceňuji styl psaní. Jsem víc na vybroušené dialogy a ne na jednolité psaní. Sice v tomto případě zaručilo jednolité čtení, ale mně to nesedí.
A trošku mě děsí obálka českého vydání - přijde mi, že se nehodí k obsahu knihy, ale to mi asi nepřísluší soudit :)
Moje první setkání s odosobněním nějaké té generace a hned upadlá čelist úžasem. Vyvrholky a jejich vyvrkluci.
Kdo je u tebe vyvrholka, ty! A modří už vědí.
Před mlácením do hlav a rozřezáváním těl je vždycky láska. Možná, že to má nějakou pěknou vyježděnou kolej. Och, miluji tě a proto tě vraždím, ničím, jsi mnou tedy radši nebuď ničím. A když nemůžu zabít tebe, vytřískám si vlastní komplex na někom jinak blízkém.
A bum ho.
Prásk ho.
Švih ho.
Dobrý den, jsem vaší noční můrou.
Štítky knihy
rakouská literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  Pianistka |
| 2008 |  Milovnice |
| 2006 | Lačnost |
| 2010 | Vyvrhelové |
| 2011 | Zimní putování |
Knihu jsem vybral jen kvůli čtenářské výzvě a vůbec to nebyl můj šálek kávy. Surovost a brutalita mi ani tak nevadila, ale ten styl psaní mi vůbec neseděl. Kniha o psychopatech, kteří se prostě jednu dobu potkají.