Význam a struktura

31.10.2017

Čtenář musí být autorovi vděčný do té míry, do které ho seznamuje s filosofickými otázkami, se kterými se dosud nesetkal.
Zvláště základní rozlišení mezi nomenklaturním a strukturálním chápáním jazyka (resp. neexistence bezprostřední představy předmětu výrazu při běžném užítí jazyka) je zajímavé jakožto zdroj takových otázek.
Myslím ale, že pokud se v této knize alternativně pracuje se vzájemnou nahraditelností výrazů v jazyce, tak by stálo za to všímat si více toho, že ve fungujícím jazyce se prakticky nevyskytují vzájemně nahraditelné výrazy. Stejně jako nelze nahradit jedno číslo jiným, nelze nahrazovat jeden výraz druhým - snad s vyjímkou odborných textů, ve kterých se nadužívají specializovaná "synonyma". Jinak ale nahrazování výrazů vede spíš k tomu, že jazyk mění funkci (resp. přestává fungovat vůbec). A je pak dost zvláštní definovat jazyk prostřednictvím něčeho, co ho naopak může znemožnit.

V češtině se navíc mluví o "obrazném jazyku" - což je v této souvislosti zvlášť kuriozní, protože "obraz" by měl spíš odpovídat nomenklaturnímu pojetí (zatímco obrazný jazyk je čistá struktura :-)