Vzdálená řeka
Barbara Wood
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369455/bmid_vzdalena-reka-ty5-369455.jpg
4
157
157
Schallerovi a Newmanovi jsou odvěkými nepřáteli. Když se na pozemku Schallerových najde lidská kostra, je zřejmé, že se jedná o oběť odporného zločinu. Nenávist mezi rodinami vzplane mohutným plamenem a na denní světlo se vynoří děsivá tajemství, kterým by bylo lépe ve věčné tmě.
Přidat komentář
Ta kniha se moc krásně četla. Prolínání časů mě baví a zde krásně navazovalo v ději příběhu.
Už dlouho se mi nestalo, že bych se do nějaké knihy začetla tak, jako právě do této. Hned z kraje mě zaujalo střídání minulosti s přítomností, protože na to já si potrpím, a také to, kolik postav (zajímavý byl i poměr kladných a záporných charakterů účinkujících) Woodová do příběhu zahrnula a jak detailně je vystihla. A ani o letité záhady, staré nepravdy dědící se z generace na generaci a rodinné sváry zde nebylo nouze. Příběh se vlastně ze začátku soustředí na jednu hlavní dějovou linii, která se - jako ta vinná réva, jenž v knize pro oba dva znepřátelené rody hraje klíčovou roli - postupně rozrůstá, během časů se mění a i když se větví do všech možných směrů a stran, stejně se nakonec spojí.
Skoro jako každá kniha od autorky je čtivá a trochu tajemná. Sledujeme příběh již od roku 1912 až po současnost. Údobí se střídají a nás to nutí číst dál a dál, aby jsme zjistili, jak skončí nenávist dvou rodinných klanů. Vřele doporučuji.
Za čtyři, ale slabší... Sice plynulá četba, příběh, rodinná sága, ale prakticky žádná přidaná hodnota, ani v podobě obligátního prolínání několika rovin více vzdálených v čase. Knížka do období jarní únavy nebo letních dovolených, ale už jsem od autorky měla v ruce tituly, které mne bavily víc.
Příjemné čtení i když místy dost popisné. Na pozadí skutečných událostí se nám tu odvíjí příběh několika generací jedné rodiny německých vinařů, kteří se začátkem 20. století přestěhovali do Kalifornie. Příběh nepostrádal napětí, lásku, nenávist a vášeň.
Rodinná sága německých přistěhovalců, kteří na počátku minulého století zakládají v Kalifornii vinařství. Kniha je plná rodinných svárů, tajemství, problémů s vedením rodinného podniku, ale také romantiky. Vedle historické dějové linky je tu také příběh ze současnosti, ve kterém poslední dědička slavného vinařství řeší prodej rodinného majetku. Komplikací transakce je objevení lidské kostry.
Čtivě napsaný román, ve kterém děj nabízí stále něco nového. V některých případech byl sice trochu předvídatelný, ale místo i postavy jsou natolik pěkně napsané, že mě to moc bavilo i tak. Hezké, odpočinkové čtení po náročném dni.
Určitě stojí za přečtení. Odnáší si z toho hlavně to, ze když neodpustite, ničivé hlavně sebe.
Úžasná a napínavá kniha, čtivé střídání minulosti s přítomností. S touto paní autorkou jsem ještě neskončila.
Skvělá a dlouhá sága - tak, jak to má být a tak, jak to mám ráda. Příběh jsem "zhltla" za tři dny a určitě doporučuji.
Knížky Barbary Woodové mám hodně ráda. Nechávám si je na období, kdy mám na čtení více času. A tak to bylo i se Vzdálenou řekou. Rozepře dvou bratrů, kteří se navždy rozdělí a znepřátelí po otcově doznání na smrtelném loži, se s dalšími generacemi stále prohlubuje a zdá se, že již není cesty k usmíření. A potom se najde lidská kostra... Poutavé vyprávění spisovatelky, krásný popis krajiny to vše stojí za přečtení , Barbara Woodová prostě umí.
Příběh rodiny Schallerových,kteří se v roce 1912 vystěhovali z Německa do Ameriky.Tajemství,které jim svěří umírající otec bratry rozdělí a nenávist se v rodině dědí několik generací.
Příjemná kniha.Mám ráda časové roviny ,jen to mělo malou chybičku,že to občas bylo zbytečně rozvlekle psané.Ale jinak super)
A tak nadějně to začalo! Příběh stěhování Němců do Ameriky, hledání nových možností, usídlování se, budování domovů. Příběh dvou bratrů, který dost připomíná biblické Kaina a Abela anebo i Steinbeckův román Na východ od ráje. Clara je sympatická a statečná žena, která si daleko od vlasti umí dobře poradit s nástrahami, které na ni v Kalifornii čekají. Příběh se dále větví a větví, rodiny se rozrůstají, chvíli jsme v minulosti, chvíli v současnosti. Poznenáhlu mě to ale začalo jaksi nudit. Je to až příliš ušlechtilé a papírové. Román je uměle natahovaný, přitom je od začátku jasné, jak to nakonec dopadne. Takže jsem ve dvou třetinách zvedla oči od četby a vzpomněla si na slova, že když nás četba nebaví, máme ji odložit a vzít si něco jiného. Což činím. Napsané je to s velkou rutinou, Woodová je skutečně vynikající autorka, ale tohle je prostě bramboračka.
Kniha začíná v roce 1012, kdy se otec se dvěma syny zabydlel v Kalifornii a začal pěstovat vinnou révu. Vše je v pořádku do doby kdy otec umírá a svěří se se svým tajemstvím. To oba bratry rozdělí vydají se každý svou cestou. Děj je nabitý záští, láskou a nutí číst dál abychom se dočetli rozuzlení celého příběhu. Mezitím je v kratších kapitolách popisováno, jak potomci těchto bratrů pátrají po minulosti, kterou se dozvídají z dopisů manželky jednoho z nich Clari, které zanechala své vnučce. Román končí až v roce 1965. Můžu doporučit
Kniha mne nalákala na odhalování rodinného tajemství. Bylo tam, to je pravda, ale čekala jsem víc. Dějová linka od roku 1912 byla zajímavější. Linka novodobá tam byla proto, aby rodinná tajemství mohla být odhalována. Jak se bude vyvíjet osud Nicol bylo víc než zřejmé už z první kapitoly. Autorka píše především pro ženy, je to znát. Ještě si nemohu odpustit jednu poznámku: S úsměvem jsem si vzpomněla na Jirotkova Saturnina a jeho uvádění literatury na pravou míru. Co by asi říkal postřehu, že k němu vzhlédla zpod sklopených řas?
Příjemné čtení, které mohu doporučit třeba na léto k moři. Rodinná sága z oblasti vinařství. Četlo se mi sice pozvolně ale nerušila mě žádná hluchá místa. Dějová linka je nasycená od začátku do konce.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Panenky z ráje |
| 1999 | Pod africkým sluncem |
| 2001 | Doktorka Samantha |
| 2002 | Plamen duše |
| 2011 | Zlatá země |
Jako vždy, nádhera!