Vzdelaná
Tara Westover
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Velmi silná kniha, která obsahuje silný příběh ženy, která se chtěla vymanit z vlivu rodiny, která na ni během těch několika let jejího života měla fatální následky, ale vlastně zjistila, že z rodinného vlivu, toho co jste v ní prožili se už navždy stane vaší součástí a může to mít na vás jak vliv pozitivní tak také negativní. Na tuto knihu je možno nahlížet z mnoha pohledů, tedy jako na příběh ženy, která si šla za svým a bojovala proti své rodině a za věci, v které věří ona. Potom na příběh ženy, která ač je stíhaná rodinnou ideologií a tragédiemi ji i přesto miluje a ví, že oni nemohou za to, že ona má jiné názory a postoje než oni. Kniha vás donutí přemýšlet nad výchovou dětí, může vás inspirovat (protože vše jde, pokud si za tím jdeme), bezpochyby vás kniha také dojme. Mě osobně v knize chybělo trochu víc osobních pocitů autorky, ale zase chápu, že své pocity nechtěla sdělit celému světu. Autorka této knihy byla v loňském roce zařazena mezi 100 nejvlivnějších a inspirujících osobností, tato kniha je důkazem toho, že oprávněně.
Wow, wow, wow... Kniha byla jednu dobu v zahraničí vidět všude, byla vychvalovaná a doporučovaná doslova všemi... Trošku jsem se toho hypu bála, že budu z knihy zklamaná, ale tato obava se ukázala jako úplně zbytečná... Tohle bylo něco! Životopisné knihy moc nevyhledávám, ale kvůli již zmíněným recenzím jsem se rozhodla knihu zkusit a jsem v šoku, jak moc mě tato kniha dostala, obohatila a donutila přemýšlet... To, co autorka prožila, bych nepřála nikomu a to, že se vše událo v nedaleké minulosti je teda... Nepopsatelné... Takže za mě maximální doporučení...
Kniha se četla perfektně, styl mi seděl. U čtení jsem trnula, jaká další pohroma se vyvalí na autorku knihy nebo její rodinu. Zajímavá je odolnost a zároveň stupeň neštěstí, které rodina autorky zažívala.
Sama si nedokážu představit žít v takovém prostředí, téma je zajímavé, myslím si však, že by mohlo být rozepsáno více do detailu (studium, adaptace do “normálního prostředí”, život s partnerem, zaměstnání,...). Za toto dám o jednu hvězdičku méně.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, není to ztráta času a jedná se o zajímavé téma, které není běžné.
Příšerné svědectví o despotickém otci a sadistickém bratrovi, jimž se hlavní hrdinka nedokázala téměř do poslední stránky vzepřít. Byla to tak strašná mentální omezenost a sociální závislost na rodině, nebo výsledek výchovy založené na ideologickém vymývání mozku? Neskutečně mě rozčilovalo, že člověk studující PhD. nejen že nedokáže racionálně nahlédnout na svůj psychický problém, ale vůbec si ho připustit, požádat kohokoli o pomoc a tuto pomoc přijmout. Kdyby nebylo dobových reálií (Dvojčata, Bin Ladin...), člověk by nevěřil, že takové tmářství je možné ještě ve 20. století. Tuším, že se autorka napsáním pamětí snažila vyrovnat se svým dětstvím, a kniha ji usvědčuje, že se jí to vlastně dosud nepodařilo. Díky tomu máme další důkaz, jak mohou být jizvy z dětství hluboké a bolestné po celý život.
Zajímavá výpověď dívky pocházející z nekonvenční silně nábožensky založené rodiny, ve které vládne tvrdou rukou psychicky nemocný otec. Přestože děti nedostaly žádné vzdělání dokázaly se vlastním úsilím dostat na universitu. Velice podobná je kniha Skleněný kopec, která se mi líbila o něco více. Knihu jsem četla v českém překladu. Nedávno vyšla, není v databází, tak píší komentář ke slovenskému vydání. Doporučuji, budete se divit co vše děti snesou a přesto své rodiče milují.
„Tohle není příběh o mormonismu. Ani o žádném jiném náboženství.“ Těmito slovy Tara Westoverová otevírá jeden z největších memoárových bestsellerů posledních let nazvaný Vzdělaná. Po přečtení anotace zní tato věta přinejmenším překvapivě. Přesto je pro pochopení knihy klíčová.
Vzdělaná je fascinující skutečný příběh dívky, která nikdy nechodila do školy a od těžké a špinavé práce na šrotišti se vydala rovnou na vysokou školu.
Nedostává se mi slov, abych popsala svůj obdiv k tomu, co Tara dokázala... Jaké odhodlání a sílu vůle musela mít, když se sama připravila k přijímacím zkouškám na vysokou školu (doteď pochybuji, zda je to vůbec možné...), jakou odvahu prokázala, když se sbalila a odjela od rodiny ovládané psychicky nemocným otcem, navíc ještě náboženským fanatikem. V odlehlých venkovských oblastech některých zemí je podobných osudů, kdy děti nechodí do školy, nechodí k lékaři, dokonce vlastně ani neexistují, protože jim rodiče nenechají vystavit rodný list, víc. Jen málokdo se ale dokáže takovému osudu vzepřít jako Tara.
Je škoda, že takový strhující příběh o dívce, která včas pochopila, že jen vzdělání ji osvobodí, se většinou nedostane k přečtení těm, kterým by mohl být inspirací...
Nešlo se od ní odtrhnout, čte se opravdu jedním dechem. K takovému odhalení svého života musela autorka najít spoustu odvahy a moc děkuji, že jsem tuhle knihu mohla číst.
Dle recenzí jsem od knihy čekala víc. Začala mě bavit asi tak od 120strany. Ale určitě to není kniha, které bych se někdy vrátila nebo ji někomu doporučila.
Kniha Vzdělaná jasně odkazuje na poselství, že vzdělání je opravdu důležité, díky vzdělání člověk může změnit svůj život od základů a nemusí jen přežívat.
Nemusí jen doma zavařovat nekonečné množství broskvových kompotů pro případ konce světa, nemusí dřít na šrotišti a bát se úrazu, nemusí se enchat ponižovat a týrat despotickým otcem a starším bratrem. Nemusí.
Příběh Tary, která se narodila někdy na konci září v Idahu, vás vtáhne do rodiny náboženských fanatiků, kteří se připravují na konec světa a vzpírají se systému, své děti neposílají do školy, ale doma je také neučí. Vtáhne vás do cesty ke svobodě, j vlastnímu já, ke vzdělání, ke světu okolo, k životu.
Myslím, že tyto memoáry vznikly v rámci psychoterapie Tary, protože to, co zazila, si vlastně ani nedokážu představit v plném rozsahu. Často mi hlavou proběhlo, že je ufňukaná a neví, co chce a že vlastně ani nechce využít šance, které se jí naskytly, ale... Ono se vlastně není čemu divit, vše kolem pro ni bylo jiné, nové, všechny informace okolni svět.
Popravde som nevedela do čoho idem, ale tak nejak som tušila, že mám práve na taký typ literatúry náladu. Pri čítaní som striedavo neveriacky krútila hlavou a nechápala, že snáď ešte niekde žijú ľudia, ktorí naozaj v také veci veria. Miestami mi bolo ťažko a ja i niekoľko dní po dočítaní na knihu a hlavnú hrdinku myslím a je mi tak nejak ťažko na duši.
Tento príbeh je príbeh dievčaťa, ktoré vyrastá vo veľmi silné veriacej mormónskej rodine, ktorá sa snáď každým dňom pripravuje na koniec sveta. V rodine, ktorá neverí v systém, v rodine, ktorá neverí vo vzdelanie a preto deti v tejto rodine nechodia do školy, nemajú rodné listy, neexistujú o nich zdravotné záznamy.... ale i napriek tomu tam je zasiaté semienko túžby po vzdelaní, ktoré vyklíčí.... Knihu rozhodne doporučujem
Toto vyprávění mě velmi zasáhlo a troufám si říci, že dojem z těchto stránek si s sebou ještě nějakou chvíli ponesu ...
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě takto zasáhla. Fandila jsem Taře při její cestě za vzděláním a snaze překonat traumata z dětství. Na jedné straně jsem ji obdivovala, jak se dokázala vypracovat a na druhé mě neustále rozčilovala svou neschopností vymanit se z vlivu své rodiny, který ji neustále vracel o kus zpět. Ale je pochopitelné, že dítě touží po uznání rodičů a chce se jim zavděčit, ať už jsou jacíkoli...
Neuvěřitelný příběh, kde se možná dozvíte i něco nového. Taru obdivuju za to, kam až se v životě dostala i přes to, že neměla oporu v rodině a dlouho na všechno byla víceméně sama. Opravdu inspirativní. Klidně bych uvítala, kdyby byly některé pasáže rozepsány detailněji, kniha mohla být delší a ničemu by to nevadilo, právě naopak.
Zajímavý příběh, nicméně jsem od knihy na základě velice kladných recenzí čekala více. Kniha je psána čtivě.
Na knihu jsem neměla moc čas a tak jsem si četla celkem dlouho. Vůbec to však nevadilo, protože každá věta, každá stránka se do mě zakousla a hlodala ve mě. Je to kniha ve které se dozvíme jak se žilo Taře v její mormonské rodině. Místy nevěříte tomu, že se tohle může opravdu někde v rodině dít. Bohužel je kniha dle opravdového příběhu. Pěkně surový a čtivý příběh. Rozhodně stojí za přečtení.
Vzdělaná je knížka, o které se hodně mluví. Snažila jsem se nic nikde nečíst a nemít velká očekávání. Trochu jsem se i bála, že to bude podobné jako Amerikána, takže trochu nuda. Nebyla to nuda. Tara Westoverová servíruje svůj osobní příběh, dovoluje nám nahlédnout pod pokličku rodinných vztahů ve společnosti mormonů, zvrácených názorů svého otce a často přitakávající matky, sledujeme chování nepředvídatelného agresivního bratra, mezitím se Tara touží stát se někým lepším, být vzdělaná. Vymanit se ze zaběhnutých kolejí mormonské rodiny. Tohle vyprávění mě bavilo od prvních řádků, často jsem nechápala a žasla nad chováním rodiny hlavní hrdinky. Přiznám se ale, že mi během čtení vyvstalo na mysl spousta otázek, které ale v příběhu nejsou zodpovězeny.
Další exkurze do jednoho unikátního života. Kolik jich ještě bude? Stále mě udivuje, jak jsou lidi multikolorní. A jak jsou extremisti smutně černobílí. Kniha by mohla být "vypsanější"
Tohle je přesně ten typ knihy, která mi už nikdy nedá spát. Něco tak pravdivého, hodnotného a nutícího k přemýšlení nad svým vlastním životem jsem nečetla dlouho, možná nikdy. A i když se na první pohled zdá, že příběh bude vyprávět o dívce, která vyrůstala v mormonské rodině, neměla žádné vzdělání, a sama se vypracovala až k doktorskému studiu, nenechte se zmást. To je jen premisa knihy, která jde mnohem hlouběji a řekla bych, že nejvíce reflektuje téma rodiny. Co znamená výchova, jak nás ovlivňuje a jak najít sám sebe. Opravdu doporučuji přečíst každému a strašně se mi líbila autorčina slova, která řekla v nějakém rozhovoru: Můžete někoho milovat, ale přesto se rozhodnout, že už ho nikdy nechcete vidět.