Vzdelaná
Tara Westover
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Výborná knížka, skvěle napsaná. Ráda čtu životopisné knížky a tato mě opravdu nadchla.
Vyprávění autorky o životě v rodině, která z náboženských důvodů odmítá veškeré instituce zdravotnictví, školství a uznává jen tvrdou práci a instinkty. Instinkty poznamenané předsudky, psychickými nemocemi a zaostalostí. Tara si prožila peklo ve vlastní rodině a vytrhnout se ze stereotypů, jaké do ní zaseli nejbližší, je běh na nejdelší trať ze všech. Tara však neúnavně bojovala, a stejně jako někteří z jejích dalších sourozenců, vybojovala si cestu ze začarovaného kruhu vlastní rodiny. Tara je inspirující osobností a ukázala, že vzdělání nejenom že není samozřejmost, ale stále jsou i v na první pohled civilizovaných zemích místa, kde je bráno dokonce jako zlo. Neuvěřitelná a šokující kniha. Díky za ni.
Čte se jako po másle. Kolikrát hlavní hrdince chcete poradit, ať to či ono dělá jinak... ale dojde vám, že je to její život a každý dělá chyby. Velká poklona jí patří za to, že neztratila sebe samu při všech “silných mužích” jejího života.
Knihy podle skutečných událostí tolik nečtu. Ovšem na knihu Vzdělaná jsem se nechala nalákat téměř okamžitě.Mormoni jsou na první pohled stejní lidé, jako my ostatní, ale na druhou stranu žijí ve vlastní realitě a na základě vlastních pravidel. Tara Westrover se narodila do jedné takové rodiny, kde spolu se svými šesti sourozenci žila. Nedokáži pochopit, jak někdo dobrovolně vstoupí do takového života. Tara je za mě hrdinka s velkým "H" neboť to, co prožila a to, jak se dokázala odtrhat ze starého života, který pro ni byl jediným, který znala, bylo opravdu odvážné. Její příběh není o mormonismu, jak sama uvádí, je o její rodině a jejím životě.
Vzdělanou si prostě musíte a potřebujete přečíst! Není to žádná oddechovka, je to silný příběh ke kterému tak musíte přistupovat. Při čtení jsem brečela, bála se a byla napnutá, co bude dál. Kdyby měla kniha další strany, vůbec bych se nezlobila. Kniha mě rozhodně zasáhla. V ději je i dost surových scén ze kterých mě mrazilo. Ovšem přesně takhle Tařin život vypadal a je vlastně dobře, že to Tara ukázala veřejnosti.
Opravdu silná kniha, knihu jsem musela číst po kouskách, jinak bych se zbláznila. Řadí se mezí mé top za 2020
Kniha z velmi netradičního a zajímavého prostředí. Celou dobu jsem Taře držela pěsti, aby to zvládla a vymanila se z rodinného prostředí, aby byla silnější, aby se nenechala stáhnout zpátky. Knihu jsem přečetla jedním dechem, je to psané poměrně jednoduchou, příjemnou formou, víceméně se drží jedné linie a popis veškerého Tařina života (i mimo Buck's Peak) je vždy popsán ve vztahu k rodině, o dalších lidech, kteří jí vstoupili do života se zmiňuje spíš okrajově a bez dalších podrobností. Fascinovalo mě, jak její rodina pohrdá konzumním stylem života, jak sebe vidí jako "něco víc" a někoho, kdo nemá zapotřebí se podrobovat autoritám, přesto ale se peněz (a nejen jich) od těchto lidí neštítí :D Nicméně jedna z nejlepších knih, které jsem četla za poslední dobu, spousta věcí na zamyšlení - obzvlášť, pokud i vy nemáte rodinné vztahy zalité sluncem, doporučuji si přečíst.
Stejně jako mnoho jiných autobiografií je i Vzdělaná psána střídmým stylem, ale oproti jiným se opírá o silný, až neskutečně dramatický příběh.
Jistá odtažitost je v tomto případě naprosto pochopitelná, samozřejmě je dána osobními pocity a podle mě také tím, že to autorka ještě nemá v sobě úplně vyřešené, ale to možná nebude mít nikdy. O tom svědčí i občasné nesrovnalosti, snaha urychlit vývoj nepříjemných situací či nevyjasněné věci a praktické otázky, které logicky čtenáře napadají.
A kdo se nikdy nesetkal s podobným člověkem, jako byl autorčin otec, těžko uvěří nehodám, zvrácené výchově a genetickým dispozicím. Kéž by to byla fikce. Bohužel není.
"Všichni jsme složitější než role, které nám ostatní připisují."
Dlouho jsem přemýšlela co o ní napsat. Málokdy mě kniha tak zasáhne, že o ní ještě dlouho přemýšlím, tak jako o této. Je až k neuvěření, jak moc může náboženství a jeho fanatický výklad ovlivnit člověka a hlavně jeho pohled na vzdělání. Velmi se mi líbil styl autorky, jak jednoduše popsala velmi silné emoce. Velmi autorku obdivuji :)
Kniha me zaujala,protoze jsem bydlela 3 roky v Utahu,sousedící s Idahem, a vlastne kousek od zminovane BYU. Pracovala jsem v domaci péči, takže jsem se "dostala do rodin" v podstate jen Mormonu(oni tento výraz nemají radi) a tím padem pro mě spousta věcí nebyla takovým šokem ten uz jsem si odzila v realitě. Zazila jsem nejrůznější fanatiky,chystani se na konec světa ,zásoby jidla,co jsem v životě neviděla, souzení me osoby, ze nejsem jedna z nich a dělám veci,co jsou pro ně nepřípustné...az po získání skvělé přítelkyně, která je sice"jednou z nich" ,ale nikdy mi nic nenutila... a respektujeme se takové jake jsme. Jsme jako rodina. Kniha proto pro mě byla neuvěřitelným zazitkem, mela jsem pocit,ze autorku znam..nebo že chodí na místa ,která znam. Silný a neskutečný příběh, skoro by se chtělo říct ,jak z blbyho filmu,až na to, že ho někdo žil.
Vzdělaná je momentálně všude. Všichni ji čtou, všichni o ní mluví. A to do takové míry, že mě vlastně vůbec nepřekvapovala. O tom, z jakého prostředí Tara pochází, bylo prozrazeno tolik, že jsem to už skoro brala jako odraz normálního stavu. Ty zvrácenosti ve mně dostatečně nerezonovaly, první částí jsem se proto vyloženě prokousávala. Jakmile ale došlo na vzdělávání, jakmile začala bojovat sama za sebe, pak už to byla “jednohubka”. Konfrontace s běžným světem, komparace dosud poznaného a nyní objevovaného, celý ten proces sebeutváření s novou schopností posuzování různých myšlenek...ty jsou skutečně velmi inspirativní. Vše navíc s obdivuhodnou mírou sebereflexe. Kéž je nám Tara příkladem.
Já nevím. Příběh měl potenciál, ale něco mi tam chybělo. Mě to prostě nepřesvědčilo, resp. většina knihy. Přišla jsem si jako v příběhu, který vypráví nezúčastněná osoba. Až ke konci knihy, kdy Tara došla k prozření jsem konečně cítila nějaké emoce.
Pro mě osobně to byla spíše kniha o rodině než o mormonech, vzdělání nebo emancipaci. O tom, jak jsme na svých rodinách závislí, jak je milujeme i když jiné lidi bychom za stejné chování zavrhli.
Měla jsem jiná očekávání, která tato kniha nesplnila. Pořád se mi v kontextu této knihy vybavuje jiná, kterou jsem četla a to Mormonka, kterou doporučuji všem, co ve Vzdělané hledali něco o životě mormonů, útěku a osvobození.
Pravdivý příběh o tom, jak se může člověk vymanit z rodinných pout a vydat se vlastní cestou. Tara poprvé vkročila do školy, když ji bylo sedmnáct let, k lékaři zašla ještě o několik let později. Vyrůstala v mormonské rodině, v rodině náboženských fanatiků. Otec psychicky nemocný, matka bylinkářka a léčitelka. Tara pracovala s otcem na šrotišti, kde ji hrozilo každý den nebezpečí. Navíc jeden z jejích bratrů jí týral. Jediné vysvobození bylo odejít z domova.
Silný příběh o silné dívce, která to v životě měla opravdu těžké. Je neskutečné, jak mnozí lidé ještě v současné době žijí a jsou ovlivněni pouze svou neodbytnou vírou. Kolikrát to vypadá, jak kdyby se příběh odehrával někdy před sto lety a ne, že je Tara vlastně moje vrstevnice. Neměla to jednoduché a i když se zdálo, že se jí podařilo odpoutat se, tak rodina je rodina a není snadné zpřetrhat všechny vazby.
Člověk si ani nedokáže představit, jaké to všechno muselo být. Spoustu věcí, pro mě nenormálních, je zde naopak líčeno běžně, ale to jen díky tomu, že v tom Tara vyrostla a bylo to její součástí.
Mám ráda knihy dle skutečných událostí a ani tento příběh není výjimkou.
Tuhle knihu jsem vyhlížela opravdu dlouho a od jejího obsahu jsem dost očekávala.
Tara tu vypráví svůj život v mormonské rodině, který nebyl zrovna v pořádku, i když uvědomit si tuhle zkutečnost pro ni nebylo vůbec jednoduché.
Hned na začátku mě např. překvapilo, že jak Tara, tak většina jejich sourozenců nemají ani rodný list.
Musím říct, že jsem nad knihou celou dobu kroutila hlavou, a to hlavně kvůli chování rodičů a některých sourozenců... no uf????.
Co mě asi nejvíc děsilo, je to, že se kniha odehrává v dnešní době ač podle skutečností, které se dozvídáte byste odhadovali snad i středověk..
Proč 4 *? Bohužel i přesto všechno jsem si k Taře nenašla cestu, a tak jsem to s ní neprožívala jako většina lidí, kteří by ji chtěli např. poznat nebo si ji váží. Pro mě docela škoda, ale není to pro mě nějak závratné a proto knihu určitě můžu doporučit.
Pokud vás zajímá, jaké to je vyrůstat v rodině fanatika, který neustále čeká na konec světa a hromadí zásoby, pusťte se do ní.
Jedna z nejsilnějších autobiografií, které jsem kdy četla. Vzhledem k tomu, že nejvíc na světě se mi příčí nespravedlnost a bezpráví, jsem u většiny pasáží skřípala zuby a říkala jsem si "doprdele, co s tím kdo udělá???".
První rána pro mě byla autonehoda Westoverových, kdy maminka s masivním úrazem hlavy se léčila týden sama ve sklepě. Ale všem to přišlo v pořádku. Navíc takových a ještě horších úrazů je v knize nespočet.
Druhá rána jsou fanatické kecy Tařina otce. Já chápu, když někdo věří, ale mormonský výklad Bible je naprosto zcestný a (jak se ve škole po x letech dozvídá i Tara) mormonský výklad světových událostí je naprosto zpátečnický (viz kdo byli Židé).
Třetí ránu mi zasadil Tařin bratr, ze kterého se vlivem výchovy, úrazů hlavy, absolutně žádného sebevědomí a stoprocentně psychické poruchy (tu podědil po tatínkovi) stal ultimátní magor a tyran. Pomalu se rozkládající rodinu psychopatů zničil psychopat největší.
A nakonec samotná Tara - samozřejmě chápu, že vyrůstat v mormonské rodině bláznů musí člověka poznamenat. Ale mám v sobě takové semínko pochybností a nevím, jestli je to jen mou povahou nebo tím, že si neumím připustit, že je to všechno pravda.
Kniha je ale velmi čtivá, šokující, smutná a je příjemným osvěžením mezi všemi těmi thrillery dnešní knižní doby.
Vůbec jsem tuhle knihu neměla v plánu číst, ale nějak se ke mně dostala a když jsem na ní slyšela chválu, tak jsem si řekla, že jí dám šanci.. a dobře jsem udělala. Dlouho jsem nečetla knihu, u které bych takhle hltala stránku za stránkou. Je neuvěřitelné, čím vším si musela autorka projít a i kdyby byla jen polovina toho pravda, tak je to pořád síla. Myslím, že ještě dlouho budu o této knize přemýšlet.
Když se psychická porucha a fanatické vnímání náboženství prolnou u otce rodiny, je to peklo na zemi, které prožívají všichni členové rodiny Tary. Každý se s tím popasovsal svým způsobem. Někdo páchá ohavné krutosti a někdo se vzdělává, někdo se všemu poddá. Obdivuji autorku, že se dokázala postavit všemu čelem a ač nikdy nechodila do školy a nikdo se nijak nevěnoval jejímu vzdělání, dokázala to všechno, co v knize popisuje.
Výborně napsané paměti o věcech tak hrozných, že si je (doufám) nikdo z nás nedovede pořádně ani představit. Tara vyrostla v mormonské rodině vedené otcem trpícím bipolární poruchou (a možná i schizofrenií), jenž připravoval celou rodinu na konec světa, který měl v jeho představách přijít každým dnem. V rodině s paranoidními rodiči, kteří odmítali medicínu i vzdělávání, věřili ve velké vládní spiknutí a v to, že Bůh se postará - a co se stane, stane se a taková je Jeho vůle. Věřili, že žena patří do kuchyně a má poslouchat a zavírali oči před tím, když jedno z dětí surově týralo své sourozence. Stejně tak žili v přesvědčení, že antibiotika jsou jed, paralen způsobuje neplodnost a všechna zranění (a že ji členové rodiny postupně utrpěli solidní řadu) lze vyléčit homeopatiky, energií a bylinkami.
Tara se ale v šestnácti letech rozhodla, že přeci možná chce žít trochu jiný život a během pár měsíců se zvládla připravit na přijímací zkoušky na mormonskou univerzitu. Z ní se jako nadaná studentka dostala na stipendium do Cambridge, kam pak přesídlila jako plnohodnotný student. Během deseti let se z v podstatě pologramotné loutky změnila v silnou ženu s doktorátem z Harvardu a vlastním hlasem tak silným, že už jí nedovolil ustoupit - a zaplatila za to ztrátou rodiny, pro které je nebezpečná a posedlá ďáblem.Celý příběh je nesmírně dramatický, podmanivý a znovu se budu opakovat - skvěle napsaný. Tara má bezesporu veliký vyprávěcí talent.
Jenže o tom, co píše, nesmíte zas až tolik přemýšlet, protože když budete, objeví se v obraze její rodiny tak, jak jej prezentuje, trhliny a ty se budou s každou další prasklou lebkou a převozem vrtulníkem do nemocnice zvětšovat.
Zhruba od třetina ve mně začalo neodbytně hlodat, KDE na to všechno berou peníze - na nové stroje, na léčbu v nemocnicích, když už není zbytí nebo je tam někdo nechá odvézt (protože žádné zdravotní pojištění samozřejmě nemají), na nová auta poté, co ta stará zdemolují a ano, i na studia. Přestože BYU není v porovnání s jinými univerzitami v USA drahá, i tak stojí školné na rok cca 130 000 korun, a to není málo. Tara dostala stipendium na polovinu školného - ale JEN školného. O tom, kolik stojí cesty přes oceán a jaké budou asi náklady na život v Cambridgi ani nemluvím. Že by rodiče nebyli až tak chudí? Nebo jak to bylo?
Další velký otazník se vznáší nad všemi těmi strašnými úrazy, které jednotliví členové rodiny postupně přežijí. Moje zkušenosti mluví spíš o tom, že člověk je podezřele křehká bytost a zabít ho je snazší, než by si jeden pomyslel. Westoverovci jsou ovšem z jiného těsta - padají na hlavu tak, že je jim vidět mozek, mají masivní popáleniny, obrovské rány, poškozené mozky a ze všeho se vylízají pomocí homeopatik a zaříkávání. Tak že by to možná vážně fungovalo? Anebo to nebylo až tak dramatické? Lidská paměť je potvora zrádná... (Pozor! Nechci říct, že by Taru bratr netýral nebo že by její rodiče nebyli pro sebe a své nejbližší nebezpeční fanatici, jen že mi to prostě nesedí.)
A poslední veliký otazník je ona mizerná domácí výuka, kdy Tara v šestnácti nerozpozná při listování učebnicí jediný matematický symbol, aby se o půl roku později dostala na vysokou školu a tam zvládala absolvovat předměty pro pokročilé. Jedna věc je se něco našprtat, druhá navazovat na naprosté prázdno. Nebo že by to nebylo až tak prázdné? (To s holocaustem je nicméně poměrně věrohodné - na studijním pobytu v Arizoně před nějakými dvaceti lety můj spolužák v testu z historie suverénně napsal, že se holocaust odehrál v 60.-70. letech.)
Memoáry Tary Westover se čtou jako kovbojka, jsou napínavé a strhující, jen mám prostě problém spoustě věcí stoprocentně věřit. Ale čert to sper - i kdyby si některé situace (ať už úmyslně nebo ne) přibarvila, pořád je to kniha, ze které vám polezou oči z důlků a těch zas tolik není.
Zaujímavý životný príbeh, autorka má môj obdiv ako sa zvládla popasovať so svojím osudom aj napriek prekážkam, ktoré jej boli kladené pod nohy.
Na knihu jsem narazila na knižním blogu, kde byla doporučována. Ačkoliv jsem měla představu, o čem asi bude, bylo to jiné, než jsem si myslela. Podle mě to není klasický memoár, ale krásná a pravdivá kniha o vnitřní síle a odhodlání.