Vzdelaná
Tara Westover
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Neuveritelny zivotni pribeh krasne a velmi inteligentni divky. A asi prave kvuli sve intelingenci o sobe neustale pochybuje a je k sobe hodne tvrda, koneckoncu ji to tak ucil i otec. Doufam, ze ji verejna zpoved, kterou tahle kniha bezesporu je, pomohla s nalezenim sebe sama. Protoze me urcite pomohla nahlednout nekam uplne jinam... a treba zase trochu vic chapat, ze vnimani reality a pravdy je mnohem vic subjektivni zalezitost, nez jsem si kdy myslela.
Jestli vahate se ctenim, tak uz nevahejte???? Vyborne napsano dle skutecnosti. Tara je pro me hrdinka. V tomto roce za me nejlepsi kniha, kterou jsem cetla.
ešte som nedočítal, ale asi by bolo lepšie, keby túto knihu napísal niekto iný... autorka sama nemá dostatočný odstup od látky.
Už som dočítal a nemám, čo dodať.
Tahle kniha ve vás vyvolal spoustu otázek, donutí vás k zamyšlení.Přijde vám neskutečné a šokující.Za mě opravdu skvělá kniha o Mormonech, náboženském fanatismu a jak je opravdu těžké říct
NE!
Musim dat plny pocet, kniha me naprosto zasahla, je to silne tema, autorka dokazala popsat vztahy i svoje myslenky tak dokonale ze jsem nedokazala prestat cist.
Odstrašující pro mne bylo, že se příběh odehrává podle skutečnosti, téměř ze současnosti a v tak vyspělé zemi, jakou se Amerika prezentuje...
Úroveň školství, zdravotnictví ... pro nás tak běžné a zásadní...
Je velmi obdivuhodné, čeho Tara přes všechny ty rány dosáhla, a přitom na svou rodinu pohlíží s láskou a respektem.
Kniha je podle skutečné události. Příběh svého dětství a dospívání nám vypráví Tara Westoverová. Kniha má 3 části. Bylo mi líto, v jakých podmínkách Tara vyrůstala. S otcem, který byl náboženský fanatik, neuznával doktory a vzdělání ve školách, často jednal bez rozmyslu a svéhlavě, jeho jednání se příčilo zdravému rozumu, a s matkou, která se mu podvolovala a nedokázala obhájit vlastní názor. Tara měla také bratry a sestry. Neměl jsem rád jejího bratra SHAWNA, protože jeho chování se mi vůbec nelíbilo, měl jsem z něho stísněné pocity. Měl jsem rád TYLERA.
Hlavním námětem knihy je vzdělání. V anotaci je uvedeno, že „bez ohledu na to, kde a do jaké rodiny se člověk narodil, může se probojovat k lepšímu životu.“ Tara musela pomáhat otci na šrotišti, našla si také různé práce, nemohla studovat ve škole, a proto v počátcích se věnovala samostudiu. Později začala studovat Univerzitu Brighama Younga. Poté studovala na Harvardu a v Cambridgi, kde získala doktorát. Cesta k doktorátu byla trnitá, plná překážek a měla to daleko těžší než studenti, kteří normálně vystudovali střední školu a potom pokračovali na vysoké škole, ale přesto dokázala vystudovat vysokou školu, ačkoliv neměla doma podmínky pro klidné studium a hlavně neměla podporu rodičů, kterou by si zasloužila.
Říká se, že člověk může studovat v každém věku, nikdy není pozdě, obzvláště když si člověk vybere studijní obor, který ho naplňuje a baví ho. Myslím si, že jiné je studovat vysokou školu, když je člověk mladý a jiné je to, když má vyšší věk. Myslím si, že v zralejším věku je studium náročnější z různých důvodů. Člověk chodí do práce a k tomu se ještě musí věnovat studiu a připravovat se na zkoušky. Nicméně se to dá zvládnout a znám hodně případů, kdy i v pokročilém věku tito lidé vystudovali. Jsem názoru, že ne každý má optimální podmínky ke studiu a ačkoliv by chtěl začít studovat, tak se nepřihlásí na vysokou školu z různých důvodů. Třeba z nedostatku časové vytížení, nebo se musí starat o nemocného příbuzného a může existovat nespočet dalších důvodů. Tato kniha může inspirovat čtenáře k tomu, že pokud mají odhodlání a chuť se pustit do studia v jakémkoliv věku, mohou kdykoliv začít a nebát se. Na příběhu Tary vidíme, že její počátky na vysoké škole nebyly jednoduché a měla to stižené tím, že nikdy do školy nechodila kvůli tvrdohlavosti svého otce. Nicméně postupně se zlepšovala a docílila doktorátu.
Kniha je docela bichle, ale knihu jsem měl rychle přečtenou. Určitě autorka zasluhuje obdiv za to, že se rozhodla napsat tuto knihu a podělit se se svým příběhem čtenářům. Neměla jednoduché dětství a dospívání, ale přesto se nevzdávala, a šla si za svým cílem. Občas třeba zakolísala, dotazovala se sama sebe, jestli jedná správně, jestli přece jen otec nemá pravdu a neměla by přehodnotit své názory, ale myslím si, že to zvládla obdivuhodně a stála si za svými názory. V závěru souhlasím s tím, jaké provedla rozhodnutí. Knihu hodnotím na 100 %.
V závěru knihy se vyskytuje PODĚKOVÁNÍ, VYSVĚTLIVKY a POZNÁMKA K TEXTU. Líbilo se mi, že v kapitole POZNÁMKA K TEXTU se vrátila k částem, které chtěla ještě více rozebrat a objasnit. Tím na mne ještě více doléhala hrůza ze situací, které se udály. Autorka chtěla podat vysvětlení, aby vše uvedla na správnou míru.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Přiznat nejistotu znamená připustit slabost, bezmoc, a navzdory tomu si věřit. Je to slabina, ale skrývá se v ní určitá síla; přesvědčení, že máte myslet vlastní hlavou, a ne jako někdo jiný.
O tom, kdo jste, nejvíc rozhoduje, co je ve vás.
Osvobodit své myšlení můžeme jen my sami.
... schopnost posuzovat různé myšlenky, historie, pohledy na věc je základním prvkem procesu sebeutváření.
Jenže když si před sebou něco obhájíte, s pocity viny to nic neudělá. Nezažene je ani sebevětší naštvání nebo vztek na druhého člověka, protože se týkají výhradně nás samých. Jsou strachem z vlastní ubohosti. S nikým jiným nemají co dělat.
Knihu jsem četla v češtině a byla jsem ni zvědavá,,byl okolo ní dost velky boom,,,abych řekla pravdu,čekala jsem asi něco jiného,,ale četla se pěkně,taková ,ze života,zažít bych to nechtěla...
Přečteno jedním dechem. Amerika - země neomezených možností a omezených lidí. Náboženský fanatismus jako zabiják rodinné pohody. Neuvěřitelné, že tenhle příběh je podle skutečného života autorky. Klobouk dolu, že se dokázala vymanit ze způsobu života, jaký její rodina vede.
Velká očekávání přináší velká zklamání. A toto je i příběh knihy Vzdělaná. Čekala jsem strhující příběh, vhled do života mormonské rodiny, ale dostalo se mi vyprávění o životě v rodině s psychicky nemocným otcem a narušeným bratrem. Ano, bylo to zajímavé čtení, fascinující jak svobodná je v tomto směru Amerika, že někdo bez vzdělání může jít rovnou na univerzitu, že se stane dopravní nehoda s vážným zraněním, ale neproběhne žádné vyšetřování (nebo nebylo zmíněno?), ale podání té knihy mě zklamalo. Nedokázala jsem se dost dobře vcítit do Tary, její popis niterných pocitů mi přišel nedostatečný, z mého pohledu důležité události přecházela, jiným věnovala až moc velký prostor..takže po dočtení zůstal velmi rozporuplný pocit.
Jestli je to vážně podle skutečnosti, tak klobouk dolů za ten životní převrat. Literárně ne úplně dokonalé, ale tady se asi cení ten příběh.
První čtvrtina knihy mě nebavila, měla jsem problém začíst se, občas mi připadalo, že čtu něco, co už bylo napsáno nebo jsem viděla v americkém filmu o nějaké nábožensky uhozené rodině...
No právě, a ona ta Tara opravdu v té praštěné, fanatické rodině, kde opovrhují státem, zdravotní péčí západního střihu a bojují proti všemožným iluminátům, vyrostla. Jenže pořád jde z řádků cítit, že se ještě úplně neodtrhla. Což člověku lze těžko vyčítat - s vlastní rodinou jsme spjati, ať se nám to líbí či ne.
Až se člověku nechce věřit, že nakonec dosáhla takového vzdělání. I tato kniha nám proto opět ukazuje, že vzdělání je ta nejcennější entita, které lze v životě dosáhnout. Jen skrze vzdělání člověk porozumí světu kolem sebe. A když neporozumí, aspoň bude vědět, že je toho ještě spousta, co by se měl naučit!
Celkem dlouho mi trvalo se do knihy začíst, ale pak to přišlo. Drsné, silné a pro mne nepochopitelné.
Veľmi silná kniha a živote mornónov, ich prístupe k životu, rodine, vzdelaniu, výchove ... Priam neskutočný, ale pravdivý príbeh Tary, ktorá vyrastala v silne nábožensky založenej rodine s veľmi prísnym až tyranským otcom, kde sa ako žena mohla len veľmi ťažko presadiť. Príbeh o sebauvedomovaní, vzopretí sa rodinným tradíciám a kráčaním za svojím snom. Jedno veľké ODPORÚČAM
Kdysi jsem k této knize četla komentář, který říkal, že kdyby v příběhu bylo více o přeměně trápené dívky k ženě s doktorátem z Cambridge a méně o její psycho rodině, byla by kniha daleko zajímavější. Osobně s tímto tvrzením nesouhlasím a myslím, že je důležité poukázat na to, jak dlouho a kolik úsilí to může člověka stát, než se z takového toxického prostředí vyprostí. Jestli kdy vůbec... Určitě stojí za přečtení.
Příběh jsem četla se zatajeným dechem a když se jednalo o skutečný příběh o to na mě kniha zapůsobila více.
Obdivuji Taru jak se se vším poprala a učinila rozhodnutí, které nebylo vůbec jednoduché.
Silný a nezapomenutelný příběh.
Proklopýtala jsem si příběhem skrz sebe sama... paradoxně mi aspekt mormonství či neuvěřitelného amerického školství a všech těch nesmrtelníků tak úplně nesedl... co mi více pocuchalo srdeční komoru, byla ta snaha nezůstat jen loutkou v majetnickém sobectví vlastní rodiny... už jen říct si "NE! Stačilo!" chce obrovskou dávku odvahy a síly... je to přeci rodina... rodina je základ všeho... jde opravdu tak lehce určovat si hranice v rámci rodiny? Bez mrknutí oka byste všechny odstřihli a bez jediného šrámu žili ve svém šťastném světě bez jejich všeobjímající lásky? S vědomím, že nejste dost dobří pro vaše nejbližší? Tenhle pocit totiž rozleptává duši a sakra dost bolí... možná právě proto stále milujete a doufáte... vždyť je to přeci ta rodina, že jo!
Přečetla jsem v češtině. Jedním slovem komentuji SKVĚLÉ ČTENÍ! Velice silně na mne zapůsobila. A DOOPRAVDY SE TO STALO, ŽÁDNÁ FIKCE. Taro, smekám před Vámi.
Silný příběh, ale pro mě trošku těžší čtení - přišlo mě to místy chaotické-