Vzdelaná
Tara Westover
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Příběh k zamyšlení, jak moc nás ovlivňuje naše okolí, rodina, zázemí. Několikrát jsem se musela podívat, jaký ročník autorka je... vyprávění o jejich rodičích bych zasadila možná i o 100 let zpátky v čase. Je až neuvěřitelné, že někde na tomto světě v tomto čase stalé žijí takoví lidé.
Úžasná kniha, kterou z hlavy ještě chvíli nedostanu. Donutila mě zamyslet se nad sílou víry, rodiny i hrdinky samotné. Obdivuji Taru Westover, že vyhrála boj sama nad sebou.
Náročné čtení,tolikrát jsem chtěla hlavní hrdinku chytnout za ramena a pořádně s ní zatřást,aby se vzpamatovala a utekla od všech patologií,kterých je v knize víc než dost
.
Drsný. Obdivuhodný. Hnus. Úžasný. Síla. Krása v ošklivosti. Ještě se to všechno ve mně pere... Pravdivý příběh - nemohla jsem číst na jeden zátah, musela jsem si dávat pauzu a vstřebávat...
"Minulost by se měla zakopat dvacet metrů pod zem a nechat shnít, ať už byla, jaká byla."
Úplně sedí tohle moudro od H. Forda: "Ať už věříte, že něco dokážete, nebo naopak věříte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu."
Tařin táta je bipolární mormon a survivalista. Máma se léčí pomocí čaker, brácha je manipulativní sadista a ostatní sourozenci mají dost práce sami se sebou. Chudoba a fanatismus. To je celý Tařin život. Pak se pomocí vzdělání pokouší najít sama sebe a zbavit se vlivu rodiny. To se jí podle mě úplně nedaří. Přišlo mi divné, že se holka bez základky dostala na vysokou. Prišlo mi zvláštní, že nikdo z rodiny neumřel na sérii děsivých zranění. Celé to bylo tak neuvěřitelné, že to musí být pravda.
Četlo se to hezky, oceňuji zajímavé nevšední téma. Ale trošku typický "american dream", který je na můj vkus moc přeslazený. Slečna, která nikdy nechodila na ZŠ ani SŠ, nemá dostatek finančních prostředků, zázrakem vystuduje Cambridge, Harvard a dokonce i doktorát. Protože se do toho prostě po americku obula :-). Věřím v uskutečňování svých snů, "everything is possible" ale buď má americký školní systém nějaké skulinky nebo v tom sehrálo roli ještě něco jiného, ale tohle mi prostě nesedělo.
Úplně mě zaskočilo, jak je ten příběh aktuální. Dnes, když se konspirační teorie čím dál více propojují se spiritualitou, čtu knihu o rodině, ve které paranoidní otec nevěří státu a v té nejlepší víře likviduje svou rodinu. V jiných komentářích čtu výtky, že není uvěřitelné, že se vypravěčka vymaňovala z vlivu své rodiny tak dlouho. A já říkám: je to zázrak, že to vůbec dokázala, bylo to mučivé a bolestivé, protože své nejbližší často milujeme a nenávidíme zároveň a opustit důvěrně známe pro něco, co je cizí a neznámé, musí být neskutečně těžké. Mám teď pocit, že můžu porozumět tomu, co se může dít v hlavách lidí, kteří šli dobývat Kapitol... Tařin táta nebo bratr by mezi nimi klidně mohl být také.
O to víc si uvědomuju sílu vzdělání a že je úkolem společnosti pomoci dětem, pro které vzdělání není samozřejmostí.
Autorka sa narodila do rodiny Westoverovcov, ktorá sa hlásila k Cirkvi Ježiša Krista Svätých neskorších dní (jej členovia sú známi skôr pod označením ,,Mormoni,,). Rodičia (najmä otec) verili, že príde koniec sveta, a tak na tento deň pripravovali celú svoju rodinu. Chystali zásoby jedla, zbraní či paliva.
Tarina matka bola bylinkárka, postupom času sa stala aj pôrodnou babicou a otec pracoval na svojom šrotovisku. Odmietali štátne inštitúcie a to vrátane nemocníc. Napriek častým nehodám a život ohrozujúcim zraneniam fanaticky trvali na svojej viere a odmietali lieky a lekársku liečbu a to aj keď išlo o životy ich vlastných detí.
Možno, keby sa Tara narodila o niekoľko rokov skôr, chodila by aspoň nejaký čas do štátnej školy ako jej starší súrodenci. Otec však časom dospel k názoru, že tam deťom ,,vymývajú mozgy,,. Svoje deti zo školy zobral a rozhodol, že sa budú učiť doma. Popri všetkej práci, ktorú deti vykonávali bolo priestoru na výučbu málo, a ak aj nejaká prebehla, bola v súlade s bibliou a Knihou Mormónovou. Mladšie deti dokonca nemali rodné listy a nevedeli ani presný dátum narodenia, pre federálnu vládu v podstate neexistovali.
Tara chcela žiť inak, chcela sa vzdelávať. Zároveň až slepo milovala svoju rodinu, a to aj napriek bratovi tyranovi a pomätenému otcovi. Nepoznala nič iné ako patriarchát. V určitú chvíľu sa stala jej túžba po vzdelaní silnejšia ako lojalita k rodine. Zabojovala o niečo, čo mnohí berieme ako samozrejmosť.
Prečítajte si o tom, ako sa jej podarilo vymaniť spod nadvlády rodiny a úspešne študovať na Univerzite v Cambridge.
Možno sa to niektorým nebude čítať tak jednoducho ako detektívka či román, ale pustite sa do toho. Myslite na to, že to nie je vymyslený príbeh, ale Tarina skutočná životná cesta.
Tahle kniha mě hodně překvapila. Měla jsem od ní velká očekávání a musím říct, že prvních 100 stránek mě vůbec nebavilo a málem jsem ji již odložila. Teď jsem ráda, že jsem to neudělala, neb čím více hlavní postava rostla, tím více mě příběh nejen bavil, avšak stále i překvapoval. Kniha je opravdu motivující a člověk má chuť se po přečtení učit, číst a dál vzdělávat.
Inspirativní příběh o Taře a o hledání její vlastní identity. Je skvělé, jak se z poměrně determinovaného osudu dokázala vypracovat. Kniha je zajímavá i z psychologické stránky. Příběh dokazuje, že nic není černobílé, což se vztahuje i na povahy hlavních postav.
Dva rozdílné světy - to je Tařin život. Dětství silně ovlivněné ortodoxní mormonskou rodinou. Tara je téměř bez možnosti poznat jiný svět. V období puberty v sobě Tara objevila touhu po vzdělání. Platonovská jeskyně. Úspěch ve vzdělání však zaplatila ztrátou některých členů rodiny. Přeji jí, aby se tyto dva světy pochopily a sjednotily. Vždyť všichni jsme jedno...
Já memoáry nečtu, toto byl nejspíše můj první (jestli si to správně uvědomuji). Musím ale říct, že mě kniha zaujala. Skvěle se četla, byla dobře napsaná. Příběh, který nám Tara Westoverová překládá, je neuvěřitelný. Až má člověk pocit, jestli je přece jen skutečný. Na některých místech totiž její vyprávění působí až moc přehnaně - co se týče neustálých zranění, rodinných financí, jejího studia, které po počátečních problémech bez obtíží zvládá... Každopádně kniha je to inspirativní, otevírá mnoho otázek a myslím si, že by si ji mělo přečíst co nejvíce lidí. Proto DOPORUČUJI. Po dočtení jsem si na internetu musela vyhledat několik rozhovorů s autorkou, natolik mne její život zaujal.
Tolik povyku okolo knizky, ktera za to ani moc nestala. Dej nema spad, postavy uz jsem nekdy nekde potkala, zkratka nic, co by me nadchlo. Zaroven ale nechci hanit neco, co se jinym libi, vylozene odpad to rozhodne neni.
Životný príbeh Tary je v podstate zo súčasnosti a bohužiaľ viac detí pravdepodobne žije niekde podobne. Kniha je cestou jednej dievčiny, ktorá vyrastá v dosť netypických podmienkach rodiny survivalistov a náboženských fanatikov. Niektoré situácie sú priam neuveriteľné, ale nechcem spoilerovať. Čo ma však prekvapilo mimo rodinnej dejovej línie, že ako jednoducho sa dá v USA vyštudovať. Tara nemala maturitu a nikdy predtým nebola na žiadnej škole, ale na vysokú sa dostala, hoci až tam zistila, ako sa vlastne vyplňuje akýkoľvek test. Na začiatku štúdia jej predmety vyberal stredoškolák a za ťažké štúdium bol považovaný semester so štyrmi predmetmi. Mimo toho ale obdivujem hlavnú hrdinku, ako sa dokázala vysporiadať so svojím životom a stáť si sama za sebou. Psychické vplyvy zo strany rodiny a ich tradícií sú veľmi silné a následky si zrejme ponesie do konca života, no je naozaj pôsobivé, ako to všetko v rámci možností dokázala spracovať. Kniha poukazuje na dôležitosť vzdelania, ktoré môže dopomôcť k rozšíreniu vnímania okolitého sveta a k vydaniu sa vlastnou životnou cestou.
Tak tohle byl velmi silný příběh. Neřekla bych, že kvůli tomu, že by události byly až tak brutální, ale kvůli tomu, že víte, že se tohle reálně stalo, a že je to sakra vůbec možné.
Tahle kniha moc hezky ukazuje, co s vámi dokáže udělat náboženský fanatismus a bipolární porucha. A je to dobře, že to existuje. Je dobře, že nám někdo ukáže, že přehršel náboženství opravdu není zdravý. Že paranoia může být nebezpečná. A že se s tím také dá bojovat.
Tary mi občas bylo líto, někdy se naopak i ona chovala zvláštně (ale kdo by se jí divil?), a jindy fakt ukazovala, jak je silná.
Nechápu, jak někdo může mít žaludek na to, odmítat zdravotnictví v takových situacích, jako je, když vám třeba hoří syn. To člověk čte s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Nebýt zdravotník, tak by mi z některých situací bylo opravdu špatně od žaludku. Tady můžu maximálně říct, ještě že jsem zvyklá. Také tu můžeme zblízka vidět domácí týrání v podobě staršího bratra a všimnout si, co to na člověku může zanechat. A to nejen to fyzické, ale hlavně to psychické.
tohle je opravdu komplexní kniha, u které si kolikrát řeknete, že vlastně máte štěstí, že jste tohle všechno nikdy nemuseli zažít.
Krev skutečně není voda, a pokud v tom někdo vyrůstá a nic jiného nezná, těžko se ptát, proč tam zůstávala a proč si to nechala líbit.
Skutečně svou rodinu milovala, i přes to všechno.
A musíme si uvědomit, že to psala až z odstupem a paměť ji častokrát zrazovala.
Ve spoustě rodin se dějí věci, které se omlouvají, dělá se, že nejsou, nebyly, a nikdo nechce přímo obviňovat své nejbližší, hledá pro jejich počínání omluvy a pochopení.
Trochu mě překvapilo americké školství a celý ten sociální systém, jak někdo může jít na vysokou a nikdo po něm nechce žádná předchozí potvrzení a vysvědčení. Zní to jako pohádka, pokud uděláš test, může jít kdokoliv kamkoliv, žádné průměry z předchozích ročníků a body za mimoškolní aktivity... A ty rodné listy a občanky, na život žádný papír nepotřebujete, ale k řízení auta ano...
A ani se mi moc nepodařilo nakouknout pod pokličku tradiční mormonské kultury, bylo tam spousta protikladů a výkyvů. Na něco byli ortodoxní až moc, a v něčem zase překvapivě tolerantní. Fascinovaly mě ty úrazy a je s podivem, že se ty děti dožily dospělosti. Tatínek totální magor, ale zase tam všude byla cítit ta rodinná pouta, láska a pospolitost.
Přiznám se, že ke konci už mě kniha přestávala "bavit", i když je to v tomto případě hloupé slovo. Nešlo o zábavu. Ztrácela jsme pozornost a jen listovala.
Zaujímavá téma, o to viac, že je podľa skutočnej udalosti. Mám však rozporuplné pocity. Detstvo v takejto rodine je hrozné, ale kde je v takýchto prípadoch v 20. storočí v Amerike "sociálka", alebo nejaké združenia na ochranu detí? Všetci určite vedia o týchto rodinách a nikto to nerieši, nechajú tie deti trpieť. Druhá vec čo sa mi zdá čudná, dostať sa na univerzitu a predtým nechodiť do školy. (medzi skúšky na univerzitu patrí skúška z čítania? :o ) Zvláštne školstvo.