Vzdelaná
Tara Westover
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Šokující pohled na americký systém zdravotnický, školní a sociální.
Zajímavý odkaz na pohled Tařiny matky, která stejně jako další členové rodiny s obsahem románu nesouhlasí. https://mrsladywordsmith.com/educating-memoir-laree-tara-westover/
Příběh jako takový je zajímavý, bohužel styl psaní je celkem nudný a nezáživný. I přesto, že autorka kolikrát popisuje dramatické události, musela jsem se do čtení trochu nutit.
Sice zajímavý příběh, ale podruhé bych nečetla. Vše moc rozpitvané, zbytečně obsáhlé.
Nehodnotím literární úroveň, jen příběh. A ten je tedy silnou kávou i pro nás socky ze severočeského ghetta.
Tařin tatínek je evidentní psychotik (dnes se tomu módně říká "bipolární"), minimálně jeden ze sourozenců pravděpodobně psychopat, ale takový už je život. Co mě zarazilo víc, je všeobecná hloubka lidské (americké?) idiocie, která se celou knihou prolíná. Závěrem jen: nevěděla jsem, že stačí 17 let nechodit do školy a věřit na mnohoženství, abych dostala plné stipendium na Cambridgi. A my blbci se tady pachtíme s maturitama.
Zajímavý příběh, občas se až nechce věřit, že se to všechno mohlo stát. Co mi však přijde už méně zajímavé, je způsob, jak je kniha napsaná. Občas jsem se musela vyloženě nutit ve čtení pokračovat. Většinou to bylo vše podané tak nějak nezáživně, přestože skutečnosti, které byly popisovány, byly nadmíru dramatické. Těmi pouhými třemi hvězdičkami tudíž nehodnotím všechno to, co si autorka musela prožít a čeho navzdory tomu dosáhla, ale pouze styl, jakým je kniha napsána.
Je neuvěřitelné, že se takové příběhy ve skutečnosti opravdu dějí.... nemám slov, všechna ta manipulace, "rodinná loajalita" a sklon k násilí, ta oddanosti, všecek ten fanatismus a další lahůdky, které se na mě z knihy vysypaly, mě prostě připravily o řeč. Brrrr
Příběh který bezezbytku naplňuje přísloví, o zakázaném ovoci. Ale taky pohádku o takovém trochu jiném Americkém snu. Vím, že autorka sama by to asi nerada slyšela a chápu proč, ale na stranu druhou, kolik spisovatelů může říct, že se o jeho román zajímá Bill Gates?
O téhle knize budu asi ještě dlouho přemýšlet. Při čtení jsem se nedokázala zúčastnit. Vlastně ve mně ten příběh nevyvolal žádnou emoci, ale teď s odstupem času to už chápu. To prozření, že existuje vlastně úplně jiný svět, než autorka znala z dětství, muselo hodně bolet. Jenom tři hvězdy dávám proto, že celkem nedávno jsem četla Unorthodox a ta kniha mi přišla lépe propracovaná.
Je tezke hodnotit obsah, tim, ze je to skutecne velmi az absurdni pribeh. Je ale vyborne napsany, poutavy, skutecny pribeh. Divka zijici na "okraji spolecnosti", avsak "dobrovolne". Vhled do, pro me, uplne ciziho prostredi po vsech strankach. At uz z pohledu lidi, kteri ziji v komunite, nebo jsou vychovavani v extremne nabozenskem prostredi.
Co si z knizky "odnasim"? Rekla bych, ze ponauceni, jak bychom jako rodice vzdy meli byt respektujici ke svym detem a neurcovat jejich zivoty na zaklade toho, co je nejlepsi pro rodice. I kdyz je pravda, ze Tarin otec je/byl/bude zaryte presvedcen, ze asi vse udelal spravne.
Uvedomeni, jak dulezita je psychiatricka pece. Kdyby byl otec Tary mozna lecen, "nemanipuloval" by zivoty svych deti mozna timto smerem?
Vyborna kniha, cetla jsem v originale a dlouho ve me zustal rezonovat zajimavy pribeh Tary a vztahu v jeji prapodivne rodine a cesty za vzdelanim. Skvele se cetla, doporucila bych k precteni kazdemu.
Skutečný příběh, ale děsivé na tom je, že se to děje v současnosti, ve vyspělé zemi. Tara má můj velký obdiv, že se dokázala vymanit z vlivu psychicky narušeného otce. Doporučuji přečíst.
[audiokniha]
Stejně jako Alma-Nacida nebo broskev28, chápu knihu jako terapeutický počin a zároveň určité reality-show z odvrácené strany amerického snu.
Trochu žasnete nad tím, co je vše možné v americkém školství, ale vychází z toho za mě paradoxně celkem slušně, když dívenka z tolik toxické rodiny dosáhne na nejeden titul...
Taky vám jako Evropanovi hlava nebere zanedbanost péče o nezletilé, protože v celém příběhu i za mě jde víc o zachování lidskosti než o vzdělávání, jak píše martineden...
Je to hluboce znepokojivá kniha o sektářské mentalitě přesto, že mormoni jsou v zemi původu paradoxně uznáni za církev. Příběh o všemožných rodinných patologiích s požehnáním, v mnohém evidentně bezbřehé, americké svobody.
Po celou dobu poslechu malebné slovenčiny a dobře zvoleného hlasu Táni Pauhofové jsem se cítila jako na horské dráze nadšení a odporu. Stejně jako Tara evidentně prožívala své bolestivé odpoutávání z extrémně toxického rodinného prostředí.
5/3
Čekala jsem trochu jinou knihu, která bude víc o vzdělávání hlavní hrdinky, dostalo se ke mně ale rodinné drama. Je to ale silný příběh, určitě doporučuji k přečtení.
Měla jsem od knihy velké očekávání, které se s prvními stránkami spíš nenaplňovalo, ale nakonec jsem nemohla přestat číst. Pro mě naprosto neuvěřitelné, že někde v civilizovaném světě takhle rodiny mohou žít. U tolika situací jsem si říkala, že tohle by se snad u nás nemohlo nikdy stát. Ale co mi běželo hlavou od chvíle, kdy se Tara dostala na vysokou školu, bylo "Kdy už půjdeš na terapii, vždyť máš trauma jako prase!" Nedovedu si představit, jak bolestné musí být vyrůstat v rodině, která staví svou víru nad lásku k vlastním dětem.
Tentokrát se k všeobecné chvále nepřipojím, protože styl psaní mi vůbec nesedl. Chápu knihu jako takový terapeutický počin, možná mne to míjí i pro ty americké reálie, jak už psal někdo přede mnou. Nemyslím, že by tady nastoupil na vejšku někdo bez "papíru" o maturitě, například... V něčem mi to připomnělo knihy Torey Hayden, taky takový zvláštní odstup, zkrátka výčet traumat z dětství a mládí.
Nejraději bych dala dvě a půl hvězdy.
Velmi silný příběh. Často se mi tajil dech. Nenapadlo mě, co vše se může ještě v této době dít, a že se takto vůbec dá žít. Autorku velice obdivuji, za to jak vše zvládla a kam až se vypracovala.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Nejen, že jsem se od dění nemohla odtrhnout, ale také se mi chtělo jen těžko věřit tomu, že vypráví příběh, který se odehrál v nedaleké minulosti. Obdivuji autorku, za vše, čím si prošla a jsem jí moc vděčná za to, že se rozhodla podělit se světem o její příběh.
Je to titul, který vám prostě nesmí ujít. Doporučuji
Nemám sílu hvězdičkovat. Jedna z knih, u nichž asi nemá smysl posuzovat literární hodnotu, čtivost, jazykovou úroveň. Tohle nebylo napsáno s cílem pobavit a zaujmout čtenáře, vyplnit jeho volný čas, tohle je výpověď člověka, který se asi nikdy nevzpamatuje ze svého života. Jak tady někdo zmínil - možná to byla součást terapie, vypsat se, zaznamenat a zdokumentovat věci neuvěřitelné.
Kdybych se zaměřila jen na oblast mé nynější profese, tak se omlouvám našemu byrokratickému školství. Doteď jsem nechápala, proč rodiče a děti při domácím vzdělávání musí absolvovat tolik přezkušování, tolik papírování a dokladování. A přestože znám pár případů, kdy domácí vzdělávání asi není úplně vhodné a rodiče se mi jako učitelé nejeví, není to vůbec srovnatelné s Tařiným dětstvím, resp. se situací v jejich rodině.
Poslední poznámka: chování otce můžu pochopit a podobně jako dospělá Tara označit diagnózou. Nic podobného však nenacházím v případě Tařiny matky, a to je pro dítě (děti) naprosto katastrofální záležitost.
"O tom, kdo jste, nejvíc rozhoduje to, co je ve vás," řekl mi. "Profesor Steinberg tvrdí, že tohle je Pygmalion. Taro, přemýšlejte o tom příběhu," vyzval mě pronikavým hlasem, pak se odmlčel a úpěnlivě se na mě podíval. "Byla to jen holka z londýnského West Endu v hezkých šatech. Dokud si nezačala věřit. Pak už bylo jedno, jaké šaty má na sobě."
Autobiografii od Tary Westover jsem četla jedním dechem. Kniha je svědectvím nejenom o mormonismu. Autorku obdivuji za to, co dokázala a co vše musela obětovat, aby byla vzdělaná.
Občas nudný či šokující - a plno dalších pocitů jsem při čtení zažívala. Znovu bych si knihu určitě nepřečetla. Ovšem velmi znepokojující pohled do velmi nevšední americké rodiny.