Vzdelaná
Tara Westover
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Kniha je vlastní zkušenost autorky, je to popis jejího vyrůstání v Idahu v mormonské rodině na samotě v horách.
Jeto napínavé každou jednotlivou stranu. Nedokážu si představit, že osud těchto lidí nechá někoho chladným. Odjakživa mě fascinují rodiny odstřižené od systému se skálopevným přesvědčením, že na zbytku společnosti je něco špatně a jen oni dosáhnou vykoupení asketickým životem. Kolik takových rodin je?
Dlouho jsem se musela učit nevidět v těchto lidech jen blázny, ale být otevřena jejich pohledu. Tady jsem ale trošku narazila.
Ač ji doporučuji všemi deseti u čtení jsem se navztekala a bylo pro mě náročné zůstat objektivní. Protože díky této rodině se svým sebedestrukčním ražením jsem si procvičila zásobu sprostých slov.
Bytostně nesnáším pánbíčkářské kecy o ďáblu a celé to pokrytectví v dávání rukou pryč od vlastních činů ohánějíc se vykoupením a boží rukou. Neskutečně mi to otevírá kudlu v kapse.
Takže první třetinu knihy jsem musela přetrpět chlapa, který je zaslepený vírou a dává všanc život všech členů své rodiny nebezpečným stylem života. Včetně své dcery Tary, autorky knihy.
Fyzicky špatně jsem se cítila u těchto stránek a nenáviděla toho chlapa do morku kostí.
Celou knížku ustavičně fandíš Taře, aby se ze spárů rodiny dostala a kroutíš hlavou, jak je to šíleně, šíleně těžké. Jak ty pouta, jakkoliv zrůdné, jsou nepředstavitelně silné a ta výchova je v ní doslova zažraná.
Z názvu vyplývá, že prchne na školy a celou knihou se táhne její snaha vymanit se a zároveň hluboká zakořeněnost otcovy výchovy. Uhrane vás to, doslova. Každou osobu, která ji strhává na dno nenávidíte a naopak adorujete ty, co ji vytahují hlavu z písku.
Díky Taře pojem vzdělanost bobtná do ohromných rozměrů. Poznala víc pravd, než jen otcovy a naučila se myslet sama za sebe. Myslím, že lepší knihu letos nepřečtu.
Tento kousek vyšel 2020 ve VKČ a hned byl fuč a Albatros nečekaně udělal tento dotisk v takovém nákladu, že už je taky pryč.
Tak jsem si myslela, že bez toho, abych přečetla tuto knihu, nebudu kvalitním člověkem...
Ve 2.třetinách knihu odkládám, protože to je psycho. Tařin otec je náboženský fanatik, bratr zuřivý cvok, který Taru mučí. Tato kniha může u psychicky slabších osob způsobit újmu. Ač to není thiller, často tam teče krev.
Tara se narodila v Idahu do přísné náboženské rodiny mormonů/survivalistů, která odmítá státní instituce včetně škol a lékařů.. I přesto, že vyrůstala téměř izolovaně od okolního světa, bez základního vzdělání dokázala vystudovat na Cambridgi i Harvardu. I přes pokřivené vidění světa, které ji předával sfanatizovaný, schizofrenický, manipulativní otec si přes obrovské množství špatných rozhodnutí dokázala dojít za svým a objevit i jiné pravdy, než ty, ve kterých byla vychována.
Nevím jestli je více šokující mormonské myšlení, názory otce, psychopatický bratr se kterým žila, nebo téměř smrtelné úrazy, které se v rodině Westoverových řešily mastičkařením, protože nemocnice a lékaři se rovná socanské peklo.. ale jsou to právě tyto momenty, které udržují čtivost jinak pomalého až patetického tempa knihy. Kniha za přečtení rozhodně stojí, Tara ušla obrovský kus cesty od holky, která v 17ti poprvé slyšela o holokaustu a rasismu, po Dr. věnující se politice společnosti.
4 hvězdičky ale o uši..Tařina otce.
“Táta se dočetl o mém stipendiu a řekl mi k tomu: vůbec ses nezmínila o domácím vzdělávání. Myslel jsem, že když vidíš, kams to dotáhla, budeš alespoň trochu vděčná, že jsme tě s mámou nedali do školy. Měla bys všem říkat, že to je právě díky tomu, žes měla domácí vzdělávání.”
“Koho by napadlo, že tě budem muset poslat do Cambridge, abysme tě dostali do kuchyně, kam patříš.”
Autobiografická ukázka fanatického prožívání mormonského náboženství - otřesné a nepochopitelné. I když Tara Westover na začátku knihy říká: " Tohle není příběh o mormonismu. Ani o žádném jiném náboženství." Toto její tvrzení ve mě vzbuzuje pocit jakoby předem omlouvala chování věřících !? Všichni v knize přeci staví svou víru nad lásku, úctu i sebeúctu ! Také mi v knize nesedí hned několik věcí - např. Tara a průběh celého jejího vzdělávání !? Financovaní čehokoliv !? A opravdu neuvěřitelné jsou vážné úrazy a jejich léčba !?
Kniha je čtivá, ve mě však zanechává pocit několika ALE !
Vzhledem k pochybám o pravdivosti tohoto příběhu jsem využila z jednoho níže uvedeného komentáře odkaz, který si dovolím znovu uvést. https://mrsladywordsmith.com/educating-memoir-laree-tara-westover/
Tohle bylo hodně zajímavé čtení, které ve mně vyvolalo spoustu rozličných emocí. Přiznám se, že jsem byla na autorčinu rodinu často naštvaná i za ni. Opravdu zajímavá sonda do duše mladé ženy, které bylo v dětství a během dospívání vlastní rodinou odepřeno tolik práv a svobod…
Wow. Tara Westover je obdivuhodná. Kniha má trochu pomalejší začátek, ale od druhé poloviny jsem se nemohla odtrhnout. Držela jsem Taře palce, aby se vymanila z vlivu toxických rodičů, kteří pohrdají vzděláním, chrání násilného bratra a není pro ně nic horšího než říct pravdu.
Tak to je síla! Trochu pomalejší rozjezd, ale pak se téměř nedá odložit. Moc mě lákalo dozvědět se něco o mormonech a je to tu! Izolace někde v Idažských horách, náboženský fanatismus, do kterého je zatažená celá rodina. Je obdivuhodné,co člověk, dokonce dítě, dokáže vydržet a přetrpět v tak ohavných podmínkách.Otřesné vztahy. Bezmoc, a přesto síla a odhodlání. A to nejpodivnější po tom všem, ještě chuť milovat ty, kteří nejvíc ubližovali.
Moc doporučuji, obzvlášť těm stále nespokojeným.
Dobře se mi četlo, poutavě napsané, velice zajímavý děj. Obdivuji otevřenost autorky a také její velkou odvahu v boji s vlastní rodinou, komunitou, a předsudky...Obdivuji její zápal pro vzdělání, houževnatost a odvahu bojovat také sama se sebou...
Tak tahle kniha opravdu překvapila, protože jsem čekala krotší boj o vlastní svobodu, ne prakticky téměř psychothriller. Cenila jsem si toho, jak otevřeně Tara popisovala stavy, do kterých ji interakce s jednotlivými členy rodiny přivedla, a kdykoliv velmi nahlas prasklo nějaké mentální pouto, oddychla jsem si. A skutečně velmi moc při konstatování, že knihy (a potažmo myšlenky) nejsou od toho, aby se adorovaly nebo zavrhovaly, ale aby byly podnětem k utváření vlastních postojů a myšlenek. Dobré poučení o tom, jak nutná je svoboda a autenticita, jak je důležité vědět, že můžeme a nutně také někdy nemusíme, že láska se nepodmiňuje loajalitou. Dobré čtení a hluboké ocenění autorce za její svědectví.
Hodně zajímavý příběh podle skutečné události. Obdivuji Taru za její odvahu. Co všechno musela zažít. Šílenství otce i tyranie bratra. Práci na šrotovišti. Dost drsné čtení, ale stojí za to. Moje dlouhé čekání na tuto knížku se vyplatilo.
Vdělaná je pravděpodobně mou první přečtenou biografií a rozhodně to byla trefa do černého.
Vypráví velmi silný příběh o Taře, dívce z mormonské rodiny, která se rozhodne změnit svůj život. Několikrát jsem si během čtení musela připomínat, že se jedná o reálný příběh. Manipulativní otec, násilnický bratr a matka, která radši před vším zavírá oči.
Dočetla jsem dnes odpoledne a stále nad vším přemýšlím, tak silně ten příběh rezonuje.
Jediné drobné mínus - občas jsem se ztrácela, kdo který bratr je (kromě Shawna samozřejmě) a občas mi také dělalo problém domyslet si, kolik Taře v dané části příběhu je let.
(SPOILER)
Nejak poradne nevim, jak bych tu knihu zhodnotila, jako cetlo se to dobre, pribeh zajimavy, ale proste mi tam "neco" vadilo / chybelo ja nevim....mozna tim, ze to byly opravdu vzpominky autorky, chvilema mi lezla strasne na nervy, chvilema jsem ji litovala... takove silene rodinne prostredi, a ta jeji matka ? Jako to jsem vubec nepobrala, to ze otec byl magor s diagnozou, ok, ale ta jeji mama byla nejspis taky cvok. Nevim jiste, jestli celou dobu nebo az po te nehode, ale byla. No a co se tyce jejich sourozencu, potesilo me, ze aspon nekteri dostali rozum, ale ten Shawn jako no TVL to bylo taky na psychiatra :/
Takze urcite stoji za precteni, jen ta forma by mohla byt trosku lepsi :)
Knihu mi doporučila paní knihovnice a já po ní sáhla po přečtení několika detektivek. Ne vždy čtu dopředu o čem kniha je. Marně vzpomínám, kdy jsem četla nějakou autobiografii. Pustila jsem se do čtení s tím, že to po detektivkách bude změna. Ale jak jsem se spletla. Sice se tam nevraždilo, ale psycho (aspoň pro mě) to teda bylo.Těžko jsem od ní odcházela k plnění denních povinností a těšila se na večerní četbu. Očekávála jsem líčení poklidného života, radostného nebo aspoň poklidného dětství, ale tohle byla "jízda". Těžko uvěřit, že se lze setkat s takovým životem v dnešní době . Holt víra je mocná. A vazba na rodinu je většinou velmi silná.
Jsem ráda, že všichni sourozenci přežili a že násilník byl jen jeden, protože místy jsem se o některé dost bála.
Obdivuji sílu Tary odstřihout se od rodiny, i když po některých událostech jsem čekala, že už odejde dřív. A také její sílu vše sepsat a zveřejnit.
Velice opěvovaná kniha. Věděl jsem do čehu jdu, že je to autobiografie a že to nebude zrovna veselé vzpomínání na krásně dětství.
To co jsem četl, ale bylo mnohem "víc" než na co jsem byl připravený.
Příběh Tary, která vyrůstala v mormonské rodině, kde táta je prepper a ještě k tomu má pár duševních poruch které nikdy neléčil - protože doktoři jsou socanský ďáblové. Její dětství se odehrává na "farmě", kterou otec pomalu přeměňuje na šrotiště a zároveň na útočiště až na stane konec světa. Většina dětí chodí do školy, jezdí s rodiči na výlety a uživají si život. Takhle to, ale v rodině Westoverových nechodí. Do školy se nechodí, protože ve škole sídlí ďábel a snaží se tak všem vymýt mozky. A jinak se připravují zásoby na konec světa a do hromadění zásob jdou i všechny utržené peníze. Na zdravotnictví se nevěří, protože i tam je ďábel. To stejné platí o jakékoliv státní instituci, bezpečnostních pásech, bezpečnosti práce a prakticky všem co my považujeme za "normální" součást života. Otec i když psychicky nemocný tak řídí rodinu pevnou rukou a pokud se mu někdo vzepře tak si to odskáče. Takže jak to může dopadnout, když se Tara rozhodne, že chce studovat? Následuje obrovský střed s realitou a Tara postupně přichází na to, že vymývání mozků neprobýhá ve školách, ale u nich doma a to soustavně a prakticky od narození. Při čtení jsem měl velké návaly vzteku a pořád jsem se ptal, jak je tohle možné?
Jak je možné, že úřady tohle dovolí. Ale pokud se někdo ani neobtěžuje nahlásit narození dětí (natož aby si pamatoval datum narození), a nikdy je do školy nepošle (a doma je vůbec nevyučuje). Tak bohužel nemají jak zjistit, že se něco takového děje. Ale i tak se divím, že v určitých momentech úřady nezasáhly.
Hodně krutá rodina, přístup otce naprosto nepochopitelný, krutý, matka se postaví proti dětem a nakonec se postaví i děti proti sobě. Obdivuhodná síla Tary jít si svou cestou mě docela nakopla, nikdy není pozdě v životě něco změnit a vydat se za svými sny
Je hrozné, jak jsme celý život ovlivněný tím, co nám vtloukají do hlavy rodiče. V tomto případě, kdy matka i otec byli opravdu fanatici a magoři a přesto v nich láska byla. Děti chtějí tolik rodiče milovat. No.. Chudák Tara a její sourozenci. Jasný Shawn byl hrozný, ale říkám si, co taky z něho s takovou výchovou mohlo vyrůst. Vlastně docela klika, že ze sedmi sourozenců byl jen jeden násilník.
Trochu mi to i přiblížilo Mormony, vlastně jsem se o ně nikdy nezajímala, tak jsem vděčná, že jsem si mohla rozšířit obzory.
Pokud někdy zažívám chvíle, kdy o sobě coby rodiči pochybuji, pak ve světle tohoto příběhu se zdají všechny mé obavy liché. Je neuvěřitelné, jak šílenství jednoho člověka okořeněné fanatismem formuje dramaticky osudy početné rodiny. Stejně je neuvěřitelné, jak dokázali přežívat navzdory všem děsivým nehodám, které se řetězily, aniž by nevyhnutelně končily smrtí. Nebylo snadné tuto knihu číst, po celou dobu jsem se o mojí hrdinku bála, navzdory tomu, že jsem věděla, že přežije. Ostatně důkazem je tento příběh, který sama sepsala, i její portrét na přebalu knihy. Kdyby to byla obyčejná fikce, říkala bych si, že autor nezná míru a taky bych se pozastavovala nad opakovaně nesmyslným chováním hlavní postavy. Jenže to fikce není, ta by si přinejmenším udržovala přirozený rytmus, kdy vypjaté pasáže střídají klidnější, jež dají čtenáři čas se nadechnout. Tady takovou šanci nedostane. Chtěla jsem knihu dočíst, ale taky jsem to chtěla udělat rychle, jako když se strhne náplast. Každou další stránku jsem otáčela s napětím, ale také s nadějí, že na osudy jednoho děvčete to už bylo dost.
Kniha je ve zkratce o tom, jak se z nevzdělané holčičky stane moudrá studentka jedné z nejprestižnějších univerzit v Anglii. Je o týrání ze strany agresivního bratra, o soužití s otcem trpícím bipolární poruchou a matkou, která udělala v životě příliš mnoho chyb. O tom, jak moc může, ve špatném slova smylu, člověka ovlivnit rodina, ale i motivovat ho k tomu, aby se sebou něco udělal a nevedl tak otřesný život, jako jeho rodiče a sourozenci. Mně osobně víc než fyzické týrání hlavní postavy vadí to, že si rodina, která nemá peníze ani vzdělání (a vlastně ani rozum, ale hlavně že má víru...) udělá X dětí a nemá potřebu je vzdělávat a vychovávat. A vlastně se o ně ani starat. To, že hlavní postava Tara několikrát málem zemřela kvůli nezodpovědnosti a nezájmu jejího otce, je něco neskutečného. To, že byla označena za děvku, protože si dala řasenku. Že se velmi vážná zranění v rodině řešila bylinkama a lékaře označovali jako vládou zkorumpované blbečky. No absolutně absurdní a psycho situace. Celá tahle kniha mi předala jednu informaci: Nezvdělanost je opravdu ten největší problém společnosti.
Každý tuhle knihu doporučuje a chválí, pro mě osobně to byla ztráta několika stovek za těžko sehnatelnou knihu, ale hlavně ztráta několika hodin času. Příběh je rozhodně silný, možná i motivační, ale že by stál za těch 350 stran? Všechno se vlastně hrozně táhne, spisovatelka zmiňuje situace, které jí utkvěly z jejího dětství a dospívání v hlavě, ale nic převratného. Navíc pochybuju o pravdiosti příběhu. Že by někdo přijal na univerzitu člověka bez maturitního vysvědčení? Trochu hloupost, ale řešit tuhle otázku mi úplně nenáleží.