Vzdelaná
Tara Westover
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Kniha je svědectvím o tom, kam až může vést vymývání mozků (ve jménu jakéhokoli "boha"), a když se spojí s autoritativní osobností "vůdce" (v tomto případě otce, navíc evidentně psychicky nemocného), jak ničivě působí na člověka.
Můžeme šmahem odsoudit fundamentální mormonismus jako "jsou to fakt idioti" (a ne že bych k tomu neměla v průběhu čtení daleko), nebo spíš se zamyslet nad tím, co lidi vede ke slepé víře ve věci, které drtivá část světa považuje za naprosté nesmysly (ano, léčit popáleniny 3. stupně narovnáváním čaker included). Jak se stane, že má někdo potřebu hledat jistotu v jakémsi divném učení, místo aby ji našel v sobě? Jsou ti lidé tak slabí, nejistí? Co v tom je? Co je vede k zaslepenosti tak brutální, že klidně nechají ubližovat vlastnímu dítěti - a sami mu ubližují?
Tara se dokázala vymanit z prostředí, které si nevybrala, do kterého se bohužel narodila. Můžeme si myslet, že často jednala nesmyslně, ale soudit ji nebo třeba její sourozence nelze - nechodili jsme v jejich botách, ani zdaleka.
Podotýkám, že jsem ateistka, a čím víc se toho dozvídám o fungování církví, tím přesvědčenější. Nemám absolutně nic proti samotné víře v boha - dokud neubližuje někomu jinému. Násilí, zneužívání, manipulace, ovládání, bohabojnost (proč bych se měla bát boha?!?), to bohužel zdaleka není jen příběh Tary a její rodiny.
Literárně jsem určitě četla zajímavější díla, tady je ale hodnota knihy v něčem jiném - že ten příběh je skutečný. (A zase - ta holka do 17 nepáchla do školy, takže kdo jsem já, abych to hodnotila.) A před Tarou je třeba smeknout. Mám chuť udělat jedno velké "brrrr" a poděkovat za to, kde jsem se narodila.
Autorčin příběh je bez pochyby zajímavý, ovšem druhá půlka knihy je už dost nezáživná - točí se v kruhu a nemůže z něho ven. Myslím, že kdyby kniha byla kratší, příběh by působil silněji, takto už jsem se k dočtení opravdu nutila.
Kniha se četla jedním dechem, hodně tomu dopomáhal fakt, že hlavní hrdinkou je sama autorka a děj se skutečně stal. Taře jsem po celou dobu fandila a fandím dál!
Příběh je neskutečně silný hlavně když si člověk uvědomí, jak moc nás ovlivňuje a utváří výchova, rodiče a prostředí ve kterém vyrůstáme
Obdivuji ty, kteří přes veškeré nástrahy života, se dokáží vzepřít i své rodině a jdou si svou cestou za svým snem. To jsou strašně silní lidé. Kupodivu v Tařině rodině jich bylo několik. Tento příběh je skutečně fascinující, udivující a o úroveň výš ho posouvá to, že se jedná o autobiografii.
Stále nedokážu pochopit, že se Tara dokázala vyprostit z její rodiny, když vlastně byla v nejutvářejících letech života krmena bludy psychopatického otce. Tara je v mém věku a o to ještě víc zirám, jak to všechno zvládla. Tato kniha si určitě zaslouží být čtená.
1/2 knihy byla skvělá a klobouk dolů, 2/2 jsem četla z donucením a lehkým vypětím sil (holt jsem četbou této knihy zjistila, že “americký sen” není nic pro mě). Tara to měla těžké a vztahy v rodině muselo být šílené ustát.
Opravdu se až u PhDr. studia píše závěrečná práce? To, že se jí říká “diplomka”, beru jako překlep překladatele.
SPOILER: Moc jsem nepochopila, proč na str. 296-297 hlavní protagonistka tak věří a pak se tak diví. Do té doby proto mám pochopení, ale vždyť už ho zná. Vím, že je to rodina, ale nejhorší výpady jsou, když jsou sami dva.KONEC SPOILERU.
Hlavní protagonistka je neuvěřitelně odvážná a statečná!
Smekám před všemi lidmi jako je Tara. Že měla tu sílu se vymanit z prostředí, které pro ní mělo být útočištěm, ale místo toho to byla její noční můra. Díky jejím myšlenkám a názorům, které se jí honily v hlavě, člověk chápe týrané lidi svými nejbližšími, kteří jejich chování stále omlouvají, až to skončí fatálně. Ale je prostě strašné, co někteří lidé považují za normální chování a ještě strašnější jsou ti, kteří nezasáhnou. Viz. Tary matka, která nechá trpět šílenou bolestí vlastní děti, ať už z jakýchkoliv pohnutek.
" Nejste kočičí zlato, které září jen v určitém světle. Bez ohledu na to, kým budete, cokoliv ze sebe uděláte, vždycky jste tím byla. Máte to v sobě. "
" Dva dny nato mi přišel balíček, expresně z Idaha. Bylo v něm šest tinktur, dvě lahvičky s esenciálními oleji a pytlík s bílým jílem. Poznávala jsem receptury - oleje a tinktury mi měly posílit játra a ledviny a z jílu jsem si měla udělat vodní lázeň na nohy, abych dostala toxiny z těla. Byl tam i vzkaz od mámy: Prosím tě, užívej je tak dlouho, jak dlouho hodláš brát léky. Mám tě moc ráda.
Opřela jsem se o polštář a téměř okamžitě jsem usnula, ale ještě předtím jsem se stihla zasmát. Máma mi neposlala žádný lék na streptokoka ani mononukleózu. Jen na penicilin. "
Autorka velmi otevřeně popisuje své dětství a dospívání v bigotní mormonské rodině s psychopatickým otcem. Toto velmi patologické prostředí plodí následně další patologické osobnosti. A hlavní hrdinka se snaží z těchto nezdravých vztahů plných vydírání, násilí a manipulace, vymanit. Tara Westover je pro mě žena, která si zaslouží po právu obdiv za svou odvahu a upřímnost, se kterou o těchto bolavých a osobních tématech hovoří. Nevyhnutelná nutnost volby - na jedné straně možnost svobodně dýchat, realizovat se a žít beze strachu a na straně druhé rodina, její kořeny, pouta a "zázemí" - byla popsaná tak přesně, bolestně a tíživě... Fascinoval mě i fakt, že "výchova" v této rodině se odehrávala v současnosti...Tato kniha se určitě dostane do mých top 10 tohoto roku.
(SPOILER)
Představte si, že přesně nevíte, kdy jste se narodili. Je vám 17 a v životě jste nebyli ve škole. Nikdy jste nebyli u doktora. Všechno, co uděláte, řídí Bůh, a to v zastoupení maniodepresivního fanatického otce, který přesně ví, co je vůle boží. Každý den místo učení a hraní musíte pracovat na šrotišti. Když si popálíte nohu nebo rozbijete lebku, nevezmou vás rodiče do nemocnice, ale matka vás léčí bylinkami a přesouváním energie. Že podle otce je všechno mimo rodinu součástí spiknutí iluminátů a brzy nastane konec světa, proto máte kolem domu zakopané zásoby jídla, paliva a zbraní. Že máte o dost staršího manipulativního, psychotického a sadistického bratra, který vás týrá, a otec i matka dělají, že to nevidí. Přes to všechno rodinu milujete, protože neznáte nic jiného. Ale chcete studovat.
Jakou obrovskou sílu a odhodlání v sobě musela Tara najít, aby se vydala vlastní cestou, si ani nedovedu představit. Nakonec vystudovala Harvard, i když do 17 let nečetla nic jiného než Bibli a Knihu Mormonovu a třeba ani netušila, co je holokaust. Svůj příběh vypráví mimořádně intenzivně, syrově. Člověk si může říkat, že by se od něčeho takového hned odstřihl, ale ten pocit, že vás vlastní rodina zavrhla, že nejste dost dobří, že vás podle nich posedl Satan, to muselo a musí sakra moc bolet.
Skvělá kniha, obrovský literární a emocionální zážitek.
Musím říct, že jsem při čtení měla doopravdy husí kůži. Je těžké si představit jaké to musí být, vyrůstat v takovéhle rodině. Je dokonce těžké si představit, že venku takové rodiny vůbec existují! Výtečná kniha, která se občas těžce četla. Ale jsem neskutečně šťastná za Taru, která se zvládla dá se říct osvobodit a žít svůj vlastní život podle sebe.
Skvělý a odvážný příběh vypravěný podle skutečné události roky rozpolcenou Tarou. Příběh jako takový mě velmi zaujal a je až neuvěřitelné,jak jedna psychicky narušená osobnost může ovlivnit tolik lidských životů kolem sebe. Mnohokrát mě fascinovalo proč se Tara stále vrací a chce znovu vstupovat na tenký led,ale nakonec jsem pochopila,že jen potřebovala lásku a sounáležitost,kterou automaticky všichni hledáme ve svojí rodině. A nakonec jenom díky vzdělání dokázala otevřít oči a mysl novému životu.
Nejspíš nejlepší kniha loňského roku.
Jedná se o: a) úžasně napsanou knihu
b) neuvěřitelný příběh
c) skutečnost
Tara na začátku upozorňuje, že kniha nemá být o náboženství, ale přesto tam ten náboženský fanatismus cítíte. Vypráví o své rodině, o tom jak ovlivňují naší mentalitu, jak nás formují. Tara píše o psychických poruchách, násilí, fanatismu, boji proti světu, vzdělání a mentálním zdraví. Je to její skutečný životní příběh.
Jedna z knih z kategorie MUST READ
Jedná se o skutečný příběh a nevěřila jsem, že je vůbec něco takového v současné době možné. Souvisí to s náboženským fanatismem, který jsem z knihy cítila, jak může narušit smýšlení člověka o životě a sobě samém, když mu je něco vštěpováno blízkým člověkem hned od počátku jako jediné a správné. Pro mě to byl silný příběh o životě Mormonů, místy šokující, který jsem nezvládala číst souvisle, ale s přestávkami. Obdivuji autorku - hlavní hrdinku, která z mého pohledu byla křehká a silná zároveň, dokázala se postavit mnohým nelehkým výzvám a musela udělat velmi těžká rozhodnutí.
Tarin príbeh je veľmi zaujímavý, ale čakala som trošku niečo iné. Podľa popisu som čakala skôr rodinu, ktorá žije úplne odľahlým spôsobom života, úplne mimo civilizácie, takže v tomto ma to trošku sklamalo, rodina žila v blízkosti obce a aj sa stýkala s inými ľuďmi. Tým nehovorím, že rodina žila normálne, to vôbec nie. Celý čas som nechápala, ako niekto môže žiť takýmto spôsobom života a ako im to môže prechádzať, veď predsa aj deti na domácom vzdelávaní musia nejakým spôsobom preukazovať svoje vedomosti (tam asi teda nie). Tare som veľmi držala palce, aby sa jej podarilo od rodiny odísť, čo nakoniec zvládla, ale prekvapovalo ma, akú túžbu po rodine stále pociťovala. Predpokladala som, že keď „vo svete“ uvidí „normálnych“ ľudí s klasickým spôsobom života, že pochopí, aká dysfunkčná jej rodina bola a že vyrastať v takom prostredí, v akom vyrastala ona, ešte aj s násilným starším bratom, nie je normálne, no napriek tomu sa k nim stále vracala. Som ale rada, že nakoniec sa jej podarilo dostať sa tam, kam sa dostala. Kniha určite stojí za prečítanie, ale ja som čakala asi o trošičku viac a tiež ma pri čítaní zarážalo až priveľa vecí.
Nechápu, jak někdo může celou svou rodinu přivést do tak extrémního způsobu života. A vymanit se z toho muselo být neuvěřitelně těžké. Obdivuju Taru, co dokázala. Cena za osvobození je ale obrovská.
Milovníci silných životních příběhů si příjdou na své. Jde o nádherně psychologicky zpracovanou knihu, ve které se dozvíte mnoho o náboženském směru, který u nás většina zná jen z doslechu.
Mě připadá toto svědectví nesmírně hodnotné i přesto, že jde o zkušenost jedné ženy, jedné rodiny.
Ráda bych si na toto téma přečetla i další knihy, neboť autorčina traumata pramení z rodiny jako takové nehledě na vyznání.
Tuto knihu bych moc ráda všem doporučila. Je dokonalá.
Opět jsem dlouho nevěděla co napsat. Musela jsem si pořádně srovnat myšlenky a pocity, které ve mně knížka po přečtení zanechala. Při pomyšlení, že bych měla žít v rodině a prostředí, jako Tara, asi bych si začala hledat nejbližší větev...mám úžasný vztah jak s rodiči, tak svou sestrou, tudíž si absolutně nedokážu představit, jaké to je, žít v jedné domácnosti s psychopatem, který očekává konec světa každým dnem, matkou jež věří, že bůh vše nějak zařídí a bratrem tyranem, který si na mě léčí nějaké svoje mindráky. O to víc Taru obdivuju, že dokázala říct dost a zvolit si svou cestu, i za cenu toho, že zůstane sama.
Půjdu proti proudu: mě knížka vůbec nenadchla. Popravdě jsem ji ani nedočetla a v půlce jsem to vzdala. Autorka se, na můj vkus, příliš zdlouhavě snaží čtenáři detailně popsat své (naprosto šílené) dětství. Táhne se to, děj se posouvá šnečím tempem. Možná se kniha v druhé polovině rozjede a dostane to spád, ale nemám už chuť se o tom přesvědčit na vlastní oči.
Autobiografii od Tary Westover jsem četla jedním dechem. Kniha je svědectvím nejenom o mormonismu. Autorku obdivuji za to, co dokázala a co vše musela obětovat, aby byla vzdělaná.