Vzdelaná
Tara Westover
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550889/bmid_vzdelana.jpg
4
1114
1114
Príbeh rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho. Tara Westoverová sa prvý raz ocitla v triede ako sedemnásťročná. Narodila sa v rodine survivalistov, ktorí žili v horách amerického Idaha. Tam sa pripravovala na koniec sveta tak, že zavárala do zásoby broskyne a spávala s „plnou poľnou“. V lete s mamou, babicou a liečiteľkou, varila bylinné odvary a v zime triedila kovový šrot na otcovom šrotovisku. Jej otec nedôveroval zdravotníctvu, preto s Tarou nikdy nenavštívili lekára. Rezné rany, otrasy mozgu, dokonca aj popáleniny po výbuchu liečili doma pomocou byliniek. Rodina bola natoľko izolovaná od bežného života, že nikto neriešil, či sa deťom dostáva vzdelanie. A nikto nezasiahol, keď sa starší brat začal správať násilnícky. Ďalší z Tariných bratov sa dostal na vysokú školu a priniesol jej novinky z ďalekého sveta. Vtedy sa rozhodla vyskúšať nový život. Vďaka samoštúdiu sa jej podarilo zvládnuť matematiku, gramatiku a vedecké predmety na takej úrovni, že spravila test ACT a prijali ju na Brigham Young University. Tam študovala psychológiu, politické vedy, filozofiu a históriu a prvý raz počula o závažných svetových udalostiach ako holokaust a hnutie za občianske práva. Túžba po vzdelaní ju zmenila, prebrázdila kvôli nej oceány, precestovala kontinenty, doviedla ju na Harvard a Cambridgeskú univerzitu. Až potom si začala klásť otázku, či nezašla priďaleko, či ešte nájde cestu domov. „Nádherné a podnetné... Jej hlas je natoľko špecifický, že nepripomína nikoho iného... Napriek svojmu jedinečnému detstvu kladie všeobecne platné otázky: Koľko zo seba máme dať tým, ktorých milujeme? A koľko im musíme odoprieť, aby sme dospeli?“ - VOGUE „Tare Westoverovej sa podarilo verne zachytiť svoju ojedinelú a výnimočnú výchovu a zároveň dosiahnuť, že jej súčasný život sa nejaví taký výnimočný, lebo dorástla na úroveň ostatných.“ - THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW „Tara Westoverová je oduševnenou a úprimnou sprievodkyňou vzťahu k rodičom a voľbou kráčať za vzdelaním.“ - THE NEW YORKER „Tieto jedinečné memoáre rozprávajú o formovaní mysle... Tara Westoverová nám vo svojej svižnej próze predstavuje detstvo, ktoré pre ňu bolo absolútne určujúce.“ - THE ATLANTIC „Srdcervúce... Nádherné svedectvo o moci vzdelania otvárať oči a meniť životy.“ - AMY CHUA, The New York Times Book Review „Autorka dokáže vidieť zmes dobra a zla, pýchy a bolesti vo všetkých ľuďoch vrátane seba. Nesnaží sa démonizovať, skôr pochopiť. Jej geniálna myseľ bola dlhé roky spútaná, no ukazuje sa, že zostala elastická a tvorivá... Autorka píše mimoriadne chápavo a príťažlivo... Jeden z najneuveriteľnejších a najfascinujúcejších príbehov za posledné roky.“ - NEWSDAY... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Publixing
, Tatran (Bratislava)
Originální název:
Educated, 2018
Interpreti: Tatiana Pauhofová
více info...
Přidat komentář
Během čtení jsem si několikrát říkala, že tohle už je moc, že už je to přehnaně přehnaný... A pak jsem si musela opět uvědomit, že tohle se ale stalo, protože je to autobiografie...
Obdivuji sílu jakou musela Tara mít, aby se z tohoto prostředí dostala tam, kde je dnes.
Víc už asi říkat nemusím, prostě si ji přečtěte.
No take tazke citanie o tazkom zivote v tazko psychicky poznacenej rodine v Idaho. Nic poeticke, ako pise recenzia v uvode tejto stranky, som tam nenasla. Taka americka mormonska zivotna drama s domacim nasilim a psychickym terorom - ale to dnes leti...
Nebyla jsem z knihy nadšená. Můžu obdivovat autorku, ale narozdíl od jiných knih, psaných v ich-formě, jsem se nedokázala do její situace vžít. Nebylo to ale tak špatné, jak se mi zdálo snad tak do poloviny knížky. První půlku jsem četla strašně dlouho. Zpočátku mi to něčím trochu připomnělo Vejce a já, které jsem nikdy nedočetla.
O skutečné Americe se nedozvíme v akčních filmech, ale - jak mi říkal jeden učitel angličtiny - ze Simpsonů. A tohle mi to potvrzuje. Není všechno takové, jak to na dálku vypadá.
Kniha o přerodu jedné mladé a velmi schopné americké dívky,která si šla za svým a nezůstala v omezenosti,jako někteří(spíše vetšina) jejich nejbližších příbuzných.Smékám před její odvahou,podniknout takovou těžkou cestu.Dobře čtivé,poučné.
Autobiografie, která Vás šokuje. Takhle jednoduše se totiž dá celá kniha popsat. Ale jednoduché to určitě není. Vzdělaná je totiž strhujícím příběhem o hledání a sebepoznání.
Tara, která od malička žila s rodinou v horách amerického Idaha, na necelých 350 stranách popisuje své dětství a dospívání v mormonské rodině řízené otcem náboženským fanatikem. Otcem skálopevně přesvědčeným, že se blíží konec světa a státní instituce je chtějí ovládat a vymýt jim mozek. A od téhle jeho představy se odvíjí život celé rodiny. Tara a její sourozenci jsou nuceni pracovat na šrotišti, žít bez lékařské pomoci – jakýkoliv úraz či nemoc léčí pomocí bylinek a olejíčků – bez pojištění a školy, většina dětí také bez rodného listu. Základní hygienické návyky jako je třeba mytí rukou, když opouštíte toaletu, byste jen těžko hledali. Nic takového v téhle rodině neexistuje.
Příběh mě hodně zasáhl. Prvních pár desítek stran jsem nevěřícně kroutila hlavou a říkala si, že otec je docela blázen. S přibývajícími kapitolami však bylo jasné, že je to šílený paranoik, nebezpečný nejen sám sobě, ale také svému okolí. Celou dobu ve mě bublaly pocity bezmocnosti a nespravedlnosti. Na jedné straně šílený otec, na druhé krutý bratr, kterého všichni nechali dělat, co se mu zlíbí. I přes všechno utrpení, které soužití s touto rodinou Taře přináší, se po vzoru jednoho ze svých bratrů snaží následovat svou touhu po vzdělání, jež jí bylo rodinou odepřeno.
Poprvé tak vkročí do školy ve svých 17 letech, kde se střetává se „skutečným světem.“ Ve škole zjišťuje, že její vzdělání – do té doby pouze formou samostudia – má obrovské mezery. V jedné z vyučovacích hodin narazí například na slovo holokaust, o němž do té doby neslyšela. A to je pouze jedna z mnoha a mnoha situací, na které v knize narazíte.
Celý příběh sledujeme, jak se Tara snaží vymanit z vlivu své rodiny, ale protože až do svých 17 let nic jiného nepoznala, je rozpolcená mezi tím, zda je správné, aby svůj život žila jinak a po svém nebo zda tím svou rodinu zrazuje. Přeci jenom, krev není voda, i když máte šíleného otce, matku bez schopnosti říct a obhájit si svůj vlastní názor, a bratra tyrana.
Kdybych měla jmenovat nejlepší knihu, kterou jsem letos četla, byla by to právě Vzdělaná. Pocity, které ve mě při čtení vyvolala, ve mě budou doznívat ještě dlouhou dobu. Vše umocňuje fakt, že takhle někdo skutečně mohl žít a bohužel i v dnešní době se najdou lidé, kteří takto žijí.
Příběh jako takový se vzhledem k autobiografičnosti moc hodnotit nedá. Tara měla opravdu těžký život. Pro mě byla neskutečně dlouhá první část příběhu než Tara odešla studovat. Chápu, že veškeré popsané situace měly svůj důvod k pochopení Tařiných pohnutek, ale bylo to pořád dokola. Je nadmíru jasné, že autorka ještě není úplně srovnaná sama se sebou, že stále přebírá některé vzorce svých rodičů a kdo ví, jestli se jich někdy vzdá. A je to pochopitelné. Ale díky tomu u mě kniha ztrácela na atraktivnosti. V tomto případě by mi bylo milejší, kdyby jí napsal někdo jiný, na základě Tařiných vzpomínek. Aby příběh měl větší nadhled a byly víc do hloubky popsány její pocity, s jejichž vyjádřením má autorka stále velký problém.
IG: @hanybooks
No tak to bol silný príbeh. Asi to nikdy nepochopím, prečo tam s nimi tak dlho zostala. A ako je možné, že si neuvedomila oveľa skorej čo sa tam diaľo. Ale myslím si, že to ani nedokážem pochopiť, keďže ona v tých podminkach žila cez 17 rokov a nič iné nepoznala.
Celú dobu som si vravela, že keď sa bude niekto sťažovať na svoje detstvo, dám mu prečítať túto knihu. Nemôžem pochopiť, že sa toto stále deje. V 21 storočí. Ale bolo zaujímavé pozrieť sa bližšie do komunity mormónov - aj tých zlých ale aj tých dobrých (jej profesorov som si od začiatku obľúbila a dokonca aj toho pastora.) Rozhodne to nie je oddychová kniha, a číta sa ťažko nie kvoli štýlu písania ten je pútavý ale kvoli tomu deju.
Odporúčam.
Mám z knihy rozporuplné pocity. Ani ne tak kvůli stylu ale kvůli obsahu. Jak je možné, že americký vzdělávací systém funguje tak prachbídně, že i člověk bez základního školního vzdělání zvládne přijímačky a studium na vysoké škole? Jak je možné, že země kterou považujeme za jednu z nejmocnějších, je plná rodin věřících v sílu homeopatik, léčitelů a lidí bezmezně přesvědčených o tom že je chce ovládnout jejích vlastní vláda? Jak je možné že Taře trvalo tak dlouho, než si uvědomila, že má kolem sebe bandu velice nebezpečných lidí? Popravdě, nevím jestli bych teď neměla navázat Zánikem Západu od Huxleye, ale to by byla asi moc velká depka .......
Po zhruba padesáti stranách jsem chtěla knihu odložit, rozčiloval mě překlad, věci, které nedávaly smysl. Prostě to drhlo. Pak se to nějak zlomilo. Ubylo jazykových škobrtnutí, která mě odváděla od děje.
Příběh je to velice silný. Obzvláště mě dostala despotická víra v rukou psychicky nemocného člověka, který může terorizovat své okolí a zaobalovat to do bohulibé činnosti. Místy jsem měla pocit, že nějak škodolibě chce ty svoje vlastní děti zabít.
Víc už psát nebudu, v okamžiku, kdy mě příběh vtáhl, jsem knihu neodložila, dokud jsem ji nedočetla.
Ale s kokakolou se smiřuji těžce, přestože tento tvar posvětili akademici.
Strhující, silné a velmi poutavě napsané. Z příběhu nutně mrazí. Doufám, že se Taře podaří brzy své kostlivce pohřbít.
Silný životní příběh, který mě upřímně hodně zaujal. Obdivující síla člověka. Silné dílo a kniha.
Popravdě jsem čekala, že budu z knihy, kterou opěvoval celý instagram a na databázích má dost vysoká hodnocení, víc nadšená. Ne že by se mi nelíbila, byla prostě.. zvláštní. Velmi osobní zpověď mladé ženy se mi místy zdála až neuvěřitelná, opravdu bych nečekala, že se něco takového může dít. Byl to docela silný příběh a musím uznat, že autorka velmi hezky citlivě píše. Ale. Místy se mi kniha fakt hrozně špatně četla, místy mě opravdu štvala, místy mě zas chytla a pak to pozvolna přešlo v nudu. Já nevím, možná kdyby měla o sto stran méně?
Podtrženo sečteno, jsem z ní malinko v rozpacích. Byly tam krásné pasáže, ale byly tam i fakt divné věci. Možná jsem po ní sáhla ve špatném období..?
Nejprve jsem se do knihy nemohla moc začíst, ale potom jsem hltala jednu stránku za druhou. Šílený příběh, tvrdý život, silná Tara. Musím říct, že chvílemi jsem si musela připomínat, že tohle není thriller, ale skutečnost, tohle se stalo!!
Knihu jsem četla v češtině (zajímavé je, že nemá tady svoji "kolonku). Ze začátku mi trvalo delší dobu se začíst, protože to byl trochu jiný příběh, než čtu normálně. Nicméně je to zajímavý pohled do rodiny, se kterou si troufám tvrdit většina z nás nepotkala. Obdivuji Taru, že dokázala tuto knihu sepsat a dokázala všechny ty útrapy, týrání a pomluvy vlastní rodiny zvládnout. Já sama si to nedovedu představit a její příběh ve mně bude ještě dlouho. Dávám čtyři hvězdičky, jednu dolů, protože občas jsem knihu musela odkládat, některé věci mi přišly zbytečně moc popisné a chaotické. Jinak úžasná kniha.
Čekala jsem od knihy asi víc, kvůli vysokému hodnocení. Nemohla jsem se pořádně začíst a knihu jsem dočetla s velkou námahou. Nebylo to vyloženě špatné,ale znovu bych knihu už nečetla.
Velmi silny osobni pribeh. Zajimavy pohled do mormonske rodiny,ktera se ale i svemu nabozenstvi vymykala,presto,ze se mu oddala vic nez naplno..
Krev skutečně není voda, a pokud v tom někdo vyrůstá a nic jiného nezná, těžko se ptát, proč tam zůstávala a proč si to nechala líbit.
Skutečně svou rodinu milovala, i přes to všechno.
A musíme si uvědomit, že to psala až z odstupem a paměť ji častokrát zrazovala.
Ve spoustě rodin se dějí věci, které se omlouvají, dělá se, že nejsou, nebyly, a nikdo nechce přímo obviňovat své nejbližší, hledá pro jejich počínání omluvy a pochopení.
Trochu mě překvapilo americké školství a celý ten sociální systém, jak někdo může jít na vysokou a nikdo po něm nechce žádná předchozí potvrzení a vysvědčení. Zní to jako pohádka, pokud uděláš test, může jít kdokoliv kamkoliv, žádné průměry z předchozích ročníků a body za mimoškolní aktivity... A ty rodné listy a občanky, na život žádný papír nepotřebujete, ale k řízení auta ano...
A ani se mi moc nepodařilo nakouknout pod pokličku tradiční mormonské kultury, bylo tam spousta protikladů a výkyvů. Na něco byli ortodoxní až moc, a v něčem zase překvapivě tolerantní. Fascinovaly mě ty úrazy a je s podivem, že se ty děti dožily dospělosti. Tatínek totální magor, ale zase tam všude byla cítit ta rodinná pouta, láska a pospolitost.
Přiznám se, že ke konci už mě kniha přestávala "bavit", i když je to v tomto případě hloupé slovo. Nešlo o zábavu. Ztrácela jsme pozornost a jen listovala.