Vždycky se ty dveře zavíraly
Petr Hruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11538/vzdycky-se-ty-dvere--11538.jpg
4
50
50
Autor dvojice úspěšných básnických knih Obývací nepokoje a Měsíce přichází s další sbírkou. Po hledačství prvotiny byla autorova poetika načas nesena jednotným tónem. Nyní se objeví dosud netypické básně v próze, ale zároveň se opět dostaneme do světa ustrnulých, vytřeštěných okamžiků a „obývacích nepokojů". Některé z posledních básní sám autor nazývá „milostnými", přestože se vůbec nejedná o nadšené kantilény...... celý text
Přidat komentář
Povedená poetická sbírka.
Při sehnutí…Přibližně…Pustoryl…
Stručně, jasně, výstižně a přesto s prostorem pro zamyšlení:-)
Atmosféra a snaha o její vylíčení mě nijak neoslovila. Ovšem Balkón stojí za vypíchnutí.
Sbírka miniatur všedního života. Ze začátku to na mě působilo trochu roztříštěně a hlavně šroubovaně (např. hned v úvodní básni se objevuje provinilost a touha, což jsou dvě poměrně silné emoce, u nichž ovšem netušíme, co je zapříčinilo, a tak působí jako nadbytečné, jako snaha o vytvoření dojmu poetična - podobných příkladů by se našlo víc).
Postupem času mě ale sbírka začala bavit. Líbí se mi, jak silný dojem může vyvolat pohled na malý kousek koupelny za pračkou, čekání na lesní cestě, náhodný záběr v televizi, společné sledování oblohy apod. Občas ty situace mohou působit kýčovitě (např. když se žena svléká v koupelně a mluvčí říká: "uhnul jsem očima / před tou krásou" nebo když mluvčí pozoruje ženu spící v křesle). Je ale patrná snaha okouzlení zkrotit nějakým depoetizujícím detailem (u scény v koupelně ja to zásuvka s věcmi na holení, spící žena v křesle má zase roztažené nohy a pootevřenou pusu). Jako celek to není špatné, není to ale ani skvělé.
Poté, co jsem si osvojil autorův styl, jsem musel při opětovném čtení rehabilitovat i mnohé básně prvního oddílu, který se mi jinak zdál slabší.
O Petrovi Hruškovi mi nedávno kdosi cosi říkal a já netušila, že ten autor vůbec žije, a že je tak dobrý.
Další ze sbírek, o které už chvíli po přečtení vím, že jí budu čas od času listovat a náhodně otevírat celé roky.
Atmosféru osobního vnitřního prožitku se autorovi do drobných obrázků nepodařilo vetknout. Zůstalo jen suché konstatování, prázdná slova. Ovšem „pomalu rostoucí bistro“ si zaslouží pochvalu.
Závod 03:
přišel
dneska na šatně
hádka o skříňku
o všechny věci
spravedlnost
se nakonec ukázala
všechno není
úplně ztracené
naproti oknu pomalu roste
bistro
Další sbírka od tohoto a znovu nadšení. Krátké volné verše, jenž Hruška píše, postrádají sice rým, ale zato dokážou vyjádřit určitou chvíli, zachytí neopakovatelným způsobem prožívaný moment. Ve sbírce můžeme také pozorovat obvyklý motiv Hruškův, a to motiv Adama, jeho syna. Básně jsou též situovány především do uzavřeného prostoru, v němž jedinec pobývá.
Určitě všem doporučuji seznámit se s dílem Petra Hrušky.
Pro mě asi nejlepší autorova jednotlivá sbírka, když nepočítám soubor Zelený svetr.
Netuším, proč je tu tak nízké hodnocení, mě osobně tato sbírka nadchla a můžu si ji číst klidně denně. Miluju tu klíční kost! :-)
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
| 2004 |  Zelený svetr |
| 1995 |  Obývací nepokoje |
| 1998 | Měsíce |
| 2013 | Darmata |
| 2005 | 7edm 2005 |
Sbírka básní, jak píše (maca-t) spíše poetická sbírka. Jsou to básně v próze a rým tady nenajdeme, ale poetiku a symboliku ano. Autor popisuje prosté věci, které nás obklopují, které jsou součástí našich životů, společných životů v domácnostech. Po prvním přečtení, tak nějak smutno a prázdno. Čtu znova a začínám autora chápat..... a tak to asi má být.
Mě osobně se líbí - Dveře, Pustoryl, Předjaří, Před koupelí, Přibližně, Nic, U melounu, Balkón, Zahrada.
Přibližně
Jdeš spát. Zahlédnu ještě tvoje nohy
a přibližně i zbývající život.
Hladit. Hladit jsem tě chtěl
v kuchyni v růžovém světle
urvaném ze sakury.