Vždycky se ty dveře zavíraly přehled

včera

„Jdeš spát.
Zahlédnu ještě tvoje nohy
a přibližně
i zbývající život.“

Někdy fragmenty prózy, častěji nerýmované verše. Vždy pocit, jako když se ve tmě v cizím prostředí na kratičkou chvilku ostře rozsvítí – rychlý vjem s delším dozníváním. Proto je dobré sbírkou nechvátat, ale nechat každou krátkou báseň rozkvést ve fantazii, doznít, dohrát v kulisách své vlastní intimity.

Stejně jako u dříve čtených sbírek i zde cítím autorovu snahu/schopnost vidět krásu a hodnotu v běžných situacích, aniž by si je ale lakoval na růžovo. Jako by obnažená pravdivost toho, co žije, byla víc než nějaká útěšná vznešenost. Proto asi ty opakované obrazy prázdnoty, temnoty a chladu, ze kterých chce plnost, světlo a hřejivost nějak vyrvat jejich zdánlivě banální ošklivosti navzdory. Vyvzdorovat si krásu z věcí a situací, které se vůbec nezdají ji nabízet.

"Dva dny déšť. Děti na podlaze. Krátké stromy.
Nábytek se přiznává k prknům. Kvůli čemusi rezervnímu natáhne se žena hodně dozadu, až za krabice s účty a dortovými svíčkami. Vyhrne se kus břicha, omluvitelně, jako přeřeknutí v delší smuteční řeči."

04.02.2025

Sbírka básní, jak píše (maca-t) spíše poetická sbírka. Jsou to básně v próze a rým tady nenajdeme, ale poetiku a symboliku ano. Autor popisuje prosté věci, které nás obklopují, které jsou součástí našich životů, společných životů v domácnostech. Po prvním přečtení, tak nějak smutno a prázdno. Čtu znova a začínám autora chápat..... a tak to asi má být.
Mě osobně se líbí - Dveře, Pustoryl, Předjaří, Před koupelí, Přibližně, Nic, U melounu, Balkón, Zahrada.

Přibližně
Jdeš spát. Zahlédnu ještě tvoje nohy
a přibližně i zbývající život.
Hladit. Hladit jsem tě chtěl
v kuchyni v růžovém světle
urvaném ze sakury.