Vždycky se ty dveře zavíraly
Petr Hruška
Třetí sbírka ostravského básníka obsahuje reflexe, které neobvyklým úhlem pohledu zachycují "domácí" prostředí současného člověka. Hruškova poezie je doslova zabydlena v prostorech rodinných domků či bytů, kde zdánlivě prosté věci dosahují při bližším zkoumání až metafyzických účinků. Svým osobitým viděním dokáže autor uchopit a popsat vnitřní napětí, vznikající v jednotlivých buňkách bytového sektoru: tak je tomu například u rozkrojeného melounu v kuchyni, při závanu větru v ložnici apod. Osobitost této poezie tkví ve sdělení, že i věci prosté a samozřejmé nás stále mohou něčím novým překvapit.... celý text
Přidat komentář
O Petrovi Hruškovi mi nedávno kdosi cosi říkal a já netušila, že ten autor vůbec žije, a že je tak dobrý.
Další ze sbírek, o které už chvíli po přečtení vím, že jí budu čas od času listovat a náhodně otevírat celé roky.
Atmosféru osobního vnitřního prožitku se autorovi do drobných obrázků nepodařilo vetknout. Zůstalo jen suché konstatování, prázdná slova. Ovšem „pomalu rostoucí bistro“ si zaslouží pochvalu.
Závod 03:
přišel
dneska na šatně
hádka o skříňku
o všechny věci
spravedlnost
se nakonec ukázala
všechno není
úplně ztracené
naproti oknu pomalu roste
bistro
Další sbírka od tohoto a znovu nadšení. Krátké volné verše, jenž Hruška píše, postrádají sice rým, ale zato dokážou vyjádřit určitou chvíli, zachytí neopakovatelným způsobem prožívaný moment. Ve sbírce můžeme také pozorovat obvyklý motiv Hruškův, a to motiv Adama, jeho syna. Básně jsou též situovány především do uzavřeného prostoru, v němž jedinec pobývá.
Určitě všem doporučuji seznámit se s dílem Petra Hrušky.
Netuším, proč je tu tak nízké hodnocení, mě osobně tato sbírka nadchla a můžu si ji číst klidně denně. Miluju tu klíční kost! :-)
Autorovy další knížky
2004 | Zelený svetr |
1995 | Obývací nepokoje |
1998 | Měsíce |
2013 | Darmata |
2005 | 7edm 2005 |
Sbírka miniatur všedního života. Ze začátku to na mě působilo trochu roztříštěně a hlavně šroubovaně (např. hned v úvodní básni se objevuje provinilost a touha, což jsou dvě poměrně silné emoce, u nichž ovšem netušíme, co je zapříčinilo, a tak působí jako nadbytečné, jako snaha o vytvoření dojmu poetična - podobných příkladů by se našlo víc).
Postupem času mě ale sbírka začala bavit. Líbí se mi, jak silný dojem může vyvolat pohled na malý kousek koupelny za pračkou, čekání na lesní cestě, náhodný záběr v televizi, společné sledování oblohy apod. Občas ty situace mohou působit kýčovitě (např. když se žena svléká v koupelně a mluvčí říká: "uhnul jsem očima / před tou krásou" nebo když mluvčí pozoruje ženu spící v křesle). Je ale patrná snaha okouzlení zkrotit nějakým depoetizujícím detailem (u scény v koupelně ja to zásuvka s věcmi na holení, spící žena v křesle má zase roztažené nohy a pootevřenou pusu). Jako celek to není špatné, není to ale ani skvělé.
Poté, co jsem si osvojil autorův styl, jsem musel při opětovném čtení rehabilitovat i mnohé básně prvního oddílu, který se mi jinak zdál slabší.