Vždycky se ty dveře zavíraly přehled
Petr Hruška
Třetí sbírka ostravského básníka obsahuje reflexe, které neobvyklým úhlem pohledu zachycují "domácí" prostředí současného člověka. Hruškova poezie je doslova zabydlena v prostorech rodinných domků či bytů, kde zdánlivě prosté věci dosahují při bližším zkoumání až metafyzických účinků. Svým osobitým viděním dokáže autor uchopit a popsat vnitřní napětí, vznikající v jednotlivých buňkách bytového sektoru: tak je tomu například u rozkrojeného melounu v kuchyni, při závanu větru v ložnici apod. Osobitost této poezie tkví ve sdělení, že i věci prosté a samozřejmé nás stále mohou něčím novým překvapit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vždycky se ty dveře zavíraly. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
O Petrovi Hruškovi mi nedávno kdosi cosi říkal a já netušila, že ten autor vůbec žije, a že je tak dobrý.
Další ze sbírek, o které už chvíli po přečtení vím, že jí budu čas od času listovat a náhodně otevírat celé roky.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (duben)
08.04.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vždycky se ty dveře zavíraly v seznamech
v Přečtených | 53x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 15x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2004 | Zelený svetr |
1995 | Obývací nepokoje |
1998 | Měsíce |
2013 | Darmata |
2005 | 7edm 2005 |
Sbírka miniatur všedního života. Ze začátku to na mě působilo trochu roztříštěně a hlavně šroubovaně (např. hned v úvodní básni se objevuje provinilost a touha, což jsou dvě poměrně silné emoce, u nichž ovšem netušíme, co je zapříčinilo, a tak působí jako nadbytečné, jako snaha o vytvoření dojmu poetična - podobných příkladů by se našlo víc).
Postupem času mě ale sbírka začala bavit. Líbí se mi, jak silný dojem může vyvolat pohled na malý kousek koupelny za pračkou, čekání na lesní cestě, náhodný záběr v televizi, společné sledování oblohy apod. Občas ty situace mohou působit kýčovitě (např. když se žena svléká v koupelně a mluvčí říká: "uhnul jsem očima / před tou krásou" nebo když mluvčí pozoruje ženu spící v křesle). Je ale patrná snaha okouzlení zkrotit nějakým depoetizujícím detailem (u scény v koupelně ja to zásuvka s věcmi na holení, spící žena v křesle má zase roztažené nohy a pootevřenou pusu). Jako celek to není špatné, není to ale ani skvělé.
Poté, co jsem si osvojil autorův styl, jsem musel při opětovném čtení rehabilitovat i mnohé básně prvního oddílu, který se mi jinak zdál slabší.