Vždyť je to jen film

30.11.-0001

[015/10] Alfred Hitchcock je bezesporu jedním z největších režisérů filmových dějin. Není sice pravdou, že by každý jeho film byl geniální, ale ve spoustě z nich se snažil vytvořit alespoň nějakou pasáž, která by si punc geniality zasloužila. Různé pohledy a náhledy kamery, které před ním nikdo nevyzkoušel dodávaly různorodé pocity. Muselo být báječné sledovat rozkvět filmařiny a být u toho, kdy se opravdová práce vyvíjela a každý nový film mohl přinést něco nového a neskutečného.

Připadá mi, že dnes už je filmování jen takové laciné cosi, které postrádá uměleckou hodnotu a nápaditost a vše se tvoří jen za účelem peněz. Není to umění, stejně jako není umění vylít kýbl barvy na 2x4 metry bílého plátna. Dejte tam hodně kýčovitých barev, hezkých tvářiček a utažených šatů, trapný humor a nebo emoční vydírání a máte dnešní film. Vše je točeno chorobnou systematičností bez nápadu a duše a to je to něco, co se starým filmům nemůže nikdy vyrovnat.

Životopisy nepatří zrovna k žánrům, které bych cílevědomě vyhledávala, ale občas si nějaký přečtu. Je to těžká práce, protože vystihnout něčí povahu a charakter lze jen při dlouhých diskuzích a rozhovorech. To si člověk z prstu prostě nevycucá a musí mít opravdu cit, aby mohl dát dohromady čtivý život někoho jiného.

V této knize se vyskytuje velké množství informací o filmech a pár vtípků, které byly pro Hitchcocka nejspíše typické. Jeho vztahy s herci byly poměrně komplikované, protože ne každý ho měl rád za jeho kulišáctví a výstřelky. Třeba jeho vztah s Tippi Hedrenovou, která ho snad až do smrti nenáviděla a to i přes to, že ji proslavil díky filmu ‘Ptáci‘. Na jednu stranu její vztek kvůli bolestivé zkušenosti s ptáky, kteří jí prý poklovali a podrápali, ale na stranu druhou… nejsou herci placeni i za trochu toho nebezpečí? Pár škrábanců přeci není nic tak extrémně hrozného, zvláště v porovnání s pravou prací kaskadérů. No, ale… byla to přeci jen reklamová lady…

Text je sepsán srozumitelně a čtivě, ale postrádá trochu více informací osobnějšího rázu. Vše se spíše zaměřuje na kariéru a ne na soukromí, ale možná, že A. H. ani žádné opravdové soukromí neměl.. Žil prostě filmem.