Vzhůru přes oceán

15.02.2016

Já jsem si tu knihu loni znovu přečetla a zážitek byl pořád tentýž. Když jsem ji četla prvně pokupovala jsem si různé puzzle s námořními bitvami a loděmi vůbec.Takové ovzduší byla svého času moje obrovská láska, proto mě také uchvátil např. Hugo ve devadesát trojce se svým utrženým dělem. Tato kniha je doslova půvabná a to jazyku navzdory, její malebnost je nepopsatelná, její neohroženost neurčitelná, je to lahůdka.

28.01.2016

Během prvních asi 150 stran, než vzniklo bratrstvo Torridgeské růže, bylo pro mě čtení knihy Vzhůru přes oceán malým soubojem. Přičítám to především jazyku, který svou květnatostí, popisností a chvílemi těžkopádností odrazoval od otačení stran. Pak ovšem do plachet zadul silný a svěží vítr, který Amyasovým dobrodružstvím ve společnosti skutečných historických postav, námořních bitev (především kapitola o souboji mezi Anglickým námořnictvem a Armadou je krásná sama o sobě) a událostí změnil směr a plavba začala být mnohem příjemnější. Pokud vás dokáží okouzlit napnuté plachty, vrzající ráhnoví, kluzká paluba, po níž s rachotem pobíhá pracující posádka, a mořské vlny obklopující a pleskající o trup při plavbě do neznámých krajin plných kouzel stvořených přírodou či nejistot z odvážné cesty, pak Vzhůru přes oceán lze jedině doporučit a onou první stovkou stran (pokud by se někomu zdály podobně těžké) se probojovat; pozdější zážitek za to stojí.