Vzpomínka na modrou planetu
Alastair Reynolds
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449983/bmid_vzpominka-na-modrou-planetu-pYu-449983.jpg
4
34
34
Poseidonovy děti série
1. díl >
V sto padesát let vzdálené budoucnosti je Afrika supervelmocí. Ve světě, v němž byly chudoba a hlad téměř zapomenuty, chce Geoffrey Akinya jediné – aby ho všichni nechali na pokoji a on mohl v klidu studovat slony. Jenže jeho rodina řídí jednu z nejmocnějších korporací, které vládne tvrdou rukou babička Eunice. Po její smrti však dojde k čemusi strašnému na Měsíci. K něčemu, co chce zbytek rodiny zamést pod koberec. A Geoffrey je dotlačen – no, po pravdě vydírán – aby to zařídil. Jenže brzy zjistí, že Eunicina tajemství nechtějí zůstat pohřbená a jejich odhalení může zničit vše, co považovalo lidstvo za jisté a správné…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Laser-books (Laser)
Originální název:
Blue Remembered Earth, 2012
více info...
Přidat komentář
"Neslané a nemastné" dobrodružné putování vizí sluneční soustavy Alatlstaira Reynoldse, s mnoha zajímavě zpracovanými nápady z autorova oblíbeného šuplíku hard SF. Přitom o "Slanost" by se klidně postarala špetka surovosti a "mastné" by mohl zastoupit místy svižnější děj (ale nejspíš mám jen přehnaná očekávání vlivem autorovi předchozí tvorby). Takhle mi přijde, že se Reynolds rozhodl jít širšímu okruhu čtenářů naproti a kniha mi zůstala balancovat někde na hranici žánru Young Adult.
Jenže právě zájem o Reynoldsem zpracované sci-fi nápady, které tohle dílo táhnou, mi zřejmě nedají abych nenakoukl i do dalšího dílu trilogie Poseidonovi děti, takže nezbyde než doufat v lepší díly.
Trochu jsem se ztrácel v pochopení různých virtuálních realit. Děj mi připadal, jako když si děti hrají na stopovací hru. Tolik k ději, a bylo to napsané tak, aby to čtenáře neodradilo.
Nemohu říci, jestli se jedná o klasického Reynoldse nebo ne, protože je to první kniha, kterou jsem od něj přečetl. Podívám se po dalších knížkách tohoto autora, abych si udělal představu o jeho díle.
Pro mne to byl zcela klasický Reynolds. Hard-scifi se všemi jeho celkem uvěřitelnými technologiemi, z nichž prim tu hraje možnost vytvořit kopii mysli člověka, nahrát jí do stroje a ten poslat tam, kam se nám samotným buď nechce anebo je to moc daleko. K tomu ještě prolínání skutečné reality s naroubovanou realitou pomocnou - no mě se to prostě dost líbilo. Kromě toho je to snad první sci-fi s africkým odstínem, vždyť těch západních, čínských nebo japonských kulturních odrůd jsme četli už tolik...
A jak tomu tak u Reynoldse bývá, není to zrovna místr sympatických postav, to mne provází už od doby, kdy jsem před dvaceti lety prvně četl Odhalený vesmír.
Celkově ale velmi příjemné moderní dílko s reálným podkladem a tudíž na mé straně spokojenost. Dalším dílům série dám určitě šanci, ale teď si do své AR navokalizuji něco z naivních děl zlatého věku. 80%
Je to až divný, dávat Reynoldsovi jen dvě hvězdičky, ale mě z toho prostě víc nevychází. Je to docela ucházející scifi z blízké budoucnosti, určená zřejmě mladším čtenářům. Dva mladí sourozenci odmítají otěže své široké a bohaté rodiny/obchodního impéria a namísto obchodu se věnují umění a záchraně slonů. Po smrti své staré a podivínské babičky se však shodou okolností stanou součástí honu za jejím ukrytým tajemstvím. Obnáší to mnoho létání po sluneční soustavě, luštění prapodivných hádanek a rébusů, sváry s příbuznými i debaty s inteligentními velrybami. To všechno s cílem posunout lidstvo technologicky a vůbec všelijak dál, zejména dál do vesmíru. Dojde i na to scifi a je ho tam i docela dost, není to ale ten Alastair Reynolds, na jakého jsme zvyklí.
Jsou k tomu ještě dva díly, ale asi to není pro mě.
Tahle kniha, začíná jako ukázka života v Africe vzdálené 150 let daleko. Ve světě, ve kterém je Afrika supervelmoc, a její bohaté a mocné rodiny, ovlivňují dění nejen na zemi ale i na ostatních osídlených nebo automatizovaných planetách. Ve světě, ve kterém vládne mír, klid a pořádek. Lidé mají mozkové implantáty, které jim otevírají spousty možností komunikace a vizualizace. Také jim však zabraňují ve zločinech a agresivitě na jiných lidech. V tomhle dokonalém světě budoucnosti se odehrává příběh jedné bohaté a mocné rodiny. Smrt velmi důležitého člena rodiny, který byl tajnůstkař a vizionář, který dal rodině mnoho ale taky mnoho věci před ní tajil.
Také po sobě zanechá dědictví, jenž nikdo neví, co vlastně obsahuje. Muže způsobit spoustu problému ať už v rovině rodiny nebo celého kolonizovaného vesmíru. Co se ukrývá v desítky let starém bezpečnostním trezoru na měsíci?
Dokáží členové rodiny, kteří bojují sami proti sobě i proti světovým velmocem uspět v hledaní neznámého tajemství???
Kniha je velmi obsáhla autor píše velmi technickým stylem. Jde vidět, že kniha je první díl série jde o velkolepé představeni celého světa a blízkého vesmíru. Kniha má několik slabších častí, ale chápu, že nám autor chce ukázat cely svůj propracovaný vesmír a všechny možnosti v něm. V knize více čí méně není žádné násilí aspoň ne mezi lidmi, jelikož jim to jejich implantáty nedovolí. Ale i tak vás kniha zaujme a odmění propracovanými postavami a příběhem jenž odkrývá postupně svá tajemství.
Je tu několik velmi kvalitních a napínavých sekvenci ( Evolvarium na Marsu, Souboj robotu v aréně, Prozkoumávaní tajemné lodi jenž tu zanechal onen mrtví člen rodiny a několik dalších).
Knihu jsem si jako celek užil, musím konstatovat, že je spíše pro fandy sci-fi žánru ale svou kvalitou a tajemným příběhem by mohla pobavit i lidi co čtou jiný styl knih. Někdy bych si určitě rad přečetl pokračovaní, jelikož kniha konči velmi otevřeně.
Je fakt, že už jsem dlouho nezavítala do sféry sci-fi. A musím říct, že jsem si k návratu nemohla zvolit lépe. Vzpomínka je první mou knihou od AR a začínala jsem číst pravda s mírnou skepsí.
Byla jsem lehce mimo, jak co se týče technikálií, tak co se týče postav. Byla i chvilka, kdy jsem si myslela, že knihu opustím. Nedala jsem se a byla jsem odměněna. Skvělý příběh, který mě bavil až po poslední stranu. Už teď se těším na pokračování. A rozhodně už plánuji zakoupit další knihy tohoto autora.
Skvělý rozjezd série. Řekl bych, že se ke knize musí přistupovat jako k velkému prologu k dalšímu příběhu a k dalším knihám.
Děj místy svižný, místy se táhl, ale pořád zajímavý.
Dlouho jsem se těšil na další knihu od autora a zas se bude rok čekat na další díl...4,5*
Na Reynoldsovy poměry jde o zvláštně mírné dílo. Žádná rozmáchlá gotická space opera, ale "jen" hon za pokladem v rámci sluneční soustavy, která je na tom co do technické vyspělosti zhruba tak jako čerstvě populární svět Expanze. Díky existenci Mechanismu, což je algoritmus monitorující všechny a všude ve snaze vymýtit násilí a ztráty na životech, je zde ovšem nedostatek... inu, násilí. Kniha je tak sice příjemnou, ale bohužel jen procházkou zvláštnostmi a zákoutími Reynoldsovy vize budoucí Sluneční soustavy.
Byť byly některé pasáže opravdu skvostné (Evolvarium! Agregát! Mandala!), celkově je to takové rozpačité, už proto, že hlavní motivace hrdinů je taková nejasná (co měli vlastně pořád proti těm bratrancům?). Četbu jsem si užil, ale nevtáhlo mě to tak, jak jsem čekal.
Lepší 3*.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Odhalený vesmír 1 |
| 2005 | Archa. Kniha první |
| 2012 | Transport ledu |
| 2004 | Kaldera 1 |
| 2020 |  Vzpomínka na modrou planetu |
Nedočteno. Ačkoli se to čte celkem dobře. Nebýt to trilogie, možná to i dočtu. Ze začátku jsem byl dost nadšený: ne tak vzdálená budoucnost, technika uvěřitelná (rozšířená realita a její omezení apod.), cestování po planetách Sluneční soustavy, záhada... Vlastně to v něčem může připomenout román 2312 K. S. Robinsona. Tím detektivním pátráním po Sluneční soustavě. Jenže Robinson píše skutečnou literaturu v hávu sci-fi a tohle je futurologická vize s chabě uvěřitelným pátráním na úrovni žánru young adult. Děj je směšný, to pátrání zejména (na opuštěné stanici najdou obrázek páva, což je jasné znamení, že mají letět na Paví horu na Marsu !?!), postavy papírové (hlavně záporáčtí bratranci, kterým paradoxně jde ale o budoucnost rodinného podniku; na rozdíl od nic nedělání hlavního hrdiny). Je to slabé, takže si Raynolds musí vypomáhat scénami s roboty v zápasnické aréně nebo nepochopitelnou ochotou všech páchat trestné činy a nechat se zavřít. Když jsem se v další milionté odbočce dostal k mořským lidem a člověku, který se prakticky nechal proměnit v tuleně (zajímalo by mě, jak si tyhle lidi třeba vařej nebo jak dělaj cokoli jinýho kromě sezení v bazénu se silikonovou klávesnicí mebo producírující se okolo v robotické chodící konstrukci), knihu jsem definitivně odložil. Škoda. Přece jen se nečetla špatně, nápady hýří (ne jen těmi blbými, o kterých píšu), ale prostě 3 bichle tímhle stylem nedám...