Vzpomínka zvaná říše
Arkady Martine (p)
Teixcalaan série
1. díl >
Fascinující space opera z diplomatických kruhů daleké galaxie Velvyslankyně Mahit Dzmare po příjezdu do centra mezihvězdné Teixkalánské říše zjistí, že její předchůdce, dřívější velvyslanec malé, ale vášnivě nezávislé těžební stanice, je mrtev. Nikdo však nechce přiznat, že jeho smrt nebyla náhodná ani to, že v období nestability, jež nejvyšší patra císařského dvora nedávno zachvátila, může být Mahit další na řadě. Mahit musí zjistit, kdo za vraždou stojí, ochránit svou stanici před teixkalánskou dravou rozpínavostí a sama vyváznout živá. Manévruje přitom cizí kulturou, která nabízí až příliš mnoho svodů, rozehrává vlastní intriky a skrývá nebezpečné technické tajemství, které může předznamenat zánik stanice a jejího způsobu života nebo ji zachránit před zničením.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , OneHotBookOriginální název:
A Memory Called Empire, 2019
Interpreti: Tereza Dočkalová , Igor Bareš
více info...
Přidat komentář
Už když jsme si na přebalu téhle knihy přečetla, že je pro fanoušky Ann Leckie, věděla jsem, že to bude něco pro mě. A jo.
Skvělý mix politického pletichaření, napínavých akcí, vtipných dialogů, romantika jen v náznacích a velmi zajímavě vystavěný svět. Jo prostě!
No, čemu všemu se dávají ceny, že. Taky jsem se nachytal a objednal poštou. Ach jo. Genderově sice přesně podle doporučení Americké filmové akademie ... ale pro nás ubohé heteráky orientace hlavního hrdinky prostě ničí. Tu hvězdu za snahu...
(SPOILER)
Ani nevím, čím mne knížka přesvědčila sáhnout po cca 20 letech zase po scifi. Já jsem fanoušek příběhů se zákulisními intrikami, popisy cizích kultur a fungování jejich společností, a města, miluji města, popisy bitev mě nudí, kolikrát je přeskakuju. Tak s tím nebyl u Vzpomínky problém :-) V knize se vlastně nic jiného než intrikaření neděje. Můžu říct, že jsem byla vzhledem ke svému vkusu spokojená. Kdo čeká akční sicfi, bude asi zklamán.
Naznačená dějová linie s emzáky je spíš taková vějička, aby intriky v hlavním městě dávaly smysl.
Je pravda, že mě celou dobu rozčilovalo, nakolik věrnou společnicí se Trojí Posidonie hlavní hrdince stala. Stojí na na její straně, přetože si tím zásadně komplikuje vlastní kariéru. Nicméně důvody byly na konci celkem uspokojivě vysvětleny. A zřejmě i totéž platí o Pěnišníkovi.
(SPOILER)
Že já vůl poslední dobou naletím. Vidím cenu Hugo a tak honem do toho. Určitě to bude pecka, lepší jsem ještě nečetl. Těším se jako už dlouho ne a pak...pak?
Utrpení.
Tento rok se táhne v řade knih, které mi vůbec nesedí a které jsou jedno velké zklamání.
Podobný problém jako u autorky Ann Leckieové, zajímavý vesmír, který toho může hodně nabídnou, zajímavý svět, císař všechno...ale 3/4 knihy se řeší správné časování a správná slova v básních(u Lecieové to bylo pití čaje). Vidím ten plán, že autorka chce ukázat, že civilizace je jinde a má jinou zábavu a jiné vyjadřování, ale příběh už jen dle anotace měl být o ničem jiném než o skládání básní(což jako amatérský básník nezazlívám), ale takhle podané to ne...do dalších dílů určitě nepůjdu.
Hodně politiky, vlastně jenom politika, ale tak moc zabalená v čemkoliv jiném než v politice, že se smysl úplně ztrácí. Weber je také plný politiky, ale čte se oproti tomuto úplně skvěle.
1,5*
Štítky knihy
vraždy space opera politika spekulativní literatura fikce
Autorovy další knížky
2021 | Vzpomínka zvaná říše |
2023 | Pustina zvaná mír |
(SPOILER) Ačkoli jsem knize dala za čtyři plné hvězdy, začnu tím, co se mi nelíbilo. Začátek jsem četla asi čtyřikrát a stejně jsem si cestu Mahit do centra mezihvězdné Teixkalánské říše a peripetie s ní spojene nedokázala představit. Štvalo mne to. Druhou věcí, která mi krom politických žvástů vadila a svým způsobem ztěžovala čtení, byla jména: systém tvorby teikskalánských jmen tkvěl v kombinaci číslovky a většinou nějaké květiny nebo předmětu. Císař se tak jmenuje Šesterý Směr. Jeho záhadná pobočnice zase Devatenácterá Teslice, Mahitina kulturní prostřednice se jmenuje Trojí Posedonie. Později jsem se už ale jménům smála a těšila se další "kombinace", které mi autorka naservíruje. Hrdinku, která byla od dětství vzdělávaná v teikskalánské kultuře a především literatuře, která byla připravovaná, že jednoho dne přijme imago – nahranou paměť a osobnost – svého předchůdce, jsem si oblíbila. Aby ochránila svou stanici, musí zjistit, kdo a proč jejího předchůdce zabil. Hledat pravdu a zároveň z toho všeho vyváznout živá. Vše je však mnohem náročnější, než si představovala. Seznamuje se s cizí kulturou a spřádá vlastní intriky a střeží důležité technické tajemství, které pro její stanici může znamenat záchranu ale i zhoubu.
Autorka svůj svět dokonale promyslela, díky čemuž její popisy v čtenářích vyvolávají touhu dozvědět se víc. Ať už jde o císařský dvůr, diplomatické vztahy, techniku či kulturu, je všechno do příběhu zasazeno tak, aby to tvořilo bohaté pozadí hlavní dějové lince. A I když se tak kniha tváří jako diplomatická space opera, kde se řeší velmi závažné otázky jako galaktická občanská válka, zánik Mahitina domova a to jak jedna osoba dokáže změnit dějiny, je svým způsobem zábavná. Mahit svými poznámkami alá „teikskalánština byla občas dost příšerný jazyk, jakkoliv se v ní daly skládat nádherné patnáctislabičné verše“ složité intrikování a politikaření při čtení příjemně zlehčovala. Díky ní jsem tedy knihu dotáhla do konce a sama sobě zatleskala ve stoje. A abych některé věci ještě dopochopila, pořídila jsem si audioknihu. Až budu zdobit cukroví, bude se hodit.