Vzpomínka zvaná říše
Arkady Martine (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534657/bmid_vzpominka-zvana-rise-65fac129bc96d.jpg
4
78
78
Teixcalaan série
1. díl >
Fascinující space opera z diplomatických kruhů daleké galaxie Velvyslankyně Mahit Dzmare po příjezdu do centra mezihvězdné Teixkalánské říše zjistí, že její předchůdce, dřívější velvyslanec malé, ale vášnivě nezávislé těžební stanice, je mrtev. Nikdo však nechce přiznat, že jeho smrt nebyla náhodná ani to, že v období nestability, jež nejvyšší patra císařského dvora nedávno zachvátila, může být Mahit další na řadě. Mahit musí zjistit, kdo za vraždou stojí, ochránit svou stanici před teixkalánskou dravou rozpínavostí a sama vyváznout živá. Manévruje přitom cizí kulturou, která nabízí až příliš mnoho svodů, rozehrává vlastní intriky a skrývá nebezpečné technické tajemství, které může předznamenat zánik stanice a jejího způsobu života nebo ji zachránit před zničením.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
A Memory Called Empire, 2019
Interpreti: Tereza Dočkalová , Igor Bareš
více info...
Přidat komentář
Přečetl jsem začátek a pak zjistil, že to čtu a myslím na jiné věci. Tak "poutavě" je to napsané. Nemám ve zvyku knihy nedočítat, ale tohle šlo rovnou pryč.
(SPOILER)
Výsledně celkem zajímavá scifi detektivka, i když jsem se v popisech občas ztrácela. Velvyslankyně malé stanice s částí paměti svého předchůdce po něm přijede pátrat. Je mrtvý, jí spojení s ním nefunguje a ona se snaží zorientovat ve světě tamní politiky a vztahů. Zjišťuje, že nějaká dohoda padá, do toho zde vypukne občanská válka kvůli následnictví a její stanice je ohrožena. Získá si přátele a nakonec se se situací dokáže celkem úspěšně poprat.
Je to i dost akční se zvraty a psychologií postav.
Úžasný zážitek. Pěkný prokreslený svět, rozsvícený skvělými nápady a nápaditou atmosférou, výborný pozorovací i vyprávěcí dar. Nepopiratelně kniha která vás odnese daleko a zároveň vám přijde v mnohém blízká.
Kdo máte rád C. J. Cherryh nebo Iaina Bankse, užijete si to. Hvězdná říše, intriky, záhady, spiknutí. Krásná propracovaná space opera. Nemusí vyhovovat tomu, kdo má ráději více razantní akce.
Zajímavá civilizace, pro kterou je pohlaví snad ještě méně významné než barva očí či vlasů, takže ani nepoužívají mluvnické rody. V knize tedy vše v ženském rodě, zrovna tak by to mohlo být ve středním nebo mužském.
Knihu jsem poslouchala jako audio a to jediné ji zachránilo od toho, že nakonec neletěla do popelnice :-))). A také jedině z tohoto důvodu jsem ji neodložila, i když jsem se jí doslova protrpěla... Načtená je ovšem opravdu výborně, ale ani tato skutečnost nedokázala zachránit (pro mne) slabý příběh. A přitom jsem si vzhledem k hodnocení zde byla jistá, že se mi kniha bude líbit. Dokonce i navzdory varování kamaráda, se kterým se většinou, pokud jde o vkus na knihy, shodnu. Prostě jsem mu nechtěla uvěřit... Jediné, co bych chtěla pochválit, je originalita jmen jednotlivých postav a s tím související vynikající český překlad. Ovšem příběh jako takový se mi zdál neskutečně zdlouhavý a musím přiznat, že po určité době mne už přestal zajímat úplně. A asi nebudu moderní a klidně budu za puritána - i když to opravdu nejsem ani náhodou ;-), ale tentokrát mi tak trochu vadila LGBT linka. Další problém jsem měla s tím, že jsem si nedokázala oblíbit vůbec nikoho - ani Mahit ne. Autorce se tedy příště vyhnu fakt hodně velkým obloukem ;-). Dávám jen dvě hvězdičky, jednu za knihu jako takovou a její nádhernou obálku, no a druhou za to, že jsem ji přetrpěla až do konce ;-). A samozřejmě nedoporučuji! :-)
Recyklované sci-fi poplatné svojej dobe. Recyklované, lebo neprináša nový pohľad, iba recyklovalo históriu, dekadentná spoločnosť podobná tej rímskej , majúca záľubu v japonskej haiku a kaligrafii, požívajúca modernizované indiánske mená a mexické (májske) pomenovania miest. A vedľajšia LGB linka sa stáva podpisom našej doby, tak ako budovateľské piesne tej predchádzajúcej. Ale dej má potenciál, vzdialene pripomína Asimovovú Nadáciu, tak uvidíme či sa rozbehne alebo to bude iba ďalšia spoločensky korektná a nudná séria.
Po pár měsících jsem opět chtěla sáhnout po sci-fi, která by mi připomenula, abych tento žánr četla častěji. Vsadila jsem na Vzpomínku zvanou říše od Arkady Martine, kde mě zlákaly pozitivní ohlasy a ocenění, jež první díl série získal.
Mahit Dzmare se vydává jako velvyslankyně do centra mezihvězdné Teixkalánské říše. Hned po příjezdu zjistí, co se stalo jejímu předchůdci a je očividné, že jeho smrt nebyla náhodná. Mahit pátrá po viníkovi, zároveň je vhozená do úplně cizí kultury a musí si dávat pozor, komu důvěřuje.
Začátek mi připomínal Kostičas. A to teď vůbec nemyslím děj, ale to, jak vás autor rovnou hodí do děje, do nového světa a vy se v tom zorientujte. Bylo to náročné? Ano. Ale mně se to všechno tak moc líbilo, i když jsem to vůbec nechápala, že jsem prostě musela číst dál a dál. Bohužel to nadále nepokračovalo jako s Kostičasem, kdy jsem se do příběhu zamilovala.
Vzpomínka zvaná říše mě začala nudit. Nová kultura byla skvělá, o tom žádná. Třeba ta jména? Šesterý Směr, Devaterý Kukuřice, Jeden Blesk, Osmerý Protijed... boží. Nejlepší slovo je rozhodně infofišenka. Na konci je slovníček osob, míst a věcí, díky kterým budete mít aspoň trochu o cizích výrazech přehled.
Jenže se děj ubíral jiným směrem, než by mě bavilo. Je tu hodně politiky a intrikaření a nesedlo mi to tolik, jak bych si přála.
,,Tuto knihu věnuji všem, kdo se někdy zamilovali do kultury, která požírala jejich vlastní.
Znáte ten pocit, kdy mate velká očekávání a ta jsou naplněna? Dobře. A znáte ten pocit, kdy máte velká očekávání a ta jsou překonána? Tak přesně to se mi stalo s touto knihou.
Sci-fi, které není tak úplně klasické sci-fi. Místo technologií a podivných mimozemských ras tady máme nádherný popis střetu dvou kultur. Jedna disponuje podivnou technologií, která se vkládá do mozku a přenáší vzpomínky a znalosti předešlých významných osob v oboru, tak zvané imago. Nazývá se Lsel a její zdroje jsou velmi omezené. Druhá je Říše, rozpínavá velmoc, která požírá ostatní kultury, její obyvatele mají neuvěřitelně krásná jména a poezii, kterou vyjadřuji vše a žijí si zde v blahobytu. Máme tady politický a diplomatický souboj velmi dobře napsaných postav, které budete milovat a možná i nenávidět, ale hlavně je budete chápat, budete rozumět jejich motivům, ať už stojí na jakékoli straně.
,,Když potkáš ostří nože, buď zrcadlem; když narazíš na kámen, buď zrcadlem. Buď co nejteiskalánštější a co nejstatečnější a - ale do prdele, dýchej. To je taky důležité.
,,jelikož jsem, jak jste sám vyjádřil, značně zaneprázdněn tím, že se snažím v očích ohromného a povětšinou nemilosrdného impéria udržet dojem, že naše stanice je cenná, ale zase ne příliš cenná, musíte mi odpustit, ze se nedostavím osobně;
,,Říše je říše - na jedné straně svádí a na druhé trestá. Sevře planetu v čelistech jako ve svěráku, zatřese s ní a zlomí jí vaz.
A vy ji možná stejně jako hlavní hrdinka Mahit budete přesto milovat, obdivovat a použit po tom, abyste se stali její součástí.
Prvních pár stran možná budete bloudit a ztrácet se, ale pokud knize dáte šanci, mnohonásobně Vám to vynahradí později, až vše začne dávat smysl. Když pro nic jiného, zaslouží si opěvovat pro nádherný jazyk a sloh. Obrovská poklona za překlad, Vratislav Kadlec odvedl bravurní práci, kéž by takhle pracovali všichni překladatelé.
Nádherná oslava kultur, nádherná paralela s osudy kultur minulych, současných i budoucích.
,,Knihy o dějinách mohou být vzrušující a zároveň až nepříjemně přesné.
,,Je lepší odhodlat se k činu než se nechat ochromit bezpočtem proměnlivých možností.
Kniha, kterou si zamilují všichni filosofové, básníci, milovníci kultury i politických, diplomatických tanečků.
,,Čekaní to je ztráta času. Při čekání člověk nic pořádného nedělá.
,,Poezie je pro lidi zoufalé a pro ty, kdo jsou už natolik staří, aby měli co říct.
Skutečná space opera, přesně jak slibuje anotace. V tomto žánru se nic moc nového vymyslet nedá, ale provedení je nadprůměrné, udrží pozornost. Obecně román "od ženy pro ženy" s důrazem na vztahy, nicméně příběhu to nepřekáží. V závěru trochu ztrácí dech, ale motivace ke čtení dalšího dílu se najde. Poklona překladateli za výbornou práci.
Při čtení literárního debutu Arkady Martineové jsem si nejednou vzpomenul na své první setkání s jinou americkou autorkou a to s C. J. Cherryhovou (mám na mysli konkrétně sérii Stárnoucí slunce). Chvilku totiž trvá, než se do románu Vzpomínka zvaná říše ponoříte, protože všechny ty nezvyklé názvy, společenské zvyklosti a úřední hierarchie člověka zpočátku matou, neboť si nejste jisti, co je pro příběh skutečně podstatné. Naštěstí v tomto případě se autorka poměrně rychle rozhoupe k akci, jež je ve své podstatě velmi atraktivní – nový velvyslanec na Teixkalánském dvoře se musí nejen zorientovat v cizokrajném prostředí ale zároveň nenápadně prošetřit smrt svého předchůdce. Diplomatické intriky přitom kupodivu vůbec nejsou nudné a zápletka má po dlouhou dobu nápad i spád.
Teprve závěr jde až příliš na ruku potřebě dalšího pokračování, což je za mě asi největší slabina. Jakmile jsou totiž odhaleny důležité skutečnosti, namísto toho, aby byly řešeny, se až okatě přesouvají do příští knihy.
Jako návrat k něčemu už důvěrně známému. Déjà vu konceptů i obrazů, kdy jsem si na prvních stránkách říkal, že tohle jsem už přeci četl i viděl. A to nejednou. S dalšími stránkami ale člověk ochutnává nové příchutě, postupně je příběh, i jeho jednotlivé ingredience, nově zamíchán a přetvořen. Dostáváme netradiční detektivku zabalenou do kulis vesmíru na jedné straně futuristicky plného zajímavých technologických konceptů, na druhé ale odkazujícím na historickou pozemskou kulturu Aztéků*. A k tomu fascinaci básněmi, sem tam špetka úplně nových kulturních konceptů...
Síla knihy bohužel s postupně odhalovanými tajemstvími slábne, nové otázky nepřichází a vše se přetváří ve space operu plnou intrik, útěků a opakovaných nebezpečí. Člověk by se rád nechal i nachytat, ale na úplně zásadní zvraty nedojde. Stejně tak se bohužel nedostane ve větší míře na hrozbu největší, kterou je opakovaně strašeno. Tu si autorka nechala do pokračování. Za mě tedy rozhodně zajímavý kousek, ale i ty udělené čtyři hvězdy jsou spíše slabší.
*Původně jsem v tom hledal východní Asii (především Čínu), protože o Aztécích vím bohužel o dost méně, než bych chtěl. Míru čerpání a použité inspirace tedy nedokážu posoudit.
Hned na úvod - perfektní překlad, smekám a děkuji.
Jako hlavní hrdinka Mahit jsem se snažila v úžasu vstřebat jedinečnost říše, střet různých kultur, strasti a slasti poznávání nového a odlišného. Zejména to, že politika a intriky s ní spjaté, ztělesněná surovost a ohlazované ostré hrany, se v Říši pojí s něčím tak vzletným, jako jsou básně. Pár slovy může člověk vyjádřit svůj politický postroj, kritizovat současné dění. Poezie a politika, dvě odlišné věci a zde spojené.
Líbilo se mi budování mezilidských vztahů, zejména Mahit a Trojí Posidonie. Bylo to přirozené a dynamika těch dvou byla skvělá.
Celé to "lidé" a "ne-lidé barbaři" se mohlo zvrtnout úplně jiným směrem a já jsem ráda, že tomu tak nebylo. Jsem zvědavá na druhý díl, snad vyjde brzy :)
Tuhle knihu budete milovat nebo jí velmi rychle odložíte. Na přečtení umí být pěkně těžká, ale začtení do ní je odměňující. Excelentní přímá řeč, excelentní přirovnání. A skvělý překlad.
Poetické a zvláštne cudzie. Politika kam sa pozrieš, jazyk a poézia povýšené nad všetko. Veľvyslankyňa z ďalekej vesmírnej kolónie sa po smrti svojho predchodcu snaží pokračovať v jeho práci, ale implantát s jeho nahratou osobnosťou, ktorý jej mal pomáhať, zlyhal. A tak je sama, barbarka v hlavnom meste ríše, ktorá sa chystá na vojnu. Čo sa mi páčilo, boli mená zložené z čísla a podstatného mena a aj názory vyjadrované veršami. Čo mi prekážalo, bolo asi spôsobené formou - požičaná ekniha z knižnice čítaná v mobile je v podstate málo rozčlenený text, takže graficky mi splývali citáty. Inak ok, ale do pokračovania sa nebudem ponáhľať.
Knihu si zaraďujem do výzvy 2022 - má menej ako 22 hodnotení (moje je 17. v poradí a 9. komentár)
Hodně zajímavé nápady, především koncept více myslí v jednom těle - jen škoda, že se s ním nepracovalo malinko více, ale pořádně jen v samém závěru knihy. Ale i další myšlenky v tomto světě jsou originální a styl psaní velmi čtivý. Za slabinu lze považovat jen druhou třetinu knihy, které je pomalá a trochu se vleče. O to více si ale člověk užije závěr.
dybych letos sestavovala seznam největších překvapení roku, Vzpomínka zvaná říše od Arkady Martineové by byla v předních příčkách.
Nejsem úplně zvyklá nepokrytě chválit, ale tady vážně nevím, co vyzvednout dřív. To, jak autorka vybudovala jednotlivé kultury, se kterými se v knize potkáváme, jak vytvořila síť politických machinací a do jejich středu posadila přesně tu protagonistku, kterou kniha potřebovala – s kopou teoretických znalostí, které ale pořád můžou uniknout lehké nuance cizího jazyka i společenských zvyklostí, s páteří a dostatkem sebevědomí, ale taky schopnou sebereflexe.
A ten překlad!
Vratislav Kadlec odvedl v tomhle ohledu naprosto neskutečnou práci, kultura Říše, ve které se drtivá většina Vzpomínky odehrává, je totiž z velké části tvořená jazykem a poezií, ve které se může skrývat výzva k bojkotu probíhající války stejně jako žádost o vysvobození z vězení. Čtenář se tak potká i s kapitolou situovanou do básnického recitálu, kde protagonistka na prostoru několika stran polemizuje nad významem jednoho z přednášených děl, uvažuje, jaký dopad na možné interpretace má výklad téže slova jako „svět, Říše nebo Město“ a… no, je to radost číst, ale taky to musel být oříšek překládat.
(Tuhle část, kapitolu sedmou, mám mimochodem označenou jako „tady jsem se zamilovala“ a víc snad netřeba vysvětlovat.)
Vzpomínka je neuvěřitelně chytrá kniha, autorka představuje otázky vlivu dominantní kultury na všechny ty, které se nachází v jejím okolí, ty, které pozře, vezme si z nich, co potřebuje a zbytek nechá zmizet. To všechno prostřednictvím inteligentní protagonistky, která většinu operuje s vědomím, že stačí jediná chyba, a i její domovinu tahle donekonečna se rozpínající Říše pozře, a pro svou lásku k říšské kultuře se nejednou ptá, jestli by to vážně bylo tak strašné. To člověka snad nemůže nebavit.
Respektive může: pokud nemáte chuť číst převážně o politikaření a to o politikaření oblečeném jako jazykové hříčky, zprávy skryté v básních a propaganda, tohle není kniha pro vás. Mně to sedlo perfektně.
Galaktická ríša Teixcalaan si naviac cení svoje hlavé mesto a básne. Básne sú prítomné v bežnom živote rovnako ako super mená Osmerý Protijed alebo Trojí Posidonie. Okrem toho je tu vysoká politika a intrigy. Bitky vo vesmíre ani strhujúca akcia nie sú tým hlavným. Tým je dialóg - more dialógov. Buď ťa to bude baviť, alebo knihu odložíš. Mne to prišlo zaujímavé, ale má to veľké rezervy v práci so slovnou zásobou aj ohľadom potenciálu deja. Naopak autorka výborne pracuje s náznakmi emócií.
Štítky knihy
vraždy space opera politika spekulativní literatura fikce
Autorovy další knížky
| 2021 |  Vzpomínka zvaná říše |
| 2023 |  Pustina zvaná mír |
To je takové těžké.
+ Skvělé vymodelovaný a strašně zajímavý svět. Je vidět, že autorka čerpala inspiraci ve fungování Byzantské a pravděpodobně Aztécké (nebo podobné) říše. Zvláště bych zmínil roli a využití poezie.
+ Skvělá filosofická debata týkající se střetu kultur, kolonizace a konceptu první osoby, která se táhne oběma díly. Tohle mě bavilo.
+ Několik neotřelých nápadů, které jsem zatím moc jinde neviděl.
- infantilní vztahové rozhovory a pubertální chování hlavních postav. Chápu, že ten věk je asi cílovka, ale dělá to z výjimečné knížky prostě jen fajn knížku.
- nic nemám proti vztahům stejnopohlavních párů, proč ne.. ale proč v téhle knížce v zásadě každý vztah je stejnopohlavní a snad všichni, u kterých známe jejích preferenci jsou gay, to fakt nevím. Působí to.. nedůvěryhodně a ničí to imerzi.
- občas banální řešení problémů, které připomíná detektivní romány pro 12. leté děti. Prostě dostáváte cringe, protože víte, že tohle rozhodně, ale rozhodně nemůže fungovat. Občas jsem měl pocit, že autorka skvělé nastolí situaci, rozvine myšlenky, popíše svět, a pak neví, co s tím má udělat, tak tam hodí nějakou blbost. Škoda.