Vzpomínky mě stále tíží
Jaroslava Skleničková
V červnu 1942 jí bylo šestnáct let. Pokud by se narodila jako chlapec, nacisté by ji společně s muži zavraždili u Horákova statku. Kdyby na svět přišla o pouhé tři měsíce později a pro okupanty by byla ještě dítětem, byla by jako jiné lidické děti usmrcena plynem. Desátý červen roku 1942 a zkušenosti z koncentračního tábora Ravensbrück její život poznamenaly trvale. Vzpomínky na něj se prostě jen tak vymazat nedají. V knize Vzpomínky mě stále tíží je lidická tragédie vykreslena v nových, zcela nečekaných souvislostech, nutících k úvahám, vedoucích k možná pro někoho nečekaným závěrům. Kniha je cenná autentickým pohledem ženy, která proti své vůli musela projít kalvárií, o níž dokáže psát věcně, bez sebelítosti, ba vtipně. Její výpověď je strhující a hluboce lidská.... celý text
Přidat komentář
Není co dodat. Silný příběh. Měla jsem strach, aby 2.díl nebyl "slabší", ale je stejně skvělý jako 1. díl vyprávění, výborně doplnil vzpomínky paní Skleničkové. Určitě by si měl každý přečíst.
Působivá kniha. Žádná zbytečná omáčka, jasný popis i vyprávění. Doporučuji naprosto všem, zvláště pak v generaci dospívajících, kteří si stěžují, jak mají těžký život. Autorka byla v Ravensbrücku ve věku 16 až 19 let.
Kniha na mě udělala velký dojem.Autorka popisuje zejména tragickou část svého života od doby vyhlazení Lidic.Myslím,že kniha stojí za přečtení, hlavně pro mladší ročníky,aby poznaly jak to tehdy bylo,když už se to ve škole moc neučí.Myslím,že každý národ by měl znát a ctít svou historii,aby se z ní poučil hlavně proto,aby se nedopouštěl stále stejných chyb.
Působivé, silné, strohé, takové jako takový příběh být vlastně musí.