Vzpomínky na Sókrata a jiné spisy

31.12.2022

Výborný historický pramen.

Vzpomínky na Sókrata:

Ako už jednoduchý názov sám uvádza, ide o memoáre samotného Xenofóna na Sokrata. Spomienky boli spoľahlivo napísané až po roku 399 pred Kr. najpravdepodobnejšie v roku 384 pred Kr., nakoľko dôvodom ich spísania bola práve obžaloba nezmyselného súdneho procesu so Sokratom pre bezbožnosť. Xenofón poukazuje na jednotlivé príhody so Sokratom, ktorými vyvracia všetky obvinenia pre údajnú Sokratesovu bezbožnosť, či kazenie mládeže. Dielo nie je len výpočtom spomienok, ale nachádzajú sa v ňom dialógy Sokratesa či už s jednotlivými žiakmi alebo občanmi Atén. Xenofón upriamuje pozornosť na tzv. sokratovské metódy, teda dialektika, maieutika a ďalšie, ktoré Sokrates využíval vo svojej „filozofií“.
Z Xenofontovho rozprávania môžeme, okrem Platóna, spoznať aj osobnú stránku Sokratesa. Bezpochyby, bol jeho život autentický, čo zvyšovalo jeho posmrtnú vážnosť. Sokrates bol známy už vo svojej dobe, ale zdá sa, že mimo okruh „zasvätených“ bol len lokálnou osobnosťou Atén, hoci Atény presahoval. Z Xenofónovho rozprávania jednoznačne možno nadobudnúť dojem, že Sokrates bol mimoriadne zbožný človek, určite aj poverčivý, jeho myslenie nebolo mechanické, či logické, ale v určitom zmysle organické a to o to viac, že jeho náhľad na život, bol napriek filozofickým otázkam mimoriadne praktický. To možno demonštrovať na jeho záveroch ohľadne dobra, krásy, či spravodlivosti, ktoré samy o sebe mali hodnotu v prípade svojej „užitočnosti“ resp. praktickosti.

Hostina:
Predstavuje zaujímavý dialóg vedení na klasickom sympoziu-hostine. Predmetom rozpravy nie je v podstate žiadna dôležitá téma. Sympózium nám predstavuje najmä samotného Sokrata v jeho „prirodzenom prostredí“ tj. v rozhovore s priateľmi ktorých, ako sa na pravú zábavnú oslavu patrí, rozoberajú všakovaké problémy života.

Sokratova obhajoba:
Xenofontova obhajoba Sokrata pred súdom v Aténach je osobitným príspevkom k tejto „smútočnej“ súdnej obhajobe. Sokrates, ako už vieme, bol obvinený z kazenia mládeže či neúcty k bohom, pričom jeho reč pomerne rafinovane a rozumne vyvracia jednotlivé obvinenia. Na druhej strane sa nemožno zbaviť takého ľahkého nádychu frašky v celom prípade. Samotná obžaloba bola postavená na vode, všetci rátali s tým, že si Sokrates vyberie exil a vec bude nejakým rozumným, dočasným spôsobom urovnaná. To ale Sokrates neurobil, predstúpil pred súd a aj na naše podmienky sa bránil prismelo, čím si vyslúžil opovrhnutie sudcami, ktorí ho nakoniec, akoby podľa zámeru Sokrata, odsúdili na smrť.


O hospodárení:
Rozhovor Sokrata s Krítobulom s názvom O hospodárení predstavuje vôbec prvé dielo rodinnej ekonómie. Xenofón cez dialóg predkladá rôzne postrehy o správnom hospodárení v domácnosti, o správnych návykoch a postupoch pri vhodnom riadení domácnosti. Dialóg v úvode pojednáva o dobrej manželke, ktorá poslúcha manžela a nechá sa ním vychovávať tak, aby sa z nej stala dobrá hospodárka v domácnosti, úctivá a pôvabná, no pri tom cudná žena. Krítobulos sa ďalej venuje bežnému hospodárskemu chodu domácnosti s otrokmi, radí ako sporiť, ako udržiavať v domácnosti poriadok, dobre a príkladne viesť otrokov a sluhov v práci, aby každý člen domácnosti neotáľal a svojim dielom prispieval k rodinnej prosperite. Ďalej sa vyjadruje k starostlivosti o hospodársky dvor, sady, poľné práce ale aj obchod, pričom pri každom Krítobulos na Sokratov popud ozrejmuje svojej „fígle“, teda ako v týchto veciach dosiahnuť maximálny úspech pri minimálnej námahe. Dialóg je pútavý najmä svojou jednoduchosťou a vecnosťou. Aj dnes nás núti zamyslieť sa nad tým, či sme v základných veciach „dobrí hospodári“ a či postupujem rozumne.


Hierón anebo o tyranide
V celku sympatický dialóg medzi sicílskym tyranom a básnikom Simonidesom. Simonides v kľudnej chvíľke podpichuje tyraná Hieróna o obrovských výhodách tyranie. Predkladá mu prvoplánové výhody ako napríklad, množstvo majetku, veľkosť príjmu, výhody vládnutia a moci či neobmedzené možnosti požívania rôznych dobrôt či priehrštia slastného milostného života.
Hierón na všetky tieto výhody odpovedá so skepsou takou veľkou, až stojí za otázku: Načo je potom tyranom, keď z toho nič nemá? Na to Hierón odpovedá akýmsi perpetu mobile moci, či tautológie moci. Simonides však napriek tomu radí Hierónovi, ako vládnuť dobre a čestne.

Agesilaos
Uvedený, krátky životopis spartského kráľa Agesilaa, pomerne dobre známeho z predošlého Xenofónovho diela Grécke dejiny, predstavuje grécke variácie na dielo O Kýrove vychování. Agesiláos má všetky dôležité klady antického Gréka. Je potomkom samotného Herkulesa. Je silný, chytrý, rozvážny, vojensky mimoriadne zdatný. Vyniká jeho láska k vlasti a potieranie vlastných záujmov a služba až do úctyhodnej smrti. Nikdy neváha intervenovať v prospech vlasti, pričom tento prospech vie intuitívne, až prorocky spoznať. Jeho diplomatické a organizačné vlastnosti nezaostávajú za tými vojenskými. Je pravým a čestným kráľom, samotnou kvintesenciou toho, čo chceme spoznať v dobrom kráľovi.

27.12.2020

,, Vladař se musí bát nejlepších občanů a spojovat se s těmi nejhoršími a obklopovat se otrockými povahami...

Povím ti, Simónide, ještě o dalším trápení tyranů. Znají stejně dobře jako prostí občané muže statečné, moudré a spravedlivé, avšak místo aby je měli rádi, bojí se jich...

Statečných proto, že by se mohli kvůli svobodě něčeho odvážit...
Moudrých proto, že by si mohli proti nim něco vymyslit....
A spravedlivých proto, že by lid mohl zatoužit vybrat si je za své předáky...


,, Když však ze strachu takové lidi odstraní, kdo jiný jim zbude k použití kromě lumpů, zpustlíků a otrockých duší...?

Lumpům je věnována důvěra, protože se právě tak jako tyrani bojí, že se města osvobodí a zmocní se jich... Zpustlíkům proto, že jsou v této chvíli použitelní, a otrockým duším proto, že samy netouží po svobodě....

Myslím, že i to musí být velmi nepříjemný pocit, pokládat určité lidí za dobré, ale být nucen stýkat se jinými...."

~~~

„ Já se vůbec nedivim, že se masy daly oklamat tyranidou...
Mně se zdá, že se dav při posuzování štěstí a neštěstí jednotlivců hodně opírá o vnější zdání, a při tyranidě vše, co je považováno za cenné, je vystaveno veřejně všem na odiv, kdežto věci nepříjemné zůstávají skryty v srdcích vladařů, kde má lidské štěstí i neštěstí své sídlo...

Nepřekvapuje mě tedy, jak jsem už řekl, že tyhle věci jsou průměrným lidem tajné, avšak udivuje mě, že to nevíte ani vy, o nichž se soudí, žé svým rozumem vidíte většinu věcí líp než očima...

Ja to však znám až moc dobře z vlastní zkušenosti, Simónide, a mohu říci, že na největších příjemnostech mají vladaři nějménší účast, zato však se svrchovanou měrou podílejí na těch největších nepříjemnostech...

Vezmi si hned toto: mír je považován za největší dobro pro lidi; ovšem tyran z něho má velmi málo...
Zato z války; považované za největší zlo, mají vladaři ten největší kus...

17.01.2020

,, A jakkoli je pokládáno za krásne mít hradby, které nikdy nepadnou do moci nepřátel..., za mnohem krásnější považuji vychovat svou duši tak, aby nad ní neměly moc ani peníze, ani rozkoše, ani strach... "

16.07.2018

Xenofon byl spíš nefilosof, tak se to celkem snadno čte... :) Ve snaze Sokrata bránit ze zlých nařčení a podat ho jako ctnostného athénského občana se asi také odklonil od reality, ale celkový obraz Sokratovy osoby bude z pera Xenofonta zřejmě bližší reálu, než u Platóna...

12.06.2018

Vzpomínky na Sókrata vřele všem doporučuji jako velmi milou a nenásilnou bránu do světa antické filosofie. Ačkoli byli i předsokratovští myslitelé, je přeci jen Sókratés tím, ke kterému se pak ostatní, logicky pak zejména Platón a Aristotelés, obvykle přímo nebo nepřímo vrací.

Kniha samotná (vydání v rámci série Antická knihovna) je rozdělena do několika částí, a to předmluvy, samotných Vzpomínek na Sókrata (ve 4 knihách), dále Hostina (vnímavý český název pro Symposion), zásadní Sókratova obhajoba, pro ekonomy stěžejní O hospodaření a dále inspirující Hierón neboli Kniha o tyranidě a Agésiláos. Kniha je také doplněna o poznámky a seznam vlastních jmen, což jako čtenář vždy oceňuji.

Předmluva poskytuje hezký úvod do toho, co nás čeká, i když ve své podstatě je spíše shrnujícím doslovem, který by mohl být umístěn i na závěr, aby si čtenář udělal závěr a porovnal tento závěr s někým jiným.

Vzpomínky na Sókrata jsou souborem poutavých dialogů Sókrata s ostatními členy obce. Osobně mne nejvíce zaujal styl dialogů popsaných Xenofónem. Zatímco ze školy jsem si matně vzpomínal, že Sókratés rozbíjel falešné jistoty jednotlivých členů obce o pojmech jako láska, pravda, spravedlnost apod., tak z Xenofónových zápisů jsem měl spíše dojem, že Sókratés z lidí dostává vlastně to, co už oni sami vědí, jenom si to třeba neuvědomovali a tím je posouvá dál. Tento přístup mi přišel poměrně milý a také chytrý, protože se tak něco více dozvěděl Sókratés i dotazovaný. Tato technika se pak trochu obměňuje v Hostině a dosahuje vrcholu v části O hospodaření, kde Sókratés metodu i obrací a on sám je často dotazovaným.

Zařazení knihy Hierón pro mne bylo milým překvapením, protože hlavní závěr této knihy bude aktuální, dokud bude člověk tvorem společenským. Hierón totiž ukazuje tragédii vládnoucích, kteří jsou ochuzeni o snad všechny radosti života na rozdíl od těch, kterým vládnou. Vede to pak k zajímavé otázce, zda a jaké jsou vůbec výhody být „vládcem“? Samotnému mi z toho vyplývá, že to má smysl jen v případě, kdy to člověk považuje za službu společnosti s tím, že se jedná o formu sebeobětování spíše než o ten pravý cíl těch, kteří touží po štěstí. Zároveň mi ale připadá, že s takovou myšlenkou se chce vlády zmocnit málokdo.

Kniha Agésiláos je pak hezkou tečkou, protože pojmenovává činy a ctnosti vedoucí k těmto činům, které přišly Xenofónovi jako stěžejní a jsem proto moc rád za zařazení i této knihy do Vzpomínek na Sókrata.

Shrnuto, doporučuji knihu všem, které zajímá antická (praktická) filosofie, praktické rady do života, zamyšlení se nad (ne)výhodami vládnutí a na závěr inspirace jednoduše ctnostným životem jednoho člověka.

06.05.2018

Osobně si myslím, že je to právě jednodušší popis Sokrata a jeho myšlenek než Platonovi spisy.