Vzpoura deprivantů - Nestvůry, nástroje, obrana
František Koukolík , Jana Drtilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156877/bmid_vzpoura-deprivantu-nestvury-nastroj-ZMk-156877.png
4
92
92
Život s deprivanty série
< 4. díl
V této knize se autoři pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje. Lidskou skupinu, o které je řeč, autoři popisují v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů. Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti - autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Je to mrazivé, lekla jsem se, jestli nejsem také deprivant. Snad né.
Kniha je dobře přístupná i běžnému čtenáři, za srozumitelnost patří panu Koukolíkovi a paní Drtilové poděkování.
Knihu jsem přečetl během jednoho dne. Četla se mně hezky a rychle, snad díky tomu, že to není první kniha, kterou jsem na daná témata četl (kritické myšlení, psychiatrie, spousta lékařských učebnic :-D, Jung, starověcí stoici, atd..). A ve většině závěrů s autory souhlasím a ke spoustě z nich jsem tak nějak přišel (nebo je někde četl a osvojil si je, to je jedno) dávno před přečtením této knihy, takže za mně super. Co se mně ale na knize nelíbí bylo to, že podle mně v určitých pasážích popírala sama sebe...Co tím myslím? No předkládala nějaké tvrzení (nepochybně pravdivé), ale nepředkládala je v souladu se svojí teorií kritického myšlení, nýbrž toto tvrzení předkládala naopak poměrně militantně a dogmaticky, jako daný fakt a tudíž to tak trochu působilo, že autor nám podsouvá nějaký svůj názor jako jasnou a prokázanou věc. A nebylo to v knize 1x. Jinými slovy způsob, jakým některé informace autoři podávají není podle mně úplně v souladu s hlavním filosofickým sdělením knihy. A ještě druhá věc, která mně moc "neštimovala" byla mnohdy až zbytečně složitá klasifikace nejrůznějších jevů do mnoha kategorií, které by se dala zjednodušit. Například u kritického myšlení není zrovna jasné hranice mezi jasností, určitostí a přesností výroků. Zde bych řekl, že klasifikace, která obsahuje příliš mnoho kategorií už nezvyšuje přehlednost, ale spíše naopak.
Ale jinak docela OK knížka.
Myslim, že (nejen) pro studenty psychologie by měla být kniha klasikou. Pěkně se čte, napsaná je celkem srozumitelně i pro laiky.
Už jsem tuto knihu kdysi četl, resp. její první vydání. Od té doby ovšem uplynula řada let, kniha byla v mnohém přepracována tak, aby odpovídala současnému stavu vědy, a proto to pro mě bylo, jako bych četl knihu úplně novou. A znovu jsem byl fascinovaný. Některé kapitoly by si měl přečíst každý a některé aspoň každý rodič; snad by to naši společnost ovlivnilo aspoň trochu k lepšímu (typicky kapitoly o šikaně, mediálním násilí, alkoholismu a drogách, vztazích mezi rodiči a dětmi). Jako obvykle jediné mínus knihy spočívá v jejím rozsahu – při tak širokém záběru témat na mnohá nezbývá dostatek prostoru – zasloužily by si ho mnohem více, třeba i samostatnou knihu.
V poslední době proběhla médii kauza AKTIP, vykaděná rakovina, doporučení onkologicky nemocným pacientům vysadit chemoterapii atd. (pořad je k vidění na ivysilani pod jménem Obchod se zdravím.)
Koukolíkovu knihu jsem četl před dvaceti lety a nedávno i tuto novou verzi - hned jsem si na ni vzpomněl. Po shlédnutí interview s šéfkou AKTIPu, paní Klímovou, jsem si opět připomenul zásadní radu z této knihy: pokud se potkáte s psychopatem, vemte nohy na ramena a utíkejte pryč, je-li vám (normální) život milý.
Nejsem z oboru. Čteno před lety a tu a tam znovu nahlédnuto. Husí kůži mám ale do teď. Nicméně mě kniha jako neodborníka a matku malých dětí poznamenala.
Knihu jsem četla před lety a doporučuji každému, kdo se zajímá o problematiku lidského jednání. A když se dívám na svět, v kterém žijeme, tak snad i povinná četba.
Kniha se ne filozoficky, ale z pohledu psychologie zkouší pochopit, poeticky řečeno; jak může být zároveň lidským dílem Dvořákova Novosvětská a nášlapná mina. V úvodu autoři nadhazují hypotézu občas diskutovanou ve vědeckém světě, zda-li nejsou lidé zvaní psychopati, sociopati a deprivanti lidé vedlejší genetické větve, čili není-li jejich jednání ač nelidské z jejich pohledu normální, protože je jim vrozené. Takže něco jako neandertálci svědomí?
Autoři odlišuji psychopaty, sociopaty atd. od deprivantů, přičemž ty první považují za mnohem méně nebezpečné, protože jsou sice šílení, ale jejich šílenství je zřejmé, což u deprivantů vůbec nemusí být zjevné. Je to publikace, kterou nemohu mít rádi vysocí politikové a manažeři, představení ortodoxních církví, protože bez příkras a okolků odkrývá jejich taktiky ovlivňování lidí. Je to doslova příručka proti masové "hlouposti" - stačí si jen přečíst kapitoly o propagandě, absurditě, iracionalitě, které v knize patří k nejlepší a budou se vám v hlavě vynořovat jména politků současných i minulých a jejich slova a jednání bude záhy dostávat nový, jiný "smysl", než jaký se zdálo mít tehdy. To co načrtl Ernst Junger v Lesním chodci, zde je rozpracováno mnohem obšírněji. Hádám ale, že takovéto knihy nikdy nebudou číst ti šaškové, kteří na mávátkách a tričkách nosí ksichty svých oblíbených a milovaných zločinců.
Také je nutné si uvědomit, že toto je příručka o obraně, kterou dostanete běžně v knihkupectvích, ale ta druhá strana - deprivantská, má také své příručky, a ty nikde neseženete, pokud se nestanete jednimi z nich. A z toho jde hrůza...
Každopádně autoři se pokoušejí najít způsoby, jak odolávat, čelit těmto lidem a jejich chování. Možností není zas až tolik, nejdůležitější je hlavně kritická mysl. Takže nejen; lidé bděte!, jak provolal kdysi kdosi, ale hlavně; lidé myslete!
Také jsem od téhle knihy čekal víc. Je to sice zdařilý popis psychologickopsychiatrických a lékařských jevů, ale je z toho cítit snaha povýšit psychologii mezi exaktní vědy, což z podstaty věci není a ani být nemůže. Spoustu z popsaných věcí si přemýšlivý čtenář domyslí sám, stačila by útlejší brožurka. V pasážích dostávajících se na hranice filosofie autoři podstrkují svoje názory a i když s většinou souhlasím, ta argumentace je příliš striktní a mylně je používán pojem "důkaz", neboť tvrzení rozhodně důkazem není.
Chytrá sonda do psychologie lidí, politických, sociálních a ekonomických vztahů. Doporučuji.
Cetla jsem ji pred lety a pak se bala
mit deti. Urcite kniha, ktera me do dalsiho zivota velmi ovlivnila. Byt autor mi neni sympaticky, tak urcite ma co predat. Ctete drive, nez se stanete rodici!