Magos

11.09.2023

Pěkně napsaný a seskládaný materiál, který nám dal nahlédnout do dalších tajů a zákoutí Eisenhorna. Magos byl pak takovou hezky prolnutou třešničkou na dortu.

08.01.2023

Kniha obsahuje mnoho povídek a jednu kratší novelu. Jako doplnění k sérii Eisenhorn jde o skvělý počin. Povídky jsou dobré až skvělé....hlavně ta "se světlem" . Novela Magos mě také velice bavila, hlavně kvůli tomu že byla z pohledu vedlejší postavy, konec byl trochu přepálený, ale tak už to v tomto vesmíru chodí. Pro WH pozitivní čtenáře jde o povinou četbu...ostatním bych doporučil nejdříve přečíst první trilogii.

19.02.2021

Převážně dobré a skutečně napínavé povídky dokreslující a doplňující příběhy ze světa Warhammer 40k.
Jediné co musím vytknout, tak je překlad. Překlad je místy krkolomný a věty se těžce čtou. Jakoby překladatel neměl více času si pohrát se skladbou vět. Alespoň já jsem se musel pri čtení kolikrát zastavit a znovu si přečíst část textu, abych plně porozumněl. Nečetlo se mi to tak hladce, jako Horovo kacířství.

24.11.2020

Moooc pěkný. Takový manuál inkvizitora. Povídky dost dobrý, některý lepší, některý slabší. Magos hodně dobře napsaný. Je vidět, je spisovatel je profesionál. Komu se líbí Warhanner 40.000, pro toho je to povinnost! :o)

09.09.2020

Abnett seká Warhammery jak Baťa cvičky. A pořád je to dobrý. Počáteční povídky jsou sice dost kolísavé kvality, ale žádná z nich nezklame a nabízí trochu odlišnou tvorbu, než na jakou jsme zvyklí (což vzhledem k jejich formátu ani nemůže uškodit). Závěrečný "román" se už kvalitou a stylem blíží původní trilogii, i když už jsme to vše viděli mnohokrát, příběh nenabízí žádná překvapení a z inkvizitora už je téměř nezničitelná entita ( a také zde působí trochu ploše a téměř jako stroj), Abnett tyhle věci prostě umí a stále to baví. Pořád je to temné, drsné, dystopické a šílené. A zároveň se slušnou integritou a vnitřní logikou. Kdo chce další dávku 40k bude uspokojen. Nezasvěcení fanoušci drsnější sci-fi také. Doporučuji. PS. Český překlad je v tomto případě dost brutální ( a to mi předchozí snahy od tohohle překladatele tak strašné nepřišly), kromě podivných větných konstrukcí a některých nepřirozených spojení nabízí i taková zvěrstva, jako překlad jména Horus Lupercal jako "Horova Lupercalu" - pro jistotu několikrát za sebou, a to přestože je zjevné z kontextu vět že jde o osobu, nikoli objekt...a je to asi tak příjemné jako prsty v očích ( a asi tak musel probíhat i překlad). Navíc se nejedná o člověka, co by viděl 40k poprvé. Fuj , fuj.

22.08.2020

Slušný materiál. Kvalita povídek je pravda trochu proměnlivá (ovšem na škále od průměrných po vynikající, vyloženě špatná mi nepřipadala ani jedna), ale například hned první "Mor" je navzdory pomalejšímu rozjezdu opravdu dechberoucí. Úplně mi běžel mráz po zádech.
Co se Magose samotného týká, já bych to označila spíš za delší novelu. Na román mi to připadá přece jenom malinko dějově chudobné. Taky jsem se díky jeho přečtení konečně rozhodla, kterého z těch dvou mám radši - a totiž Ravenora. Magos totiž není vyprávěn ich-formou z Eisenhornova pohledu a (nic ve zlém) jeho postava je přinejmenším zpočátku poněkud plochá. A moc se to nezlepší ani ke konci. Nevím, jestli to tak autor zamýšlel (možná ano, my co jsme četli předchozí díly už toho o inkvizitoru Eisenhornovi přece víme poměrně dost), ale mně to moc nevyhovovalo. Hlavní hrdina sice není vyloženě nesympatický, ale tentokrát jsem si nedokázala k žádné z hlavních postav vytvořit kloudný vztah. Respektive, než jsem to stačila, byl konec.
Plný počet hvězd dávám hlavně proto, že navzdory drobným výhradám se jedná o slušnou porci zábavy přesně podle mého gusta.

07.06.2020

„Já jsem inkvizitor. Byl jsem jím celý svůj život. Vím, že jsem v obraně Zlatého trůnu na správné straně. Pokud se jednotky inkvizice a ostatních vznešených institucí Impéria rozhodly – ve své ignoranci – tvrdit něco jiného, pak se mýlí ony, ne já.“

„Neměl oči. Tohle si vybavuji naprosto jasně. Plameny mu je vypálily. Neměl oči, a přesto se děsil světla.“

Čas od času se vracím do starých oblíbených světů, vzpomínám na doby, kdy jsem hltal jeden příběh za druhým, na doby fascinace a objevování, pátrání a poznávání. Ty novely a povídky s sebou nesou skvělé vzpomínky. Tohle je ukázkový případ takového výletu do minulosti. Byly doby, kdy jsem hltal jeden WH40k příběh za druhým. Ten svět je perverzním způsobem fascinující. Temná budoucnost lidstva, tyranské impérium, beznaděj, pokušení Warpu, nakonec smrt a všeprostupující odporný Chaos. Jedinec neznamená nic, slabí jsou potravou pro silné. Narodit se do takového světa znamená být odsouzen k životu v beznaději, tedy pokud nejste majetný obchodník, potomek planetární šlechty, bezejmenný hrdina, Adeptus Astartes, nebo Inkvizitor. Ti „hodní“ vlastně vůbec nejsou tak hodní. A ti „zlí“, ti vám zaživa sežerou střeva a vnitřnosti, do kůže vyryjí odporné symboly, ze kterých vám bude špatně, vytečou vám oči z důlků, a jak budete umírat, uslyšíte lahodný smích démonů a temných bohů chaosu. Vaše smrt bude prázdná a zbytečná. Tolik k zářivé budoucnosti lidstva ve čtyřicátém prvním miléniu.

Kniha jako celek je zábavná a čtivá, klasický akční Abnett a klasický, rozporuplný, Eisenhorn. Povídky mají sice různou kvalitu, přesto jsou nadprůměrné. Povídky obvykle nečtu, připadají mi krátké (sic!), nedostatečné v budování děje a zkrátka celkově neuspokojivé. Tady to neplatí. Atmosféra je hutná od začátku. Hned první povídka „Mor“ je skvělá. Temná atmosféra, tušení něčeho odporného, slabost a nákaza chaosem jsou patrné od prvních odstavců. Vším prostupuje typický gotický svět a středověká atmosféra, tolik typická právě pro WH40k. Některé povídky jsou akční, jiné hororové, další detektivní. Překlenují množství světů, od městské dystopie po feudální světy. Čtenář se nenudí. Povídka Kuriozita pak připomene jednu Francouzkou venkovskou legendu z 18. stol., zkouška víry v Boha Cíšaře. Některé povídky mají za protagonistu přímo Eisenhorna, v jiných jsou další postavy. Vše směřuje k závěrečné novele Magos. Všem fandům WH40k světa a inkvizitora Eisenhorna rozhodně doporučuji.

Z čeho již tak nadšený nejsem, jsou chyby v překladu, podivnosti jakoby přeložené strojově, místy snad dokonce nerespektování terminologie světa. Hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu, ale zamrzí to.

„Pak jeden z Orlů zkázy rozluštil obscénní nápis na vlajkách Chaosu, které byly vztyčeny za hradbami. Stálo tam … Stálo tam jediné slovo. Jediné obscénní slovo. Jediné zatracené, odporné slovo, na které se od té doby snažím zapomenout.“