Čaroděj Nagaš

Čaroděj Nagaš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518470/bmid_carodej-nagas-bq2-518470.jpg 4 14 14

Dvě tisíciletí před Sigmarem vzkvétala v horkých pouštních krajích daleko na jih od Starého světa Nehecharská říše. Aniž by o tom jeho lid věděl, otřese se toto mocné království brzy v samotných základech, když honba jeho vladaře za ultimátní mocí přivodí celé zemi a jejímu lidu věčné zatracení. Jako další v průlomové sérii Čas legend vypráví Mike Lee hořký příběh o vzestupu Nagaše, krále kněze, jehož pátrání po nesmrtelnosti způsobí, že mrtví znovu vstanou a zemí se šíří mor a války.... celý text

Literatura světová Fantasy
Vydáno: , Polaris
Originální název:

Nagash the Sorcerer, 2008


více info...

Přidat komentář

thorir
12.10.2023 3 z 5

„Beliadští mrtví se tiše až uctivě seskupili okolo nich a pak jim utrhali končetiny jednu po druhé. Suhedira al-Chazema pojídali jeho tři dcery zaživa. V němé hrůze sledoval, jak mu dívky boří prsty hluboko do břicha a vytrhávají mu vnitřnosti z těla.“

Warhammer je moje guilty pleasure - Wh40k ještě víc, ale o tom jinde - a pravděpodobně se to v dohledné době nezmění. Na příběh jsem se docela těšil. Příběh z Khemri je přece jen něco docela jiného než hrdinská klasika ze Sigmarovy Říše. Nakonec mám však trochu rozporuplné pocity.

Na jedné straně je ten téměř „staroegyptský“ pocit při čtení, mystika smrti, pohřebních rituálů, pohřebního kultu pouštních říší, nekromancie, náboženských kultů, pád do temnoty, učení se rituálům, povolávání nemrtvých. Prostředí pradávné historie světa je atraktivní. Poušť a vyschlé mrtvoly k sobě pasují.

Na druhé straně je tu pak samotný příběh, respektive jeho zaměření. Od knihy o Nagašovi jsem tak trochu čekal, že Nagaš bude hlavním protagonistou, nebo alespoň, že mu bude věnována většina textu. Naneštěstí je pouze dílčí částí příběhu, jednou postavou z mnoha. Což je prostě škoda. Kapitoly věnující se přímo jeho osobě, jeho charakteru, jeho prvotnímu pádu, seznámení se s nekromancií, učení se prvním krvavým a nekromantickým rituálům, pohlcení bezbožné temnoty, boj o moc, ovládnutí Khemri, patří k tomu nejzajímavějšímu, parádně warhammerovsky krvavému, temnému a krutému. Bohužel je jich málo. Je jich menšina. Většinu tvoří nezajímavé popisy bitev a nudné osudy králů kněží okolních městských států a jejich boj proti Nagašovi, pár set let po jeho přerodu v nekromanta. Obecně jsou kapitoly z pohledu nemrtváků mnohem zábavnější, než kapitoly z pohledu lidí. To poodhalení závoje temnoty je však slabé, je ho málo, chtělo to víc. Zbytek je téměř balast. V pozdější části knihy se to o fous vylepší, čtenář dostane víc Nagaše, víc krve, víc nemrtvé temnoty, víc fenomenální krutosti. Na výraznější nadšení a lepší hodnocení to však v mém případě nestačilo.

V každém případě příběh nezatracuji, díl je součástí trilogie a rozhodně jsem zvědav na pokračování a další díly si jednoznačně přečtu.

Set123
28.08.2023

Jaj, to bylo dlouhé. Tak to mám za sebou. Tuším druhé setkání českého čtenáře s Nagashem, člověkem, který se stal bohem. Jistě podle našich měřítek, pokud ne podle měřítek světa, kde je pánem smrti velký otec Nurgle. Ale co si budeme, je-li bohem Sigmar, Nagash je bohem dvojnásob.

Nu a bylo to celkem fajn čtení. A než se zeptáte, ano, je to zbytečně dlouhé. Ale jako strašně. Navíc od samého počátku mírně ubíjející množstvím bitevních scén. První strana a první bitva, fakt, že jo. To ani ve Warhammeru není normální. Ono to totiž rychle omrzí. A ono jo. Když se bitevní vřava přesunula od Achmenhotepa k Rachamnhotepovi, začal jsem být poněkud nervózní.

Jistě, autor se snažil tuto čistě bojovou linii prokládat časově vzdáleným vyprávěním o Nagashově uchopení moci, což upřímně trochu fungovalo, ale bum, najednou se bojuje i tam. Nu...

Příběh je vcelku zábavný (jo, prostě je to sranda), možná trochu nečekaně brutální (z Warhammeru to snese srovnání, jak si to pamatuji, jen se Syny Ellyrionu a Obránci Ulthuanu). Jistě, má jisté problémy. Není zcela jasné, například, jak se Nagashovi podařilo ovládnout Khemri po rodinné hádce v pyramidě. Jako, už tam měl jisté kapacitní problémy a přitom na něj venku čekala armáda v doprovodu s bandou kněží. Tuto otázku nám však autor nezodpoví, myslím, že s ní sám měl jisté problémy, tak ji raději nepříliš elegantně zamlčel. Ale budiž. Ale ne budiž. Budu dál kritický. Ony tomu časové skoky také příliš nepomáhají. Jistě, ony dvě časové linie jsou zajímavé, ale šestileté, čtyřleté a podobné skoky v jejich ději nepomáhají konzistenci ději, která by tomu na čtivosti možná pomohla.

Ale dobře, dost už. Prostě je v tom Nagash a kdo nemá rád Nagashe, že? Ale ne, dobře, upřímně si nejsem jist, jestli se autorovi podařilo ho vykreslit tak, jak bych chtěl. Jako ano, já rozumím, že tuhle postavu nevykreslíte jinak, než jako zmrda. Ale mohl by to být alespoň chladný, vypočítavý, racionální zmrd, ne tohle. Možná proto mám o něco raději Malekitha. Ale nebojte, konec rouhání. Mám Nagashe samozřejmě rád a fandil jsem mu! Tak nějak.

Ale přes to všechno opakuji, ona je to prostě švanda. Já jsem se pobavil, vyrelaxoval, takže jsem vlastně celkem spokojený a budu s napětím očekávat druhý díl trilogie.


Autorovy další knížky

Mike Lee
britská
2007  82%Démonova kletba
2009  90%Žnec duší
2008  87%Krvavá bouře
2011  87%Pán zkázy
2010  88%Meč Chaosu