Čaroděj Nagaš přehled

05.02.2025

Z pohledu Warhammeru kvalit je tahle kniha strašnej průměr. Trochu jsem od autora Maluse čekal více, ale pořád je možnost, že další dvě knihy budou jen lepší a lepší, jelikož záporáci Miku Lee jdou.

S knihou mám několik problémů:
První je nový překlad, nad kterým budu lamentovat pokaždé. Nehekhara zní a vypadá tajemně a je to hlavně název v tom daném světě, ale Nehechara je fakt divná. A vlastně ani nevíme, jak to máme číst jako Ká, nebo jako Chá??
Já to i přes tu změnu čtu stále jako Ká. Víc mi to i k Warhammeru sedí.

Druhá věc je to, že se příběh strašně táhne a to zajímavé se pořád neděje, nebo jen ve velmi malých dávkách.

Problém mám i se skákáním v čase a párkrát jsem listoval tam a zpět, abych si to srovnal. Stejně tak jména těch králů, kteří jsou vlastně zbytečná k zapamatování se mi někdy pletla a mám snad i pocit, že někde byl špatný překlad, potažmo slovosled, takže to změnilo význam té věty - přesný příklad si už nevzpomenu.

Když tohle píši, začal jsem číst druhý díl a už od začátku vím, že se mi to bude líbit víc, protože zde budeme mít stvoření Lahmijských upírů a skaveny.

12.10.2023

„Beliadští mrtví se tiše až uctivě seskupili okolo nich a pak jim utrhali končetiny jednu po druhé. Suhedira al-Chazema pojídali jeho tři dcery zaživa. V němé hrůze sledoval, jak mu dívky boří prsty hluboko do břicha a vytrhávají mu vnitřnosti z těla.“

Warhammer je moje guilty pleasure - Wh40k ještě víc, ale o tom jinde - a pravděpodobně se to v dohledné době nezmění. Na příběh jsem se docela těšil. Příběh z Khemri je přece jen něco docela jiného než hrdinská klasika ze Sigmarovy Říše. Nakonec mám však trochu rozporuplné pocity.

Na jedné straně je ten téměř „staroegyptský“ pocit při čtení, mystika smrti, pohřebních rituálů, pohřebního kultu pouštních říší, nekromancie, náboženských kultů, pád do temnoty, učení se rituálům, povolávání nemrtvých. Prostředí pradávné historie světa je atraktivní. Poušť a vyschlé mrtvoly k sobě pasují.

Na druhé straně je tu pak samotný příběh, respektive jeho zaměření. Od knihy o Nagašovi jsem tak trochu čekal, že Nagaš bude hlavním protagonistou, nebo alespoň, že mu bude věnována většina textu. Naneštěstí je pouze dílčí částí příběhu, jednou postavou z mnoha. Což je prostě škoda. Kapitoly věnující se přímo jeho osobě, jeho charakteru, jeho prvotnímu pádu, seznámení se s nekromancií, učení se prvním krvavým a nekromantickým rituálům, pohlcení bezbožné temnoty, boj o moc, ovládnutí Khemri, patří k tomu nejzajímavějšímu, parádně warhammerovsky krvavému, temnému a krutému. Bohužel je jich málo. Je jich menšina. Většinu tvoří nezajímavé popisy bitev a nudné osudy králů kněží okolních městských států a jejich boj proti Nagašovi, pár set let po jeho přerodu v nekromanta. Obecně jsou kapitoly z pohledu nemrtváků mnohem zábavnější, než kapitoly z pohledu lidí. To poodhalení závoje temnoty je však slabé, je ho málo, chtělo to víc. Zbytek je téměř balast. V pozdější části knihy se to o fous vylepší, čtenář dostane víc Nagaše, víc krve, víc nemrtvé temnoty, víc fenomenální krutosti. Na výraznější nadšení a lepší hodnocení to však v mém případě nestačilo.

V každém případě příběh nezatracuji, díl je součástí trilogie a rozhodně jsem zvědav na pokračování a další díly si jednoznačně přečtu.