Wernisch
Petr Borkovec
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250045/mid_wernisch-7Wo-250045.jpg
4
11
11
Sova je vzhůru, když ostatní zvířata spí. Poslouchá a civí. Vidí to samé, co ostatní ve dne, jenom zvnitřnělé, rozmlžené, rozšířené tmou. Petr Borkovec zíral vždycky a přesně, nemilosrdně popisoval. Tentokrát civí jinak, víc na tělo, takže vidí blíž, ale hůř. S úzkostnou pečlivostí vykresluje, koloruje a ozvučuje něco, co postrádá pevné obrysy a uniká pod rukama, ať už se v něm otevírá smrt, tma nebo chuť na sex. Upřímný jako zatím nikdy, v surovějším stavu než hmota slov, kterou hněte.... celý text
Přidat komentář
Výrek
Dnes žádné plyšové teče,
krouhá to do tmy vším ostrým,
co se namane. Ráno mladý kos
zíval do světa a vypadal
jak tmavý kosatec než praskne.
A pozdě odpoledne, tak po páté,
přilétl na štít a opakoval to.
"Co nevidíš, na to nemyslíš,
a to, co vidíš - na to jako bys vzpomínal.
Já s tebou neumím žít."
(s. 75)
Některé více, jiné méně, některé hodně, jiné vůbec, někdy jen kousek, jindy všechno, tuhle jen slovo, onde celé řádky.
Ale pořád mnohem víc ano než ne.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Sebrat klacek |
| 2017 |  Lido di Dante |
| 2018 | Herbář k čemusi horšímu |
| 2019 | Petříček Sellier & Petříček Bellot |
| 2012 | Milostné básně |
Starý dobrý Borkovec - citlivé pozorování a příroda (sovy, brouci, ptactvo - lyrický subjekt objímající volavku, i to by mi stačilo!). Ale je v tom toho více, mnohem více.
Tahle sbírka mi připadá jako taková inkubační fáze Herbáře k čemusi horšímu, která však znatelně více zavání Borkovcovou dřívější tvorbou. Ale už zde se nám střídají různé komponenty - drobné situace, rozhovory, obrazy, drobné prózy, inzeráty, bajky... Nehledě na to, že dost textů v další sbírce Borkovec znatelně recykluje (což nezazlívám, ba naopak v takovém souboru mají totiž odlišnou funkci).
A nacházíme i náznaky milostna, byť takového zvláštního. Spíše k přírodě, nebo je zobrazované formou absolutního kýče. Nejhezčí milostno se dá totiž vyjádřit velmi kusým způsobem:
Ptáci dnes řádí. Rozpoznáváme je spolu. Rovnováha.
(s. 30)
Borkovec si se čtenářem hraje, ale ta hra vyúsťuje do takových nejistot, až je to čtenáři nemilé! Protože najednou tu máme něco vážného, něco intimního, nostalgického. A co s tím? Často však Borkovec tuto vážnost utne humornou ironií.
Borkovec do jisté míry pozoruje - nenápadně, nutno dodat - vlastně sebe. Vykresluje vše okolo, ale tím i sebe. A o to je to intenzivnější.
Kost v lese
Světle zelená kost v lese,
v mechu, osamocená,
blízko malé světliny.
Na spodku suchá a hladká
jako křídový papír.
Někde by mohla být lebka,
možná i s parohy, ale nikde není.
Kostry zvířat rozvlečené po lesích,
složte se.
(s. 36)
Inzerát
Nejsem zahradník, ale rád
shrabu listí, posekám trávu,
ostříhám keře, prořežu stromy,
naštípám dřevo, vykopu pařezy.
Navrším skalku, udělám cestičku.
Jsem pracovitý. Kávu si nosím.
Rád pracuji v dešti, v mrazech. A umím
docela pěkné věci z kůry:
hmatová tělíska a malé dýky.
(s. 80)