Wetemaa: Kniha osudu jedenácti družiníků krále Gudleifra. Díl 4., Návrat
Adam Andres (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/4131/bmid_wetemaa-4-navrat-6591879f4dc1d.png
4
26
26
Uplynul rok od chvíle, kdy se Gudleifrovi družiníci vydali přes moře do Jižního Edagwonu, aby odtud přivezli ostatky krále Uda. Na ubohé bárce se zatím vrátili pouze dva muži, aniž by cokoliv tušili o osudu zbytku výpravy. Jejich druhové se zatím na útěku z Peanfalehu dostali do Severního Edagwonu,kde na ně číhá nebezpečí v podobě podivného národa Zergylů, do jehož dějin Él1aďané zasáhnou velmi neobvyklým způsobem.... celý text
Přidat komentář
Co říct, aniž by člověk vyzradil, co se v knize stane? Snad jen, že mi družníci budou scházet. Byla to úžasná skupina a kdyby to šlo, ráda bych si užívala jejich společnost déle.
"Ja, Ceredig, byl jsem pověřen králem Imarem, abych pro jeho syna Lagdwise zapsal osudy jedenácti družiníků zesnulého krále Gudleifra. Má Sága je u konce."
Tento diel sa venuje družníkom, ktorý ostali v Južnom Edgawone. Družníci sú nútený rozdeliť sa. Polovica družníkov so Sigelindou sa dostávajú do tvrze, kde ich napadne nečakaný nepriateľ, ktorý sa strašne podobá ľudským jašterkám. Druhá skupina na čele s Baldom musia putovať nekonečnou púšťou, kde sa zhodou náhod objavuje ten istý nepriateľ. Objavujú sa tu znova nové priateľstvá s ľuďmi z tvrze a s tvormi podobným kentaurom.
Posledná tretina knihy sa venuje bojom v zemi Elád. Družníci sa stretávajú s Arnwaldom, ktorému sa podarilo preplaviť more už v predchádzajúcom diele a pomáhajú tak kráľovi splniť proroctvo zjednotenia krajiny Elád.
Najslabší diel z tejto sérii, ale aj tak nad mieru spokojný. Príbeh som si užíval už od prvej časti a koniec bol nakoniec predvídatelný, avšak príbeh nepokazil.
K Wetemaae jsem se dostala prostřednictvím Pevnosti, kde 4 díly vyšly jednotlivě,takže mě řazení knih zde trochu zmátlo, takže jsem se rozhodla shrnout díly až po dočtení 4 knihy "Návrat".
To že je příběh napsán jako kronika jsem se dočetla až z komentářů, trochu mi přišlo divné, že je děj nějaký moc rychlý, ale alespoň se člověk nenudil. Na to, že jsem to brala jako odpočinkovou četbu, mě až samotnou překvapilo, jak moc mi někteří družníci přirostli k srdci, (takže jsem z konce byla trochu naměko). Českou fantasy beru s rezervou, ale tohle bude asi zatím 2 "kousek", který bych doporučila k přečtení.
Hned zprvu je třeba brát můj komentář s notnou rezervou, nemohu soudit knihu jako jiní, kteří četli celou sérii - já totiž četl jen tento díl (rovnou mohu prozradit, že bohužel), protože jen ten se nacházel v knihovně mé přítelkyně (tímto ji zdravím a rovnou děkuju, že jsi mi knihu půjčila :) )
Ale všechno popořadě. Do rukou se mi dostala Wetemaa s tím, že je to dobrá knížka, která odsýpá, a strašně se líbila, leč je to už několikátý díl. Prý, ať to zkusím. Ok. Tak nějak jsem tušil svět stvůr (ovlivněn J.R.R. Tolkienem jsem čekal skřety a podobnou havěť), svět hrdinů... svět který by se mi mohl i líbit. A také že líbil. Pravda je, že jmen je opravdu hodně (což je jen a jen můj problém, jelikož jsem nečetl díly předchozí), nicméně u těch hlavních postav se i tak člověk zorientuje rychle. Dost možná je to tím, že příběh je již v pokročilém stádiu, a tak ke slovu přichází v celku rychle akce. A povedená akce. Abych se o někoho bál cca po 50 stránkách si opravdu jakživ nepamatuju. Postavy jsou i na tak malém počtu stránek již dobře vykresleny (i pro neznalce), a rychle člověku přirostou k srdci. A ten konec... srdcervoucí. I tak dávám 4 hvězdičky, přeci jen Tolkien je Pán, a ten může být jen jeden... :)
PS: k tomu pánovi, opravdu jsem si celou knihu myslel, že je od nějakého Adama Andrese, tedy od nějakého Angličana nebo Američana, a opravdu jsem byl velice mile překvapen tím, že se za tím skrývá žena (i když proč ne) a hlavně Češka. Nevěděl jsem, že tu máme i takové autory...
6. a 7. díl série Wetemaa (nebo 5. a 6. pro ty, kteří nepočítají Hrútvang) mám v podobě 4 svazků a protože příběh navazuje a přečetla jsem je rychle po sobě, budu je hodnotit jako celek na ***, i když druhá část mi třeba přišla slabší.
Ze začátku jsem byla nadšená. Příběh na malém prostoru obsahuje hodně postav, ale věnuje se jim v samostatných linkách, takže se v tom čtenář neztratí, ani když se na čtení zrovna úplně nesoustředí. Všichni hrdinové jsou sympatičtí a nabyla jsem dojmu, že je to kniha pro mladší čtenáře, takové to dílo, které doporučíte někomu, kolem mezi 10 a 14, kdo začíná pomalu pošilhávat po knihách pro dospělé.
Pak ale přišla druhá část, která svým tempem určitě byla spíš pro mladší a svým obsahem už moc ne. Asi bych svému dítěti nedoporučila knihu, kde je čest (byť čest krále) stavěna nad vše ostatní. Kdybych to psala já, příběh by zřejmě skončil tím, že královna zabořila králi do boku dýku až po rukojeť a velmi pomalu s ní otáčela a možná ho ještě tu a tam bodla, což se z pro mě nepochopitelných důvodů nestalo. Nevím, zda autorka měla inspiraci v nějaké historické události, pravděpodobně ano, ale pokud by kniha byla primárně pro mladší čtenáře, asi bych dala přednost apelu na něco jiného než je dodržení slova a pokud jsou cílovou skupinou dospělí, tak je celkové zpracování zase zbytečně stručné a pohádkové. Podobně v poslední části mě zase úplně nesedlo, že jistý kentaur učinil jistou věc a jeden dotčený lesní mužík jen pokrčil rameny a nikdy se k tomu už nikdo nevrátil, ačkoliv odekletí bylo důležitou součástí příběhu. Už to, že se zmiňuje zabití lidožroutů a nikdo se nezamýšlí nad tím, proč se to nestalo hned po smrti jejich původního majitele. To je díra, že by jí prolezla bachyně s deseti selaty. Celkově je Návrat pěkná část příběhu, ale ti nepřátelé, kteří jsou nepřátelé "prostě proto", i když jimi evidentně být nemuseli... toho si čtenář všimne. Potěšilo mě, že v závěru jsou stručně vylíčeny životní osudy družiníků i jiných významných postav.
Třetí a čtvrtá část mě bavily, ale zase mě celkově utvrdily v tom, že je to pro dospělé a tak nemůžu při hodnocení až tak přimhouřit oči nad různými momenty, kdy se mi něco nepozdávalo.
Mou oblíbenou postavou je určitě Caradac.