Vor
Stephen Baxter
Představte si vesmír, kde je síla gravitace bilionkrát silnější než na Zemi. Kde lidé mají zřetelná gravitační pole. Kde hvězdy měří v průměru pouhý kilometr a vyhasínají rok po vzniku. Pět set let poté, co vesmírná loď nešťastnou náhodou pronikla do tohoto vesmíru, potomci bývalé posádky zoufale bojují o přežití. Společnost je rozdělena na dvě vzájemně závislé skupiny - horníky, kteří těží železo z jádra vyhaslé hvězdy, a obyvatele Voru, kteří využívají zchátralého vraku vesmírné lodi. Suroviny jsou směňovány za jídlo - tímto způsobem se udržuje vratká rovnováha. Ale jak dlouho tento stav vydrží? Chlapec Rees je mladým horníkem, jejž vlastní zvědavost přiměje k úniku z hvězdy pomocí obchodního plavidla na Vor. Šťastnou náhodou je přijat na místo vědeckého učedníka. Tam zjistí strašlivou věc - jejich svět umírá a nikdo neví, jak to zastavit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , Laser-books (Laser)Originální název:
Raft, 1991
více info...
Přidat komentář
Před asi 25 lety jsem to četl poprvé a tak nějak jsem byl v rozpacích. Pořád jsem hledal čistou jasnost Clarka či napínavost fantasy a tak jsem to po přečtení odložil. Dnes už vím, že to byla chyba, Také dnes mnohem pečlivěji čtu a více se kochám "technikáliemi" příběhu. A ty jsou skvělé. Znovu přečteno jedním dechen a s velkým nadšením. Autorovo vzdělání se nezapře, že:-)
Šablonovitý příběh, těžko uvěřitelné prostředí. Je to ale hlavně o tom prostředí. Bexter si vymyslí nějaký fyzikálné zajímavý strom a pak se úproně na to snaží naroubovat příběh tak, aby hlavního hrdinu protáhl každým kousíčkem svého světa. Přičemž některé scény jsou vyloženě absurdní a nesmyslné (planeta z kostí, kde by ve skutečnosti žít nešlo, jak?, útěk na kosmické velrybě do prázdna...). Nejvíc jsem si při čtení vybavoval Nivenův Integrální strom: zajímavé prostředí, ale tuctový děj.
Za mě takové váhavé nadšení. Příběh je chytlavý a objevování různých lidských frakcí ve vesmíru zcela nepodobném čemukoli, co jsem doposud četl, je prostě lahůdka, ale ten vesmír je prostě až příliš cizí na to, abych se do něj dokázal zcela vcítit (což je ale spíš jen drobná výtka).
Velmi dobrá SF, kterou jistě ocení každý fanoušek žánru. Moc se těším na další díly řady Xeelee. U Voru jsem měl trochu potíže se do prostředí dostat, ale s přibývajícími stránkami to šlo lépe a lépe, takže věřím, že další díl bude mnohem čitelnější. Jinak je zde krásně vidět, že kromě úžasné představivosti má autor i kvalitní vzdělání (matematika, strojařina), protože ten svět dává smysl a je postavený na solidních základech.
Hard SF jako řemen, napsaná člověkem který nejen ví jak napsat zajímavý příběh, ale ví ledacos o fyzice, matematice i astronomii. Takové knížky se už dnes moc nepíšou, a je to škoda.
Celá série Xeelee je pravým mistrovským výtvorem. Je to neuvěřitelné skloubení veděckých teorií a poznatků s vyprávěčstvím té nejčistší podoby. Vor jako uvodní kniha této série je skvěle zpracován. Příběhem, který popisuje příběh hlavního hrdiny, se postupně seznamujeme s fyzikálními zákony podivného vesmíru a zároveň odhalujeme tajemství zapomenutých předků. Neustále napětí a touha dozvědět se více čtenáře doslova přikuje ke knize.
Fascinující příběh ze světa, kde se lidé ocitli asi omylem. Hvězdy mají jen několik desítek metrů v průměru, lidi z nich těží železo. Hlavní hrdina je zvidavy horník, který se snaží zjistit, proč jejich galaxie umírá. Příběh celkem svižně ubíhá, netradiční prostředí je pěkně využito pro opravdu výjimečný příběh.
Už se mi z těch gé a fyzikálních krkolomností na konci točila hlava :-) Příběh se mi zdál místy nelogický, je tu pár očividných vykrádaček z lepších sci-fi. Přilípla jsem si na to štítky "young adult" a "ne".