Yarminův syndrom
Petr Heteša
Čtyřicet milionů lidí v baltimorské přetechnizované megapoli pomalu ztrácí kontakt s přirozeným světem a jeho standardním biotopem, který je nahrazován technologiemi. Bylo jasné, že takový překotný vývoj nemůže trvat donekonečna a že jednou bude dosaženo kritické hranice, která všechno skokově změní. Časové odhady této události se ovšem většinou pohybovaly někde mezi sto až pěti sty lety, což dávalo jakous takous záruku, že se toho naštěstí současní obyvatelé nedožijí. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že vše může radikálně urychlit jedna z mnoha pozemských vesmírných expedic, v tomto případě na planetu Rapponea, která se vrátila zpátky na Zemi už někdy před sedmnácti lety. Něco tam ale tenkrát zanechala. A to se nyní nečekaně vrátilo.... celý text
Přidat komentář
V poslední době mám pocit, že nám pan Heteša servíruje knihy, které by neměly mít žádnou spojitost, ale vnitřně mám pocit, že se nám blíží nějaké velkolepé finále, v kterém nám to Androidi pořádně ukážou. Zatím vše jen tak v náznakách. Brett mi tentokrát velmi sednul a vždycky mám chuť si zapálit jednu Žlutou, protože modrý se fakt nedaj... ani konec nebyl tak zrychlený, jak jsem se obával. Jen tak dál...
Něco z vesmíru chce přistát na Zemi a dožaduje se souřadnic. Operátoři to nejdřív považují za vtip, ale na konec se stane místem přistání příznačná zakázaná oblast 51 v nevadské poušti. To, co přistálo, je dědictvím expedice na planetu Rapponea. Bývalá astronautka osloví svého spolužáka ze střední školy a nesmělého ctitele Bretta, aby jí pomohl. A tak se rozbíhá hledání a zároveň zametání stop. Naštěstí není Brett jen tak někdo. Je sice zahrabaný v Ground Zero, utopeném pod vlastním městem, kde slunce nesvítí a tráva neroste, jako místní policista, leč má za sebou minulost lovce lebek. V tom suterénu Baltimore poklidně vedle sebe žijí a vzájemně se potřebují policie, ztracené existence, studenti (tj. spratci) i učitelé neprestižní školy, smečky psů a koček. Bavily mě vtipné hlášky typu „... protože jsem si docela dobře dokázal představit, co to je, když takový nouzový protokol spustí ženská. To nejsou jen spálené mosty. Jsou to sopečné krátery a radioaktivitou sežehnutá krajina pokrytá kostlivci.“ nebo „Jestli zapálíte školu...“, „Ne, to ne. Není to žádný podomácku vyrobený ohňostroj. Jsou to všechno kupovaný věci. Od Číňanů.“
Jak probíhá pátrání a vrší se mrtvoly, seznáte, že to není jen tak prvoplánové a bílá nemusí být vždy bílá, zvlášť když je šmrnclá krvavě rudou, a začínáte mít neodbytný pocit, jestli náhodou nejste na nesprávné straně. Brett však ví, že „Svět je děsná svině, ale po panáku Jacka o něco menší.“ Mimochodem, Hetešovy knihy jsou pro mě návykové stejně jako pro jeho hrdiny Jack a camelky.
Hetešu prostě mužů a těším se na další knihy od něj. Kniha super jízda jako vždy ale ten závěr mi přišel takový nedotažený. Je pravda že taková ta šablona a kopírák tu cítit je ale školní události jsem si vážně užíval a těšil se až zase něco vyrazí řešit s dětmi školou povinnými a bavil se neskutečně. Jeho top kniha to není ale ono ta laťka je některými předchozími knihami dost vysoko a být tohle moje první kniha od autora byl bych maximálně nadšený proto by dle mého méně než 5 hvězd nebylo fér. Za co musím autora pochválit že po té co se mu povedlo dostat na nějakou kvalitativní úroveň tak si ji drží a jeho knihy jsou čtivé a zábavné.
Moje první Hetešovka. Skvělé! Hltal jsem stránky. Moc se mi to líbilo. Spousta originálních nápadů. Znalost prostředí výzvědných služeb. Humor. Styl autora je jako když zkřížíte Roberta Henleina s Raymondem Chandlerem.
Hetešu můžu. Mám ho načteného, s poťouchlým úsměvem čekám, kdy dojde na první zmíňku o camelkách, Jackovi, zrzce nebo cácorce. :-) Pokaždé obdivuju autorovy nápady, představivost. Nicéně u této knihy jsem poprvé měla pocit, že už jsem něco podobného četla. Jako kdyby autor vykrádal sám sebe... Na 100 % mě opravdu bavily pouze poslední kapitoly (konkrétně od Kolapsu).
Je to dvojsečné, když si autora oblíbíte. Na jednu stranu se vám uleví, že dostanete to, na co jste od autora zvyklí, na tu druhou už to po chvíli začíná splývat, chvílemi i nudit(?), už v tom vidíte podobné rysy, strukturu příběhu atd. Takže závidím všem, kteří od autora ještě nic nepřečetli nebo málo. Z mého pohledu je Yarminův syndrom standardní "hetešovkou", která ovšem ničím nevybočuje. Laťka, která byla nastavena v "Co to žere a kde to spí", překonána nebyla. PS: Stejně si však další autorovu knihu přečtu.
Prvni kniha od Hetesy. Musim rict, ze me vydesil pocet stran v eknize a bala jsem se, jestli vubec doctu. Jsem mile prekvapena uz se tesim na dalsi tistene, ktere mam v knihovne. Skvele scifi cteni a kdo vi, treba to jednou tak dopadne i v realite...
Na Yarminův syndrom sem čekal několik měsíců. Androidi z Newchrome ohlásili předání rukopisu Brokilonu už někdy na jaře, ale co se tu objevilo čínské svinstvo, tak se vše zpozdilo. Já se dočkal až teď v prosinci a musím neobjektivně napsat, že jsem více než nadšený z příběhu, který jsem zhltnul jak malinovou zmrzlinu. Jestli by bylo pokračování byl bych štěstím bez sebe. Prostě miluju Baltimore, krabičku camelek a flašku Jacka Danielse...
Mam Hetešu rád, i když se poslední dobou přistihnu u toho,že jsem měl radši jeho dřívější kousky. Tohle mi nějak málo odsejpalo,ale zase se mi líbil docela konec, kterej si tak trochu říká o pokračování,takže se necham překvapit:) Každopádně je to pořád dobrej Heteša, jen na můj vkus trochu moc podobnej tomu předchozímu.
Přetechnizované Baltimore budoucnosti a spiknutí, do jehož středu je vržen bezradný hrdina, který si kolem prstu omotává ženy se stejnou lehkostí, s jakou skáče z jednoho průšvihu do druhého. Tohle shrnutí sedí na 90 % Hetešovi tvorby a tahle kniha není vyjímkou. Jasně, pořád je to relativně čtivě napsané, ale sebevykrádání vlastní tvorby už tady začíná být trochu neúnosné, viz. koncept "několika levelů" města, kdy nahoře je normální svět, dole žije spodina a úplně dole je skoro až mytické podsvětí, který byl dle mého názoru mnohem lépe zpracován v Sex, drogy a Cyb'n'roll. Prakticky totožná zápletka s mimozemšťany už byla také zpracována v Tahle Chvíle není poslední (nebo to bylo Nezkoušej na mě zapomenout? Už mi to začíná splývat). Ostatní neduhy Hetešovi tvorby, např. fakt, že se postavy místy chovají jako naprostí blbci (přičemž to nemá být jejich charakterovým rysem), pak o to více bijí do očí. Takže sice jako oddechovka na zabití času OK, ale další totožnou knihu už bych asi nepotřeboval.
Tento príbeh je za mňa slabší, asi preto že karty boli v podstate od začiatku odkryté a len som sledovala ako sa z toho hlavná postava (ne)dostane. Ale tie "vedľajšie" dejové línie v škole boli výborné a vyvažujú pre mňa trošku priamočiaru hlavnú dejovú linku. Samozrejme je kniha nadupaná akciou a brisknými dialógmi. Mám proste pre Hetešove svety a príbehy slabosť.
Po přečtení cítím rozpaky. Začátek dobrý, zajímavý. Prostředek také tak, ale posledních cca 150 stran mi přišlo zbytečně natahovaných a bez nich by to byla jedna z těch lepších Hetešovek, takhle takový průměr. 2,5*
A zase Baltimore: Androidi, chytrý mech z vesmíru, podzemí města, NASA, NSA, FBI a policie Westport. Nápaditý příběh plný dobrodružných akcí se sci-fi zápletkou.
Štítky knihy
kyberpunk umělá inteligence, AI české sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
2019 | Co to žere a kde to spí |
2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
2016 | Infico |
2010 | Nevermore Baltimore |
2014 | Zajatci Minecraftu |
Ja chci pokracovani, ale hned ted.