Z dějin císařského Říma
Publius Cornelius Tacitus
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47059/bmid_z-dejin-cisarskeho-rima-bqV-47059.jpg
5
11
11
Svazek obsahuje tři drobné práce a Tacitův první velký historický spis, nazvaný Dějiny. Hlavní část svazku vyplňují dochované knihy Dějin, v nichž Tacitus zachytil události v Římě a ve významných částech impéria v době po Neronově smrti až do prohlášení Vespasiana císařem. Kromě Dějin obsahuje svazek drobnějšíTacitovy spisy, jako je chvalořeč na Tacitova tchána Iutia Agricolu, informativní spis o germánských kmenech v evropském vnitrozemí a Rozprava o řečnících, která představuje zajímavou sondu do kulturního života Říma za utužujícíhose principátu. 25-056-76... celý text
Přidat komentář
Perfektní popis bouřlivého roku 69 a plastický portrét krátkodobých císařů. Galby až příliš přísného (což ho možná ve výsledku stálo život), Othona, (který jednal snad lépe za nepříznivých okolností než v příznivých – jeho smrt je opravdu zajímavá, těžko říct, zda víc unáhlená či ušlechtilá) i osudem vlečeného Vitellia, (který neměl vnucovaný císařský titul vůbec přijímat).
Vynikající je i spisek Germania, dobrý i životopis Julia Agricoly.
Dovolím si ocitovat pár věcí:
Jeden trefný poznatek o skutečných pohnutkách občanských válek z dějin:
„Stará a již dávno lidem vrozená touha po moci vzrostla a propukla s velikostí říše; neboť za skrovných poměrů bylo snadno udržovat rovnoprávnost. Ale jakmile po podrobení světa a po vyhlazení soupeřících měst a králů bylo možno bezstarostně zatoužit po moci, vzplanuly první zápasy mezi senátory a lidem. Brzy povstali pobuřující tribunové, brzy přišli mocní konzulové, a pak v Římě i na fóru došlo k pokusům o občanské války. Potom Gaius Marius, vzešlý z nejnižšího lidu, a Lucius Sulla ze šlechty nejkrutější, změnili vojskem přemoženou svobodu v samovládu. Po nich Gnaeus Pompeius pracoval skrytěji, ale nebyl lepší, a nikdy později se nezápasilo o nic jiného než o nejvyšší vládu. U Farsalu a u Filipp nesložily zbraně občanské legie, tím méně by upustila od války vojska Othonova a Vitelliova....“ (Dějiny II/38)
O germánském manželství: (vypovídá ale i hodně o římském v téže době)
„Germánské ženy žijí cudně, nezkaženy svody divadel a dráždidly hostin. Tajné dopisování neznají ani muži, ani ženy. V tak početném národě dochází k cizoložství jen velmi vzácně....Dostanou jediného manžela, tak jako mají jediné tělo a jediný život, aby se jejich myšlenky netoulaly za jeho smrt, aby se jejich touhy nepouštěly dál, aby v manželovi nemilovaly manžela, ale manželství.“ (Germanie 18)
Autorovy další knížky
| 1975 |  Letopisy |
| 1976 | Z dějin císařského Říma |
| 1909 | Germanie |
| 1972 | O cizích osudech |
| 1932 | Letopisy. Díl 1 |
K spisu Germánie neboli O původu a poloze Germánů
Text představuej čtenáři vymezení tehdejšího převážně germánskými kmeny osídleného území za řekami Dunaj a Rýn, rysy Germánů a jejich odlišnosti od Římanů, společenský význam a roli mužů a žen v rámci kmenových uskupení či např. náboženství.
Obdobně jako dílo Julia Caesara - Zápisky o válce galské - uvádí také tento Tacitův spis rozmístění a uričté rysy germánských kmenů obývajících území za Rýnem a Dunajem.