• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Publius Cornelius Tacitus

Letopisy

„Všechny cesty vedou do Říma, říká se. Budu nucen potvrdit pravdivost přísloví, ať už se jedná o cesty jakékoli, včetně těch literárních. A mezi ně rozhodně patří skvostné Tacitovy Letopisy. To je pramen naprosto unikátní. Ani si nejsem jistý, kde začít s tím, proč mě tahle kniha nadmíru překvapila. Výborný, čtivý způsob vyprávění podpořený skvělým překladem? Jistě, jakkoli je to spis čtivý, rozhodně není jednoduchý a nepatří k jednohubkám. Obsahuje totiž mnohé. Tacitus to bere z gruntu, nevěnuje se jenom císařům. Zaměřuje se na celkové dění v senátu, samotnému zákonodárství, senátu, armádě, bitevním polím. Přičemž jsem si všiml, že armáda mu byla velmi blízká. V okamžiku, kdy se mohl pověnovat vojenským tažením, bitvám, armádě jako takové - hned na úvod zaujme armádní vzpoura v Germánii - Tacitus se rozepíše velmi do detailu a s ohromujícím zápalem svědčícím o hluboké vášni. A já rovnou přiznávám, že hlavní příčina, proč jsem si chtěl Letopisy přečíst, byla kvůli zmínkám o Británii a vzpouře slavné Boudiccy. Nicméně dostal jsem mnohonásobně více. Tacitus mně zaujal i tím, jak svým způsobem pohrdá náboženstvím. Drží se při zemi. Což je ve velmi výrazném kontrastu vůči křesťanským středověkým kronikám, kde se to odkazy na svaté, Bibli a Boží přispění jen hemží. V Římě konají lidé; se všemi svými dobrými i špatnými stránkami. Teda spíše těmi špatnými. Tacitus - taktéž na rozdíl od středověkých kronikářů - docela otevřeně kritizuje předchozí vládce, nesnaží se nikomu zavděčit, ale odvážně odkrývá spisy římského senátu a hříchy římských císařů. Největší hvězdou zla je samozřejmě Nero. A to je panečku počtení. Škoda, že se nedochoval závěr. Tacitus překvapuje i mnohými kulturními odkazy podanými mimoděk. Co mě především zaujalo, byl epický obraz toho, že oblíbený odchod vysoce postavených Římanů na onen svět byl skrze sebevraždu. Provedenou podřezáním žil a podpořenou naložením do lázně. Někdy provedené veřejně. Epicky římské. Ba co víc, podpořeno veřejnoprávní ochranou majetku. Takže to byl čin dokonce prozaický. Famózní. Na Tacitových Letopisech je jednoduše mnoho co obdivovat a je mnoho příčin, proč po nich opakovaně sáhnout. Jistě, je skutečná výzva přečíst si tuhle knihu od první do poslední stránky. Nicméně jako pramen doby raného císařství je naprosto nedocenitelná. I přesto, že jako v každém podobném případě je nutno k obsahu přistupovat s jistou mírnou skepsí vůči zaujatosti autora. Že se však Tacitus snažil o objektivní pohled, nezaujaté pojetí faktů, chytlavé vyprávění a zapsání paměti římských dějin dle svých nejlepších možností, to je nepochybné. Stejně tak nepochybné je, že se mu to povedlo natolik, aby se jeho kniha stala klenotem mezi obdobnými prameny.“... celý text
— Kozel

---

Z dějin císařského Říma

„K spisu Germánie neboli O původu a poloze Germánů Text představuej čtenáři vymezení tehdejšího převážně germánskými kmeny osídleného území za řekami Dunaj a Rýn, rysy Germánů a jejich odlišnosti od Římanů, společenský význam a roli mužů a žen v rámci kmenových uskupení či např. náboženství. Obdobně jako dílo Julia Caesara - Zápisky o válce galské - uvádí také tento Tacitův spis rozmístění a uričté rysy germánských kmenů obývajících území za Rýnem a Dunajem.“... celý text
— StanLeee

---

O cizích osudech

„Perfektní kniha.“
— Kabuky

---

---

Letopisy

„Vynikající kniha.“
— Kabuky

---

Z dějin císařského Říma

„Vynikající historický pramen.“
— Kabuky