StanLeee komentáře u knih
Kniha nastiňuje vývoj blízko-východních civilizací a jejich vztahů během 15.-12. stol. př. n. l., přičemž právě během 12. stol. př. n. l., tzn. na konci doby bronzové, došlo k doloženému rozvratu či úpadku tehdejších kultur a společenstev obývajících zmíněné oblasti. Jako nosný pilíř této publikace je v této publikaci, logicky vzhledem k množství archeologických dokladů i všeobecnější známosti, vybrána civilizace starověkého faraonského Egypta, jehož vlivy pronikaly i do zmíněného blízkého východu, regionu obývaného a ovládaného zpravidla méně známými, nikoliv však méně významnými královstvími jako např. Mitanni, Ugarit, Chetitským, Asyrským, Babylonským či sousední Mykénskou kulturou ovládající území dnešího Řecka či Kypru.
Kladem i záporem souběžně je u této publikace proměnlivá dynamika a "příběhovost" textu. Určitým nedostatkem je níže uvedená všeobecnost, resp. generalizace na základě převažujícím dokladům staroegypstké provience, což lze k obecně nižšímu množtsví dochovaných dokladů z jiných oblastí pochopit. Menším nedostatkem je občasný doslovný překlad textu.
Pro samotné pochopení dílčích části knihy je dobré znát alespoň základy politických dějin tzv. Nové říše starověkého Egypta, či před otevřením této knihy nahlédnout do publikací či článků představujících čtenářům kapitoly z dějin ostatních ze zmíněných říší pozdní doby bronzové a začátků doby železné.
Včetně případně nově získáných znalostí a informací může kniha nabídnout čtenáři i relativně pestrou škálu zdrojů z nichž tato syntéza vznikla.
Celkové hodnocení 3,75 z 5.
Dovolím si poněkud nesouhlasit s prvním komentářem. Publikace je dle mého názoru čtivá, akorát vzhledem ke své šíři i hloubce vyžaduje občas buďto déledobější či aktivnější zájem o problematiku nebo jiné souběžně pročítané zdroje doplňující mezery české i nečeské historiografie.
Zároveň nelze pochopit historii, resp. příčiny a důsledky dění, čtením tzv. od středu.
Kniha čtivě a na svou dobu poměrně důvěryhodně, objektivně a nezaujatě popisuje události z období přetváření Franské, resp. Východofranské říše v Svatou říši římskou, tzn. z období od konce 9. stol. až do třetí čtvrtiny 10. stol. Z pohledu českého či slovenského čtenáře může být zajímavý nejen nástin příchodu kočovných Maďarů do Evropy citelného i mimo podunajské oblasti či zániku Velké Moravy, ale také popis dobových událostí v severoitalských oblastech, tzn. na rozhraní někdejších království Svaté říše římské i burgundských území včleněných do říše o něco později. V souvislosti s těmito událostmi text představuje čtenáři i soudobé uspořádání a vládce těchto oblastí.
Akademikem a akademicky psaný text popisující akademickou anarchii a akademické nesvobody dnešního "moderního" vysokého školství v jehož rámci je nejsprávnější barva šedá, neboť potenciál uchazečů kompenzuje absolutistické a nesebekritcké myšlení většiny akademiků publikujících své výstupy převážně na základě hierarchicky strukturované a vedené "spolupráce" a to zcela bez ohledu na faktické kvality a aktivity většiny z autorů prací.
V rámci náročnějšího textu lze mj. najít i pár frází či "citátů" přímo popisujících současný stav nemalé části "vzdělávacích institucí".
Např. "Vždy, když se dnes mluví o vědění, jde vždy o něco jiného než o pochopení"
Či: "Ať už bude (zkrácené) studium vypadat jakkoliv, nárokům na vědeckost a schopnost kritického myšlení nebude moci dostát. ... V základním studiu poklesne vědecká úroveň, počet absolventů vysokých škol naopak stoupne, pro zájemce o vědu nebo opravdu dobré vzdělání se studium prodraží a prodlouží...
Jak je uvedeno níže, čtivě podaná kniha kombinující prvky popularně naučné knihy a biografie Bedřicha Hrozného. Zatímco v případě nástinu chetitských dějin a jejich písma, včetně samotného odkrývání a "dešifrování" dobových pramenů je čtenáři předkládáno množství slepých uliček výzkumu a nutnost vytrvat, v případě osobnosti Bedřicha Hrozného jsou mimo zapálení pro danou problematiku prezentovány také vlastnosti, z nichž by se značná část současného akademického prostředí, vrcholných akademiků nevyjímaje, měla vzít příklad. A to jak z hlediska výzkumného, tak z hlediska přístupu k jiným.
Ne příliš známá avšak o to cennější kniha popisující vzájemné politické vztahy zemí Koruny české, Uherského království a rakouských zemí a tamních vládců na přelomu středověku a novověku z pohledu Jana Filipce. Diplomata a častého vyslance uherského krále Matyáše Korvnína a jeho následníka a bývalého konkurenta na českém trůně Vladislava Jagellonského. Po boku mezinárodních vztahů kniha popisuje i význam této osobnosti v poměrech v rámci českého i uherského království samotného.
K spisu Germánie neboli O původu a poloze Germánů
Text představuej čtenáři vymezení tehdejšího převážně germánskými kmeny osídleného území za řekami Dunaj a Rýn, rysy Germánů a jejich odlišnosti od Římanů, společenský význam a roli mužů a žen v rámci kmenových uskupení či např. náboženství.
Obdobně jako dílo Julia Caesara - Zápisky o válce galské - uvádí také tento Tacitův spis rozmístění a uričté rysy germánských kmenů obývajících území za Rýnem a Dunajem.
Velmi čtivě až vypravěcky podaný pohled autora na jeho dobu a minulost jí předcházející (a to ne v krátkém časovém úseku). Výtisku zahrnujícímu jak latinský originál, tak slovenský překlad přidávají na kvalitě faktografické korekce, představující opravný mechanismus korigující autorovu případnou zaujatost. Obdobně jako u kvalitou podobných publikací se čtenář dozvídá mj. i věci, nad nimiž uvažoval či hledal cestu.
Kniha poměrně čtivě seznamuje čtenáře s příčinami, průběhem i důsledky tzv. páté koaliční války, v níž během roku 1809 proti sobě stály Rakouské císařství a Velká Británia na jedné straně a Napoleonská Francie a její spojenci na straně druhé. Po boku nejdůležitějších informací ohledně jednotlivých fází tohoto vojenského konfliktu, se může čtenář seznámit také s průběhem mírových jednání probíhajících po rozhodujících bitvách u Wagramu a u Znojma.
Publikace přibližuje čtenářům vybrané kapitoly evropské geopolitiky vítězných zemí Svaté aliance po vídeňském kongresu konaném v r. 1815 (tzn. carského Ruska, podunajské monarchie a Pruska) a jejich snahy o eliminování veškerých potenciální rizik revolucí (včetně tzv. karbonářské revoluce), jež mohly po napolenských válkách opětovně omezit absolutistické postavení tamních vládců a jejich nejbližsích stoupenců. Po boku snah absolutistických vládců je v jedné z kapitol popisován i pohled Louise Bignona, francouzského diplomata, politika a někdejšího stoupence Napoleona a také odpůrce absolutismu a podporovatele myšlenek liberalismu a počátečního nacionalismu.
Zajímavá a velmi čtivá kniha předkládá nejen obecný přehled dochovaných informací a hmotných dokladů o jedtlivých kulturách a společenstvech, jež až do věku Alexandra Velikého obývaly Blízký východ, ale po boku územní správy nabízi také krtitcký náhled do kulturních, hospodářských, náboženských či vojenských témat a charakteristik někdejších, resp. dávnověkých městských států a následně říší.
Po boku předkládaných informací, představuje kniha také rozcestník odkazující čtenáře na kultury a územní celky, jež s regionem Blízkého východu a územními celky tamních vládců přímo či nepřímo sousedí a k nimž lze i v českém či slovenském jazyce nalézt kvalitně zpracované publikace.
Zajímavá a kvalitní publikace přibližující čtenáři mj. význam a roli tzv. vedlejších zemí Koruny české po skonu posledního Lucemburka na českém trůnu, Zikmunda Lucemburského, a před nástupem Habsburků na český (a uherský) trůn v r. 1526.
Po boku významu obojí Lužice a slezských knížectví pro vládce zemí Koruny české informuje publikace o rozdílných formách správy Horní Lužice, Dolní Lužice a slezských knížectví tamními stavy a leníky českých (popř. uherských) králů.
V neposlední řadě nabízí dílčí kapitoly také náhled do náboženského vývoje uvedených území a to do určité míry i roli náboženství jako prekurzoru následného politického vývoje.
Čtivě podaná publikace reflektující nejen význam panování Kateřiny Veliké pro tehdejší carskou Rus, ale také osobní život této panovnice a současnice Marie Terezie či např. pruského krále Fridricha II. vnímaného oběma panovnicemi z logických důvodů negativně. Jak soukromé, tak politické linie života Kateřiny vycházejí mj. z osobních memoárů Kateřiny Veliké, což přispívá k originalitě této publikace.
Kniha poměrně čtivě seznamuje čtenáře nejen s historií někdejšího českého a posléze hornolužického a saského města a jeho okolí, ale také s jeho významnými dochovanými prvky, jakožto určitými zrcadly minulosti. Samotnou obsahovou stránku rozšiřují ilustrace a také vlastní komentáře autorů, z nichž je patrný také pozitivní vztah k městu Žitava jako takovému.
Obdobně jako v případě autorovy chronologicky mladší, byť dříve vydané knihy - Ptolemaiovci : Z makedonských hor na trůn faraonů - i tato kniha nabídne či spíše zpřístupní čtenáři nemalé množství informací z vybraných kapitol starověkého Egypta. Mimo značně rozdílný význam pojmu Egypt z hlediska geopolitického ve srovnání s dnešním významem, je čtenář obeznámem např. se správním vývojem území a jeho nejednostností či s vývojem v rovině "mezinárodních vztahů". Logicky, vzhledem k menšímu množství dochovaných soudobých pramenů, jsou v textu patrny také určité informační mezery či nejasňosti, avšak samotý obsah publikace tyto mezírky jednoznačně převyšuje.
Kniha poskytuje čtenáři na informace bohatý, příjemně čitelný a zároveň i Češtině psaný zdroj k problematice a době Ptolemaiovské dynastie představující v přímé návaznosti na Alexandra Velikého pojítko mezi starověkým Egyptem před jeho dobytím Peršany a začleněním Egypta do římské říše. Po boku dostupných informací lze z knihy vyčíst také reálný zájem autora o tuto problematiku.
Kniha, na jejíž tvorbě je podíl prof. Bouzka zcela patrný, zpřístupňuje čtenáři poměrně široké kvantum informací ohledně kulturního a politického vývoje přímořských oblastí obklopujících černé moře. Po boku samotného vývoje jednotlivých nezávislých kultur a územních celků popisují autoři prolínání a přejímání tradic či pozdější přechod do sféry vlivu římského impéria (od závislých území po provincie).
Ve srovnání s autorovou publikací z r. 2016 (Konstantinopol 626) poněkud stručnější, ale i tak na informace bohatá kniha, jejíž závěrečné části čtenáři přiblíží a nastíní nejen příčíny rozpadu antických impérií, ale také islámské expanze.
Informačně obsáhlá publikace přibližující čtenáři průběh protihabsburského povstávní v jeho "poločase", přičemž právě v této fázi došlo k rozhodujícím událostem tohoto (ne)stavovského povstání, tzn. uskutečnění Ónodského sněmu a bitvy u Trenčína v l. 1707 a 1708. Dalším podstatným kladem publikace je upozorňování na tendenčnost nemalé části publikací zaměřených na totožné téma, jež jejich autoři běžně zcela odmítají.