Z jabkenické myslivny
Běla Čapková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391502/mid_z-jabkenicke-myslivny-BuY-391502.png
4
18
18
Půvabná knížka vzpomínek vnučky Bedřicha Smetany na každodenní život v jabkenické myslivně zachycuje prostředí deseti let hluchoty, vzniku velkých děl a závěru životní tragédie milovaného Mistra.
Přidat komentář
Krásná útlá knížka o části života Bedřicha Smetany z pera jeho vnučky. Moc se mi vzpomínání, útržkovité ale ucelené, líbilo, úplně jsem si představovala, jak se chodili koupat, jak poslouchali klavírním koncertíkům doma, koutek panenky...
Knihu jsem četla jako malá 12-13 letá holka a naprosto mě fascinovala. Možná i díky své sestře, která hudbu studovala na brněnské konzervatoři jsem k vážné muzice trochu přilnula a do dnes mám moc ráda, když se ve Stavovském divadle usadím a kochám se nejen krásou divadla, (které mám naprosto nejraději ze všech našich divadel, protože tam na mě dýchá minulost ze všech koutů) ale i muzikou. Vidím tam za dirigentským pultem nejen Smetanu, cítím tam naše národní dědictví.
Ke knize jsem se vrátila jako dospělá . A ouha, najednou jsem uvízla ve svém současném světě a už jsem se nedostala přes dospělácký náhled. Přesto, že je kniha napsána velice poutavě, trochu tam cítím určitou naivitu dětství. Tu samozřejmě máme ve vzpomínkách na dětství všichni, přesto bych asi knize ubrala na hodnocení. Ale neudělám to už proto, že knihu určitě doporučím vnoučatům, až budou vnímat naši , českou, kulturu. Smetanovo rodiště jsem prošla nesčíslněkrát v životě, protože pocházím z města nedaleko Litomyšle , nedávno jsem byla po letech i na zámku, kde nás provedla paní průvodkyně po domě , kde se Smetana narodil ( mimochodem, trošku se paní ztrácela ve výkladu a přestože byla velice milá, chyby v jejím výkladu byly do očí bijící...) a po procházce Litomyšlí musím opravdu toto město mládí pana Smetany ( a pana Jiráska, paní Němcové , paní Rettigové a spoustě dalších našich historiků a spisovatelů) jen a jen doporučit . Stejně tak, jak Jabkenice, kde vznikala ty nejnádhernější opery a díla pana Smetany.
Moc krásná knížka, ze které se dozvíte spoustu zajímavostí o životě Bedřicha Smetany a jeho širší rodiny, přátel a známých. Mimo jiné je zde uveden i rodokmen rodiny, takže z něj zjistíte, o jak početnou rodinu šlo; bohužel, mnozí členové zemřeli předčasně, často již v dětském věku, jak bylo v 19. století běžné.
Líbí se mi, jak je příběh rodiny zasazen do venkovského prostředí přelomu 19. a 20. století, popisují se práce na zahradě, lidové zvyky a svátky během roku, trávení času o prázdninách - který ale i pro děti byl z velké části vyplněn prací. Rodina si na nic nehraje, nedělají ze sebe nafoukané "celebrity" jako je tomu velmi často dnes u umělců, kteří několikrát vystoupí v televizi. Ač jsou Smetanovi-Schwartzovi hrdi na to, že jejich manžel, otec a dědeček je známý hudební skladatel, který směl dokonce jako jeden z vybraných synů českého národa poklepat na základní kámen Národního divadla v Praze, prožívají to všechno tak nějak soukromě, v kruhu nejbližších. Stejně, jako s B. Smetanou sdílejí jeho onemocnění - naprostou ztrátu sluchu a psychické potíže, čemuž předcházely profesní problémy a útoky jiných umělců na jeho osobu. Důležitým členem rodiny je klavír, který se do Jabkenic "přistěhoval" spolu s B. Smetanou a má dokonce jméno – Ullrich. Umělec na něj hrával, komponoval – a po něm i jeho dcery a vnoučata. Ač se jméno klavíru objeví jen na několika místech knihy, často se zmiňuje, kdo a co hrával a jak i děti měly velmi rády, když hrál dědeček nebo některá z tet. Myslím proto, že tahle knížka skvěle splňuje jeden z úkolů čtenářské výzvy 2019 - kniha, kde důležitou roli hraje hudební nástroj. Rozhodně stojí za přečtení, přestože literárně nejde o žádné veledílo - ale tento nedostatek je vyvážen laskavostí, kterou je kniha prodchnuta. Smetanova vnučka Běla Čapková napsala za celý život tuto knihu jako jedinou, a to ve svých 80 letech. Myslím, že už to zasluhuje obdiv!
Vzpomínky na dětství v jabkenické myslivně a na svého dědečka napsala osmdesátiletá vnučka Bedřicha Smetany.
Mám moc ráda takovéto vzpomínkové knihy. O známých lidech jako byl Bedřich Smetana se učíme ve škole. O tom, že měl jednu dceru z prvního a dvě dcery z druhého manželství. Samé suché údaje. V knize jsem prvně četla o tom že mu tři dcery zemřely, nebo jak vycházela macecha s nevlastní dcerou. Kolik bylo vnoučat a jak se žilo v Jabkenicích. Moc pěkná kniha. Je doplněna fotografiemi a výňatkem z rodokmenu Bedřicha Smetany.
Četla jsem ji už poněkolikáté a pokaždé jsem okouzlena.
Milá knížka plná vzpomínek. O Bedřichu Smetanovi toho moc není, protože autorce bylo 6 let, když zemřel. Přesto dokázala vykouzlit čtenáři před očima ideální svět života v přírodě jakoby bez starostí. Popisuje různé svátky během roku, tradice, které se kupodivu slavily jinak, než my si myslíme. K tomu různé reálie z běžného života, třeba jak se svítilo, zateplovalo na zimu a jinak hospodařilo.
Mile napsaná kniha vnučkou Bedřicha Smetany,která krátce vzpomene na dědečka a hlavně vypráví dětství strávené v myslivně v Jabkenicích kde je teď muzeum Bedřicha Smetany,které doporučuji navštívit.