Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481887/bmid_z-krve-a-popela-Mvn-481887.jpg
4
1681
1681
Z krve a popela série
1. díl >
Poppy byla už od narození vyvolena, aby svět přivedla do nové éry, a její život tak nikdy nepatřil jen jí. Na ramenou jí teď leží budoucnost celého království, sama však neví, zda o to vůbec stojí. A když do jejího života vstoupí zlatooký strážce Hawke, který má zajistit její Povznesení, Poppyin osud a povinnost se propletou s jejími touhami a potřebami. Poppy začne zpochybňovat vše, v co kdy věřila – a Hawke ji uvede v pokušení vyzkoušet zakázané…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2021
,
Fragment (CZ)
Originální název:
From Blood and Ash, 2020
více info...
Přidat komentář
Dávám 4,5 hvězdičky
Na tuhle knížku jsem se těšila opravdu dlouho, takže když jsem se k ní dostala, měla jsem ohromnou radost.
Narozdíl od ostatních si myslím, že tohle BYLO fantasy smícháné s romantikou.
Ale ke knize jako takové mám dvě výtky.
Zaprvé mi vadilo, že autorka neumí ale vůbec dělat překvapení. Upřímně to hlavní odhalení musel vidět i slepec. Takže zatímco Poppy byla hrozně překvapená, zbytek světa koulel očima.
A zadruhé mi kniha ale vůbec nepřišla čtivá. Nevím, jestli je to nesympatickým formátem, nebo samotným textem, ale čtení se chvílemi hrozně vleklo. Teda až na posledních sto stran, kde se to konečně parádně rozjelo.
Jinak jsem se absolutně zamilovala do Hawkea, který se připsal k mému už tak dlouhému seznamu hot mužské postavy. A Poppy mi taky přišla skvělá. A nejspíš to bylo taky tím, že jsem se do ní dokázala skvěle vcítit. Jinak jsem si jejich vztah zamilovala hned od první stránky.
Takže abych to shrnula, další složitě vymyšlený fantasy svět jsem si oblíbila. A konec mě navnadil na další díl, na který se opravdu těším.
(SPOILER)
Podle ostatních recenzí tuto knihu buď miluješ a nebo nesnášíš. Protože se chystám na druhý díl, přečetla jsem si ji znovu.
Za mě jo. Opět jsem ji přečetla jakoby měla jen 150 stránek.
Poppy je postava, která je dobře vykreslená, její jednání je uvěřitelné vzhlem k tomu, co zažila. Její naivita pramení pouze z toho, že ji nebylo umožněno normálně žít. I přes to, se žít snaží a celou knihu boří zdi, které ji svazují. Její jednání je pochopitelné. Na závěr bych ji možná občas praštila, aby se jí rozsvítilo, protože některé scény jsou už trochu moc. Ale jinak je Poppy fajn.
Hawke... No co si budem... Valnou část knihy musí okouzlit všechny, vypadá jak má, říká přesně, co říkat má a i tak jedná. Je smělý a živočišný. Dělá vše, aby mohl Poppy dostat tam, kam potřebuje. Kdo Hawke je, asi úplným překvapením nakonec nebylo. Cas bude v dalším díle jistě opět velkým lákadlem, protože je zkažený a ve vší dokonalosti, nedokonalý. Ano, jeho postava je klišé, vždycky jsou takoví, ale my je takové prostě chceme.
Na knize se mi líbí chemie a fyzika mezi hlavními postavami. Přijde mi to tak nenucené, zkrátka fungují bez velkých zadrhelů a proto je to velice čtivé. Až tedy na závěr knihy, když jsem si říkala: Jako vážně?!
Svět vlkodlaků a upírů je vcelku ohraný. Tady ale zprvu vůbec netušíme. Povznesené nemáte rádi a to ani nevíte, co všechno o nich nevíte. Svět jako takový je dobře uchopitelný a všechny důležité věci se rozmotávají až na závěr knihy, kdy jsou prozrazeny Poppy, se kterou celý svět teprve objevujeme.
Jo za mě je to jako celek velmi funkční, příjemné, čtivé a zábavné
Skoro bych přísahala, že ještě včera/předevčírem v anotaci byla zmínka, že je tato kniha přirovnávána k dílům Sarah J. Mass nebo tak něco (což by možná vysvětlilo, proč to zmiňuje nejeden komentář). A jak tak čtu komentáře pod sebou, nedivím se, že někteří knihu chválí a jiní jsou naopak dost zdrženliví. Myslím, že to přirovnání k Maas byla/je chyba. Na mě to působí jako snaha se přiživit na někom již slavném, s čímž se pojí i fakt, že čtenář rozmlsaný díly Maas tuto sérii nemusí tolik ocenit (?).
Já se do série Z krve a popela pustila prostě ze zvědavosti, nezáleželo mi na tom k čemu je to přirovnané. Anotace na mě sice nepůsobila zrovna wow dojmem, ale říkala jsem si, že by autorka mohla překvapit. A i kdyby to byl spíš průměr, tak by třeba mohla mít dobře popsané jiskření hl. hrdinů, tak že bych si užila alespoň to.
Asi začnu tím, že osobně nejsem vůbec zklamaná. Šla jsem do toho s čistým štítem a myslím, že to dělá hodně. Souhlasím, že z velké části se tam vlastně nic velkého neděje. Že jen sledujeme Poppy, jak se prodírá svázaným životem, chvilku je taková a chvilku maková, hodně řeší sebe a jen sebe, a je velmi vznětlivá (ačkoliv hlavně tím "uraženeckým holčičím způsobem"). Hawke je trochu lepší, ačkoliv s jeho egem musí jen stěží projít dveřmi.
Všechny postavy, které jsou v knize víc, jsou bohužel poměrně ploché. Mají své povahy a manýry, ale přijde mi, že s tím autorka (snad jen zatím) neumí příliš pracovat. Že jim nedokáže dát uvěřitelnost, šmrnc, cokoliv díky čemuž by čtenář měl pocit, že to opravdu všechno prožívají. A hlavně díky čemu by mohl prožívat případné zvraty a číst s bradou až na zemi.
Ačkoliv se jedná o poměrně podstatné nedostatky, musím se přiznat, že mi to až tak moc nevadilo. Knihu jsem zhltla velmi rychle a rovnou se vrhla na druhý díl. Prostě mi to sedlo a i přes ty nedostatky jsem si dovedla příběh užít, ačkoliv mě zpočátku knihy dost rozčilovalo, co vůbec znamená být Panna a co jsou Povznesení zač. Sice se to člověk dozví, ale uvítala bych alespoň nějaké střípky hezky v průběhu a ne to všechno vybalit ke konci knihy.
Z krve a popela je spíš fantasy romanťárna, než nějaká epická bomba. Ale jsem přesvědčená, že autorka má potenciál a že by se mohla dost zlepšit. Minimálně v tom, že vdechne svým postavám opravdový život a čtenářům bude trhat srdce na kousky, když se některé z oblíbených postav něco stane.
Na to, jak jsem se na knihu těšila, jsem od toho čekala něco jiného...mírně řečeno.
Uznávám, Maasová mě svými knihami poměrně rozmazlila a neměla jsem očekávat stejnou úroveň, ale to, že něco začne dít až na 300. straně, to jsem opravdu nečekala. Celou první polovinu knihy poměrně přesně popsala sama Poppy a stačil jí na to jeden odstavec: "Nemůžu oslavovat své narozeniny, protože je to bezbožné. Nesmím jít na piknik ani na večeři s ostatními, protože jsem Panna. Nemám dovoleno se bránit, protože by to bylo nevhodné. Ani neumím jezdit na koni. Mám zakázané téměř všechny knihy. Nemůžu se bavit ani s přáteli, protože mým jediným smyslem je posloužit království tím, že se odeberu k bohům." Poppy zkrátka nemůže vůbec nic a tak téměř 300 stran čteme jen nic neříkající monolog, do kterého občas zasáhne jeden z těch pěti lidí, se kterými může Poppy mluvit. Druhá půlka knihy to nijak zvlášť nezachrání.
Postavy mě v ničem nezaujaly, nejsou ničím nové. Poppy- naivní, poměrně tupá ale samozřejmě skvělá bojovnice. Hawke- hezoun s dolíčkem ve tváři, který je tak trochu bad boy a zabíjí, protože může. Ani jednomu jsem nepřišla na chuť. Všechny postavy jsou hrozně 2D, v podstatě to pro mě byly jen figurky, které mě štvaly.
Podruhé po této knize spíš nesáhnu a co se týče dalších dílů, ještě si promyslím, jestli s nimi chci ztrácet čas.
Závěrem? Pokud je vám 15 a nic podobného jste ještě nečetli, tak vás to asi bude bavit. Ale pokud si knihu chcete přečíst kvůli sloganu "pro fanoušky S. J. Maas", tak ji vraťte na poličku a běžte si znova přečíst Dvory.
Za mě 3* z 5 a to si nejsem moc jistá, za co.
Kniha přečtena hodně rychle a líbila se mi. Už se těším na druhý díl. Za sebe mohu čtenářům fantasy doporučit.
Po několika letech odkládám knihu nedočtenou, neměla jsem koule pokoušet štěstí a pozorovat, jak se mi s každou větou narovnávají mozkové závity. Hlavní hrdinka naivní, až by jeden zaplakal. Hlavní hrdina totální alfa. Ugh. Všichni jsou samozřejmě nejlepší šermíři/ lučištníci/ cokoliv, všichni působí nadrženě jako adolescenti, na žebříčku cringe to trumfne i Zloděje osudů. Nejsem fanda Maasové, ale její knihy mají alespoň zápletku a postavy nejsou tak trapně 2D. Škoda!
Podle recenzí jsem si nebyla jistá, jestli se mi bude knížka líbit, ale přečetla jsem jí na jeden zátah! Četla se snadno, děj ubíhal, postavy vyvolali přesně to co autorka zamýšlela :-) Za mě super!
(SPOILER)
Knížka je dobře napsaná, co se týká stylu psaní. Ale...
Předem chci upozornit, že se nechci nikoho dotknout, ani autorky, ani čtenářů. Jedná se pouze o můj názor, se kterým nemusí každý souhlasit.
Šíleně málo děje mě často nutilo knihu odložit. Knížka mohla mít o 200 stránek míň, většina z toho je jen zbytečné tlachání o ničem. Ano, já vím, že knížka je především slaďák, ale i tak se mi chtělo u některých pasáží spát.
Hlavní hrdinka je mi nehorázně moc nesympatická. Ona sama se v sobě nevyzná, tak mi vysvětlete, jak ji mám chápat já. Poppy vlastně neví, jestli Hawkea chce, nebo ho vlastně nenávidí (řekla bych, že v každé kapitole to cítí jinak). Chápu její rozporuplné pocity ke konci knihy, kdy děj vyvrcholí, ale i tak mě vytáčela k nepříčetnosti. ,A mám vlastně dodržovat ta pravidla, která mi stanovili, nebo se mám na všechno vykašlat?´ Ona prostě musí přeskakovat z jednoho názoru na druhý. Měla by se jít léčit. Hawkea radši rozebírat nebudu. Je to klasický bad boy a u něho mě nepřekvapilo téměř nic, nemůžu ale říci, že mě neštval.
Když už jsem zmínila děj, tak musím říct, že většina událostí se dala předpovídat, takže mě nic nepřekvapilo a pokud ano, tak to nebylo nic velkého, co by stálo za zmínku.
Autorce se musí nechat, že se nebojí zabíjet své postavy. Ne, že by vyvraždila většinu populace, ale myslím, že se toho nebojí.
Co se týká fantasy světa a nadpřirozených bytostí... tak to nebylo nic nového a přínosného. Samozřejmě vytvořila si vlastní historii a dala řekněme rasám jiná jména, ale ve finále to pro mě nebylo nic nového.
A romantika? No, kdybych byla o pár let mladší, moje já by jásalo, protože tohle byl typ knížek, který jsem vyhledávala. Mému současnému já se chce jenom unaveně povzdychnout. V knize nejde o nějaké vyloženě pomalé zamilovávání, přišlo mi, že ty postavy k sobě chovaly velké city, už když se poprvé viděly, akorát o tom nemluvily (jak bylo v knize zmíněno), protože samozřejmě je naše hlavní hrdinka velice nerozhodná a Hawke radši drží jazyk za zuby, protože si myslím, že by ho Poppy poslala k šípkům, už jen z toho důvodu, že by řekl něco pravdivého, co si nechce přiznat. Ale pak by ho zase vzala na milost, protože přeci neví, co chce!
Romantika je hezky napsaná, ale myslím si, že záleží na člověku, jaký typ romantiky upřednostňuje. Na mě to bylo trochu moc... kecání a málo děje celkově.
Knize dávám tři hvězdičky ***, o pokračování zatím pouze uvažuji.
Od knihy jsem neměl velká očekávání, ale nakonec se mi poměrně líbila a bavila mě, jelikož upíři a vlkodlaci, to je moje. Není to nic nového, jen zase něco jiného a snad to má potenciál. Myslím, že si série užije svých patnácti minut slávy a potom se na ni zapomene jako na každou upířinu. V každém případě je to fajn oddechovka, pokud člověk nechce číst nic intelektuálně náročnějšího (nebo skripta).
(SPOILER)
Po prvních 200 stranách jsem přemýšlela, jestli knihu dočtu, nebo ji rituálně spálím. Nebyla část, která by mě zaujala a já jen žasla nad tím, jak moc je špatná. Jelikož ale nemám ráda nedočtené knihy, překousala jsem se i zbytkem.
Z krve a popela je snad první kniha, kde mi nebyla sympatická žádná postava. Naopak mě všechny svým nelogickým, otravným chováním vytáčely, což se mi ještě nikdy nestalo.
Hlavní hrdinka je tak bolestně tupá, až má člověk chuť mlátit hlavou o zeď. Stále dokola opakuje to, co už bylo řečeno nejmíň stokrát, je přímo posedlá dolíčkem dokonalého válečníka a co je vám jasné hned na začátku, ji to trvá celou knihu. Snad jediný moment, kdy se mi líbila bylo, když řekla Vikterovi od plic, co si skutečně myslí.
Dialogy byly jinak v prvních 200 stranách naprosto katastrofální a už jsem přímo alergická na tři tečky ve větě, které se objevovaly snad na každé stránce. Nechápu, jak ji někdo může srovnávat s Maasovou, to je – jak by řekl dr. Rodney McKay – jako srovnávat bernardýna s čivavou.
Co se týče Maasové, je vidět, že se u ní autorka inspirovala. Až příliš.
1. Vůně borovic (Hawke x Jeřáb)
2. Opakování slova „bohové“ (typická Maasová)
3. Vražedný mód v záchvatu zuřivosti (Cealena x Poppy)
Kniha je plná nepochopitelných nelogičností, kdy si dokola říkáte: Proč? Prostě… proč? Druhá polovina je o chlup lepší, když pominu naprosto trapnou sexuální scénu ve sněhu + když spali v lese. Zradil ji, ona ho nesnáší, umřeli kvůli němu lidi, ale… On je přece tak sexy! Scéna kdy se Poppy osahávala, protože měla v sobě jeho krev snad ani raději nebudu komentovat. Tomu nešlo jinak, než se smát.
Ano, byly tam i části, které mě celkem bavily, ale těch je tak zatraceně málo, že už si na ně ani nevzpomínám. Když to porovnám, bavilo mě jen cca 50 stránek z celé knihy. Jediná věc, co se autorce musí nechat je, že píše čtivě.
Lituju, že jsem za knihu dala tolik peněz a nechápu, jak je možné, že získala cenu za romantiku.
Zatím jsem od autorky žádnou fantasy nečetla, ale její ostatní knížky mám moc ráda, takže jsem se do knihy pustila, ač upírů a vlkodlaků už jsem trošku přesycená. Ovšem autorka nezklamala, tajemný svět, který vytvořila je naprosto skvělý a rozhodně překvapivý. Začátek byl trošku zdlouhavý a člověk se snaží pochopit, jak ten svět vlastně funguje, aby později zjistil, že je vlastně všechno jinak. Užila jsem si příjemné napětí, které mě nutilo hltat jednu stránku za druhou až do samotného konce. Hlavní hrdinka mi přirostla k srdci téměř okamžitě a Hawke? Toho prostě nejde nemilovat. Co mi dělalo trošku problémy, byla elektřina v době, kdy se jezdí na koních, vůbec jsem se nedokázala ukotvit v nějakém čase. Co naopak oceňuju velmi, je krásná obálka. Druhý díl rozhodně potřebuju hodně brzy.
Kdybych to měla zhodnotit hned po přečtení, tak jsem byla z této knihy nadšená a říkala jsem si, že asi nezvládnu čekání na další díly... no ale teď s odstupem několik dní jsem trochu vystřízlivěla... Kdybych to totiž měla srovnat s Maasovou, jak to tady často bývá, tak to rozhodně na to nemá. Přirovnání k Maasové byl vlastně taky jeden z důvodů, proč jsem se do Z krve a popela pustila. Proto jsem se rozhodla, že jednu hvězdu uberu. Jinak jsem ale spokojená a rozhodně se nemohu dočkat pokračování.
Naprosto úžasný první díl! Do knížky jsem se začetla již od prvních stránek. Příběh se četl hrozně rychle, autorčin styl psaní je tak výborný, žádné zbytečné pasáže. Romantická linie byla hezky napsaná, několikrát jsem se zasmála. Dokonce i slza ukápla. Hawke mě naprosto okouzlil, dokonce až tak moc, že jsem byla jeho pravou identitou zaskočena, popravdě jsem to nečekala. Pořád jsem si říkala kdy přijde nějaký zvrat a tohle byl šok :). I Poppy je skvělá, i když chce mít jen svoji pravdu. Těším se na další díl, nejvíce mě mrzí, že zatím nevyšel.
(SPOILER) Zezačátku se příběh trochu táhl, ale to už je zvykem u každé fantasy knihy. Nové prostředí, fungování světa a celkově se umět zorientovat je dost obtížné a obzvláště obtížné to bylo u téhle knížky. Pak už jsem se ale od ní nedokázala odtrhnout. Hrozně mi vyhovoval styl psaní autorky a líbily se mi postavy (Viktore, nechť je ti země lehká). Sice jsem už od začátku tušila, že je Hawke Temný, protože byl až moc skvělý na to, aby s ním něco nebylo v nepořádku xd Celkově je to hodně napínavý příběh s pěkně propracovým dějem a romantickou linkou, který rozhodně stojí za přečtení.
Drahouškové,
do čtení této knihy jsem šla s velkým očekáváním. Viděla jsem spousty příspěvků, ještě než kniha vyšla v češtině. Chtěla jsem se vrátit do podobného stylu jako má Maasová a to se povedlo.
Příběh je velmi napínavý a poutavý. Už na začátku začíná netradičně. Postupně odhaluje všelijaké lži a intriky. Ale ani na okamžik mě nenapadlo, že se některé věci vyvinou tak, jak se vyvinuly. A to se mi už u mnoha příběhů nestává. Občas i ukápla slza a koutky úst se samy od sebe zvedaly. Romantická linka se také rozvíjela už od začátku slibně. Takže za mě docela ideál : )
Doufám, že pokračování vyjde so nejdříve a že si autorka udrží minimálně stejnou úroveň.
Na knížku jsem se velmi těšila i právě díky reakcím a zajímavému tématu. Do první půlky jsem se snažila pochopit, o čem děj v podstatě je, druhou půlku jsem přemýšlela, jestli knížku opravdu dočtu. Miluju romantické příběhy, napětí mezi hlavními postavami, tu jiskru a vášeň. Ale nevím proč, v této knížce mi to ani nesedělo, přišlo mi to až nepatřičný. Téma je ve finále jen pořád obměňované jinou omáčkou okolo. Připomíná mi to ten typ seriálů na Netflixu, které pouštíte stylem neustálého klikání po 10s. Možná, že druhý díl bude lepší a dám mu šanci, ale za mě to není až takové wow, jak jsem čekala.
(SPOILER)
Tak jsem se zase pro jednou rozhodla přečíst bestseller, co je tak masivně propagovaný Humbookem a hromadou lidí na Instagramu. Nenávidím se za tohle rozhodnutí, a nesnáším se i za to, že nedokážu odložit knihu, která je tak strašlivě špatná.
Jako vždycky bych na začátku ráda vypíchla něco dobrého, protože vždycky se něco najde. Tady jsem až na dvě nebo tři trefné a vtipné připomínky nenašla nic, takže jdu rovnou na seznam toho, proč je tohle jedna z nejhorších knížek, jaké jsem kdy četla.
Bez spoileru:
Pokud už jste něco málo přečetli, po téhle knížce sáhněte s tím, že se pobavíte nad debilitou hlavní hrdinky a že budete číst velmi nekonzistentní text plný stylistických, gramatických a logických chyb. Dočkáte se pitomých přirovnání a nepochopitelných rozhodnutí a činů, autorka se bude v jednom kuse neustále popírat, ať už v rámci jednoho odstavce nebo jedné kapitoly. Není jediná část, která by byla napsaná správně, kdy by si člověk mohl říct „Wow, tohle jsem nečekal“. Budete čekat všechno. Není to dobrý, bože, takový knížky by neměly vyhrávat vůbec nic, natož cenu za nejlepší romantickou linku. Není v tom ani za mák romantiky, pokud ovšem nebere jako romantiku vztah dvou nadržených chudáčků s příšernou minulostí, kteří jsou ale jinak dokonalí.
SPOILERY:
1) První bod nepůjde na autorku, ale na všechny, kteří se starají o konečnou podobu knihy – překlad a korekturu. Paní překladatelka mám dojem občas vůbec nevěděla, co čte a jednoduše překládala bez ohledu na to, jak pitomě věty budou znít. V celé knize je strašlivý počet chyb, překlepů, chybějících teček, sakra, shodu podmětu s přísudkem by někdo, kdo dělá korektury knih, mohl zvládat. Nechápu, že se knize, která získala takové ohlasy, nikdo nevěnoval dost na to, aby člověk nemusel akorát počítat jednu chybu za druhou. A ať si říká kdo chce co chce, ne, není pro to omluva. Snad za něco platím a chci tedy kvalitní práci. Tady se to sakra nepovedlo. Když můžu mít dvakrát tak tlustou knihu bez chyb, proč tady na ně musím narážet v jednom kuse? To už chci fakt tak moc, když si přeju knížky bez chyb?
2) Kromě chyb člověk může neustále počítat i to, kolikrát se Hawke (btw, občas se jeho jméno skloňuju, občas ne, to bylo jako kolo štěstí?) usměje jedním koutkem (ne, nedává to smysl, protože když s někým mluvíte, jsou vidět i zuby), zvedne jedno obočí nebo se mu objeví jeden podělaný dolíček. Nebo jantarové oči či Princezna. Taky někdo neustále říká vaše jméno, když s vámi mluví?
3) Co se postav týká, nemá asi smysl je rozebírat. Poppy je extrémně, ale extrémně hloupá hlavní hrdinka. Její myšlenkové pochody a věci, co říká nahlas, občas fyzicky bolí. Nedochází jí absolutně zjevné věci, neustále konstatuje fakta, je to prostě taková chudinka s hroznou a traumatizující minulostí, která je ke všemu strašlivě výjimečná, mocná a umí zacházet s každou zbraní na světě, protože… proč ne. Navíc je krásná. Může být ještě víc Mary Sue? Jistě, protože se zamiluje do prince. Hawke je zase úplně klasická postava, kterou si mohou zamilovat… já vlastně nevím kdo může zbožňovat Hawkea. Je v jednom kuse nadrženej, pořád dokola přesvědčuje Poppy o tom, že neříká pravdu a myslí si věci jinak, než ona nahlas říká. Samozřejmě je dokonalej, protože se umí prát a nesmí chybět ani tragická minulost, aby nám ho mohlo být líto. Až na to, že vůbec.
4) Je tisíc věcí, které bych mohla rozebírat a vyberu si Poppyny strážce, protože všichni byli maximálně neschopní a… přizdisráči (sorry, ale fakt to tak je). To, že jsou ale k ničemu by se ještě dalo odpustit. Strašlivě mi ale vadilo, jak Poppy brala Viktera jako svého otce, Rylana jako dobrého kamaráda, Tawny je její nejlepší kamarádka, ale nikoho neštvalo, když Poppy třeba uhodila kněžka Análie (jop, autorka taky moc rozumu nepobrala, když KNĚŽKU nazve Análií). Vikter moc dobře věděl, co se Poppy děje, co jí vévoda dělá a nijak nezakročil, ani se o to nikdy nepokusil. Pokud člověk prohlásí, že mu na ní záleží, očekávám, že se za ni bude rvát do kousku duše, a ne že stáhne ocas, protože… proč vlastně? Proč nikdo nic neudělal? Já být osobní strážce nejdůležitější osoby toho světa a vidět, jak jí neustále ubližují, šikanují a zneužívají a nic bych se nepokusila udělat, nemohla bych se na sebe podívat. Rylan se nechá zabít šípem zrovna když je v pozornějším módu než kdy jindy a Viktera probodne týpek, který musí nejdřív vstát a až pak ho probodnut. Kdo se sakra otočí zády k nepříteli, který je naživu a všude se válí zbraně? Jak je sakra možný, že má Poppy jenom dva strážce, když je to budoucnost království? Nechápu nic. :D Nedává to prostě smysl.
5) Asi není potřeba zmiňovat, že budete naprosto přesně vědět, co se stane. Kdo začíná se čtením obecně možná ne, ale když máte trochu načteno, nepřekvapí vás prakticky nic. Vlastně už na straně víte to, co se Poppy dozví prakticky na konci. To je pak hrozná zábava.
6) Některý scény jsou absolutně směšné, nereálné a dětinské. Nazvala jsem to porovnání pindíků, protože přesně to se dělo na pohřbu Rylena. Člověk je zdrcený z odchodu svého strážce (i když neschopného) a kamaráda, ale klidně flirtuje na jeho pohřbu. Proč se Vikter od Poppy odmítl na té akci hnout dvacet metrů, bylo mega divný. Dál jsou divný všechny bojový scény. Nevíte, co se děje a jak se to děje, protože je všechno zmatené. Poppy bojující v noční košilce a střevíčkách je směšná (to, že její košilky mají výstřihy a rozparky až ke stehnům je taky na pováženou, stejně jako že má třeba meč pod polštářem).
(SPOILER)
7) Člověk se tím pádem hodně nasměje, pokud alespoň trochu chápe, jak funguje svět a má trochu rozumu. Jako že si předmět zapíchnutý do břicha NEVYTAHUJEME, Poppy. Taky třeba nejezdíme do lesa, kde žijí kraveni, když to jde objet, nebojujeme ve střevíčkách, neseskakujeme z koní, když bychom na nich mohli ujet. Taky nezapichujeme dýku pod bradu mezi obratle nebo nenazýváme roztrhání malým škrábnutím a už vůbec nevyřezáváme někomu žebra anebo se nevydávám zakusit život do prvního bordelu ve městě :D :D
8) K erotickým scénám se asi vyjadřovat nebudu, prostě jsou oba nadržení, tím to hasne.
9) Vysvětlení, kdo je Hawke a všechno to kolem. Upřímně jsem se snažila pochopit, o co jde. A možná dává smysl, kdo jsou Atlanťané a kdo upíři, ale zase mám stejný problém – dávno jsem věděla, že povznesení pijí krev těch děcek. A já se ptám, to jako opravdu nikdo nikdy nepromluvil? To vážně nikdo ze svých rodičů svoje třetí děti nehledal a nikdo nikdy nic nenašel? Zvláště pak, když ti kněží a kněžky jsou obyčejní lidé? Nikomu nebylo podezřelé, že si upíři chodí sem tam vysát nějaké obyčejné lidi? Není to divný, zvlášť když víme, že zanechávají mrtvá těla a dva vpichy v krku? Budeme to nazývat pokrevní choroba, ale … to by stačilo.
Nevěřím tomu, co Humbook propaguje a jak to propaguje. Vychválí do nebe všechno, jenom aby se sypaly prachy. Prostě jim je to jedno a podle toho pak vypadají i některé (ne všechny) knihy. Občas si připadám jako blázen, když nedokážu pochopit lidi, kterým se líbí Hawke, který má psychopatické a sadistické sklony, nebo jak někdo může přehlížet tu obří hromadu nelogičností. S tím ale asi nic neudělám. A jo, musí to být tak dlouhý, protože mě to fakt štve.
Štítky knihy
zlo magie pro dívky bohové prokletí pro dospívající mládež (young adult) království romantasyAutorovy další knížky
| 2021 |  Z krve a popela |
| 2014 | Počkám na tebe |
| 2014 | Buď se mnou |
| 2015 | Zůstaň se mnou |
| 2014 |  Jako led |
Miluju fantasy a miluju erotické romány. Tahle kniha to krásně spojila. Já jsem spokojená. Víc v mojí recenzi :).