Z mého kraje
Antonín Sova
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341624/mid_z-meho-kraje-PF6-341624.png
4
53
53
Jedna z prvních sbírek básníkových, v níž plachý samotář s horoucně vznícenými smysly opěvuje svůj rodný jihočeský kraj. V drobně tkaných obrázcích jsou citlivě zachyceny básníkovy reminiscence od dob studentských až po pozdější návrat do milovaných míst.
Přidat komentář
Přírodní lyrika je můj šálek kávy. Sovovy básně jsou hezké a kvalitní, příjemné počtení, ale že bych z nich byl absolutně unešený, se říci nedá.
Někdo má vedle pracovního stolu připíchnuté fotky členů své rodiny, já tam mám vytištěnou a připíchnutou Sovovu báseň "Rybníky". Skvělé dílo vyjadřující pocity takovým krásným způsobem, že to až tají dech.. Stejně jako podvečerní procházka kolem rybníku.
Všechny básně jsou psané v duchu impresionismu a tak vypadá i jejich obsah. Mně osobně se ale impresionismus líbí, takže jsem neměla problém se začíst. Sova dokázal bravurně popisovat přírodu, západy a východy slunce, mlhu, vůni krajiny atd. Myslím, že je to moc pěkná sbírka, která pohladí na duši a nenuceně přenese čtenáře do Sovových tolik opěvovaných jižních Čech.
Kraj kolem Pacova, který Sova ve svých básních popisuje je mi velmi dobře známý, protože jsem v něm strávil část svého dětství. Je to krajina krásná, ale zároveň krutá a drsná, stejně jako postavy, které v básních potkáváme. Básně jsou členěny co čistě intimních popisů krajiny, kde se necháváme unést lyrickou nežnou vlnou malebných veršů. A pak je zde civilní prvek, který nechává ožít osoby, které většinou v chudobě prožívají střídání denních období v tomto krásném kraji. Čas plyne a verše zůstávají stejné, i kraj se změnil a lidé už nejezdí se žebřiňáky na svá maličká políčka, ale krásně, krásně je tam stále.
Nic, co by mě nějak extrémně zaujalo. Ale některé verše byly moc pěkné:
"A pole jsou jak zlaté, plné stoly…
Kdo pracoval, teď vezme v svatém klidu.
Neb za daň krve, pot a za mozoly
Bůh zaslíbil tu zemi svému lidu."
Z těch dob můj otec zlatou knihu chová,
kdy škola byla ještě ve kolébce,
švabachem psána jsou tam všecka slova.
Desk zlatý papír šustí tiše, hebce,
a celá kniha vůni má své doby.
A čteš tam školáků a žákyň jména,
nad nimiž dnes již zavřely se hroby.
A ze zlatých těch desek cosi sténá,
a v prstech se cos drolí, drolí, drolí; -
čteš jméno báby své, zříš scvrklé líce,
až při tom srdce usedá a bolí.
Toť mrtvých seznam pouze, a nic více.
Sova sice nikdy nebude „mým“ básníkem, ale nepopírám, že má něco do sebe. Navíc mi tato sbírka přišla stravitelnější než Ještě jednou se vrátíme a Pankrác Budecius.
I když mám jinak Antonína Sovu ráda, tato sbírka mi moc nesedla. Můžu ovšem vyzdvihnout krásné doprovodné ilustrace a mou zamilovanou báseň Rybníky, kterou umím od střední zpaměti. :-)
Tuto básnickou sbírku považuji za báječný počin. Musím však pochválit i obrazy, kterými byly jednotlivé básně doprovázeny. Do ruky se mi dostalo krásné vydání, v němž jsem si mohla přečíst úžasnou předmluvu, která mnohdy hodně vysvětlila.
Jde o symbolickou poezii, kdy vnější svět je zraňující subjekt, kterému ten vnitřní lidský svět musí odolávat.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1954 | Domove líbezný |
| 2010 |  Z mého kraje |
| 2011 | Květy intimních nálad |
| 1959 | Ještě jednou se vrátíme... |
Antonín Sovy nejsou, čím se zdají být.