Z New Yorku do Brna
Tuvia Tenenbom
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524638/bmid_z-new-yorku-do-brna-6530cd51a6766.jpg
4
15
15
V Česku oblíbený spisovatel dokáže odkrývat nešvary dnešního světa jako málokdo, trefně, tvrdě, ale s vtipem a nadhledem. Léta jezdí po planetě z místa na místo a sleduje proměny společnosti. Děje se to skoro všude. V New Yorku, Berlíně, Sydney, Tel Avivu… Z kdysi tolerantních liberálů se stali uječení progresivisté, kteří nade vše milují diktovat ostatním, co mají dělat, jak mají žít a co si mají myslet. A taky o čem se smí mluvit, protože politická korektnost vládne době. Do toho se pak promítá jedna pravda stará tisíce let: Židé nejsou zrovna v oblibě. Proč tomu tak je? Odpovědi nejen na tuhle otázku hledá Tuvia Tenenbom nejen na Západě, ale i na hranicích s Gazou, v Saúdské Arábii či na Ukrajině. A samozřejmě i v Česku. Setkává se s politiky, novináři, aktivisty, uprchlíky, celebritami, brněnskou židovskou muslimkou, černochy, Araby, aboriginci, nácky, anarchisty… Těm všem klade chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o dnešním světě. Jestli Tuvia Tenenbom opravdu něco není, pak rozhodně politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny.... celý text
Přidat komentář
Aneb co se jinam nevešlo. Kniha je kompilát kratších reportáží, esejí a črtů zasazených do období několika let - určitě jde o více než patnáct, ale přesná data autor neuvádí, takže je nutné období odvozovat z řídce roztroušených náznaků. Tahle roztěkanost je na jednu stranu prospěšná, protože zážitky jsou opravdu pestré, ale na druhou stranu textu škodí jistá povrchnost. Ta mě nejvíc zamrzela u kapitoly z Brna, v níž Tuvia probral místní židovskou komunitu, ale k městu samotnému a k jeho obyvatelům se skoro nedostal. Možná příště. Já u toho zase budu.
Měl jsem chuť přečíst si uprostřed zimy něco lehčího, tento nepříliš sourodý soubor textů napříč zhruba patnácti lety ale nepřináší takřka nic nového oproti autorovým (vesměs zábavným i podnětným) knihám o USA, Německu, Izraeli nebo Británii. Přesto to není marné, protože Tenenbom nemudruje od sójového latté z hipsterské kavárny, ale poctivě ověřuje fakta v terénu a klade nepříjemné otázky přímým aktérům. Všímá si všudypřítomného antisemitismu a plíživého pronikání progresivistické politické ideologie do všech koutů západního světa. Jako by to byl nový lidský druh, který "bude žít zdravě, bude podporovat svatby gayů a Palestinu, přestane kouřit, bude bojovat s klimatickou změnou a jezdit na kole". Nejenže ale "uvnitř každého progresivisty je totalitář, který se touží dostat ven", ale Západ také stále více ustupuje ropným režimům, které šíří islámský fundamentalismus podporou propagandistické Al-Džazíry i teroristů z Hamásu a Hizballáhu. Je ale docela potěšující, že kapitola z Brna líčí Česko jako ostrov příjemné normality v bláznícím světě. (5/10)
Nejprve jsem chtěl jít pouze na 2 hvězdičky, protože mi vadil formát. Není to totiž ani z New Yorku do Brna, dokonce ani mezi New Yorkem a Brnem, dá se říct, že ani New York, natož Brno, není dominantní lokalizací této knihy, ve které se autor pohybuje po značně širší oblasti světa. Zejména z počátku to vypadá, že autor prostě sebral, co mu zůstalo, a dal to do této knihy bez ladu a skladu. Ke konci to však přece jen dostane jakýsi řád (a také aktuálnost).
K té hvězdičce navíc také přispělo mé pobavení nad tím, jak se dnes všichni ti politici diví, co že to ta UNRWA provedla (a prováděla), když Tuvia o tom psal už předem.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Chyťte Žida! |
| 2017 |  Všechny jejich lži |
| 2018 | Čau uprchlíci! |
| 2019 | Krysy Jejího Veličenstva |
| 2020 | Spím v Hitlerově pokoji |
Kniha je podobná jako ostatní autorovi knihy, ale tentokrát není o jedné zemi, ale cestuje po celém světě. Jsou tam kapitoly z New Yorku i z Brna. Autor mluví s místními lidmi a ptá se jich na názor na Izrael a Židy. Většina lidí je pokrytecká, tvrdí že právě oni jsou ti lepší, i když Židy nenávidí a přejí si zánik Izraele. Zajímavé je, že v arabských zemích patří Mein Kampf a podobné knihy k nejprodávanějším. Např. V EU jde o knihy zakázané.