Z New Yorku do Brna
Tuvia Tenenbom
V Česku oblíbený spisovatel dokáže odkrývat nešvary dnešního světa jako málokdo, trefně, tvrdě, ale s vtipem a nadhledem. Léta jezdí po planetě z místa na místo a sleduje proměny společnosti. Děje se to skoro všude. V New Yorku, Berlíně, Sydney, Tel Avivu… Z kdysi tolerantních liberálů se stali uječení progresivisté, kteří nade vše milují diktovat ostatním, co mají dělat, jak mají žít a co si mají myslet. A taky o čem se smí mluvit, protože politická korektnost vládne době. Do toho se pak promítá jedna pravda stará tisíce let: Židé nejsou zrovna v oblibě. Proč tomu tak je? Odpovědi nejen na tuhle otázku hledá Tuvia Tenenbom nejen na Západě, ale i na hranicích s Gazou, v Saúdské Arábii či na Ukrajině. A samozřejmě i v Česku. Setkává se s politiky, novináři, aktivisty, uprchlíky, celebritami, brněnskou židovskou muslimkou, černochy, Araby, aboriginci, nácky, anarchisty… Těm všem klade chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o dnešním světě. Jestli Tuvia Tenenbom opravdu něco není, pak rozhodně politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny.... celý text
Přidat komentář
Měl jsem chuť přečíst si uprostřed zimy něco lehčího, tento nepříliš sourodý soubor textů napříč zhruba patnácti lety ale nepřináší takřka nic nového oproti autorovým (vesměs zábavným i podnětným) knihám o USA, Německu, Izraeli nebo Británii. Přesto to není marné, protože Tenenbom nemudruje od sójového latté z hipsterské kavárny, ale poctivě ověřuje fakta v terénu a klade nepříjemné otázky přímým aktérům. Všímá si všudypřítomného antisemitismu a plíživého pronikání progresivistické politické ideologie do všech koutů západního světa. Jako by to byl nový lidský druh, který "bude žít zdravě, bude podporovat svatby gayů a Palestinu, přestane kouřit, bude bojovat s klimatickou změnou a jezdit na kole". Nejenže ale "uvnitř každého progresivisty je totalitář, který se touží dostat ven", ale Západ také stále více ustupuje ropným režimům, které šíří islámský fundamentalismus podporou propagandistické Al-Džazíry i teroristů z Hamásu a Hizballáhu. Je ale docela potěšující, že kapitola z Brna líčí Česko jako ostrov příjemné normality v bláznícím světě. (5/10)
Nejprve jsem chtěl jít pouze na 2 hvězdičky, protože mi vadil formát. Není to totiž ani z New Yorku do Brna, dokonce ani mezi New Yorkem a Brnem, dá se říct, že ani New York, natož Brno, není dominantní lokalizací této knihy, ve které se autor pohybuje po značně širší oblasti světa. Zejména z počátku to vypadá, že autor prostě sebral, co mu zůstalo, a dal to do této knihy bez ladu a skladu. Ke konci to však přece jen dostane jakýsi řád (a také aktuálnost).
K té hvězdičce navíc také přispělo mé pobavení nad tím, jak se dnes všichni ti politici diví, co že to ta UNRWA provedla (a prováděla), když Tuvia o tom psal už předem.
Autorovy další knížky
2018 | Chyťte Žida! |
2017 | Všechny jejich lži |
2018 | Čau uprchlíci! |
2019 | Krysy Jejího Veličenstva |
2020 | Spím v Hitlerově pokoji |
Aneb co se jinam nevešlo. Kniha je kompilát kratších reportáží, esejí a črtů zasazených do období několika let - určitě jde o více než patnáct, ale přesná data autor neuvádí, takže je nutné období odvozovat z řídce roztroušených náznaků. Tahle roztěkanost je na jednu stranu prospěšná, protože zážitky jsou opravdu pestré, ale na druhou stranu textu škodí jistá povrchnost. Ta mě nejvíc zamrzela u kapitoly z Brna, v níž Tuvia probral místní židovskou komunitu, ale k městu samotnému a k jeho obyvatelům se skoro nedostal. Možná příště. Já u toho zase budu.