Z prachu zrození
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12629/z-prachu-zrozeni-12629.jpg
4
67
67
Kniha obsahuje okouzlující příběhy, v nichž čtenář rozpozná prvky, které se autorovým dílem prolínají už řadu desetiletí. Z řady netradičně strašidelných povídek s tématikou Halloweenu pak vznikla kronika rodiny Elliotových, jejíž členové mají s lidmi problémy, neboť vedou jiný způsob života: ve dne spí a v noci létají, ale přesto se časo chovají mnohem lidštěji než lidé, kteří ostří kůly a rozvěšují krucifixy. Poetický klasik SF nás však především opět zve na vyjížďku do říše fantazie, vzpomínek a klikatě plynoucího času. Bradbury ovšem cestuje hlavně citlivými zákoutími lidského srdce, která odhaluje tak, jak jsme je dosud nespatřili, a jízda s ním je nezapomenutelný zážitek. Čtenář v knížce jako obvykle nalezne jak science fiction, tak i fantasy či magický realismus, kapitoly plné tajemna, stejně jako na druhé straně texty něžné a křehké či humorné. Jedna kapitola za druhou uchvacuje, překvapuje a fascinuje: autorova neuvěřitelná představivost unáší čtenáře do nových dimenzí a oslňuje galerií neobyčejných postav a záhadných situací. Bradbury opět dokazuje nejen svou nenapodobitelnou schopnost objevovat nepoznané, ale také dokonalou znalost lidského tvora, ochotu vnímat jeho sny a touhy, a také odvahu postihnout slabiny a stinné stránky našich povah. Nespoutaná fantazie eskamotéra se slovy a příběhy by si bezpochyby zasloužila i úctu takového mistra, jakým byl Edgar Allan Poe. Jeho nová knížka proto jistě opět nadchne nejen oddané Bradburyho fanoušky.... celý text
Horory Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , Baronet , Knižní klubOriginální název:
From the Dust Returned, 2001
více info...
Přidat komentář
Některé povídky už jsem četl v jiných Bradburyho povídkových svazcích, ale rád jsem si přečetl další, které se točí kolem Strýčka Einara a Shromáždění, této prapodivné rodinky, kolem které jeden z mých oblíbených autorů kreslil a maloval slovy jak si vlastně žili a nežili..
Tato kniha vznikající desetiletí je odrazem hlubokých dojmů a vzpomínek autora na svou rodinu. Pro nezúčastněného čtenáře těžko uchopitelné. Až do konce jsem nevěděl jak si představit "postavy" a prostředí. Na konci jakž takž vysvětlení je, ale ten pocit, že jsem přečetl knihu napsanou pod zakázanými látkami zůstal. Naštěstí není dlouhá a při trochu výdrže zabere jen chvilku.
Celé to bylo takové prapodivné. Možná, kdybych si ke čtení ubalila pořádného špeka, bych knihu hodnotila jako super počtení. Takhle, když špeky nekouřím, je to jen velmi snové a květnaté. Na druhou stranu to bylo ale velmi zajímavé a nic podobného jsem nečetla. Jak se ale rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdami?
Kniha se mi celkově líbila. Počátek materiálu ke knize se datuje v roce 1945 a byl dokončen až v roce 2000. Líbily se mi kapitoly Shromáždění, Orient Expres, směr sever, Strýček Einar a další. V knize nalezneme různé žánry - science fiction, fantasy, magický realismus. V knize se nachází kapitoly plné tajemna i humoru.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
To nejlepší, co můžeš udělat, Timothy, ve své nové moudrosti, je žít svůj život naplno, radovat se z každé chvíle, a uložit se k spánku za mnoho let, se šťastným vědomím, že jsi naplnil každý okamžik, každou hodinu, každý rok svého života a že jsi hluboce milován Rodinou.
Krásné ... prostě to bylo krásné ... celé se to vlnilo, vířilo a plynulo ... slova létala kolem ... a já se nechala unést výbuchem fantazie, velkým třeskem myšlenek ... do Domu, který přišel první a jeho příchod byl základem dalších pověstí, mýtů či opileckých nesmyslů ... nechala jsem se unést, abych si vyslechla Timothyho vyprávění ... byla to Cecy, která první, „v okamžiku věděla, že její putování nestačí, že když chce začít poslouchat a hledět a chutnat hned tady, hned tam, ... že když chce nechat jiskřit paměť a připomínat každou minutu, každou hodinu každé zapomenuté noci v hlubině čtyř tisíců let“ ... tak tu musí být ještě někdo, ten, co bude všechno sdílet a kdo to poví dál ... to proto Dům přijal Timothyho, který není jako ostatní jeho obyvatelé ... přijal ho, aby mohlo být vyprávěno ...
... přes propast čtyř tisíců let ... uslyšíte vzpomínky na tisíc polední ... pak přišel Dům ... Dům před nímž se boty samy zastavovaly a duše zapouštěly kořeny ... a pak přišla kočka ... se svým nadáním dotýkat se uší jiných lidí a pronikat tak do jejich myslí ... a ještě víc, k jejich snům ... a pak Cecy ... „celkově vzato, byla bohyní moudrosti a Rodina, která to věděla, s ní nakládala jako s porcelánem, nechávala ji spát celé hodiny, protože věděla, že až se Cecy vzbudí, její ústa budou ozvěnou dvanácti jazyků a dvaceti různých myslí, filozofií, které by stačily zkrušit Platóna o polednách a Aristotela o půlnoci“ ... a jsou tu i další členové Rodiny ... známí, neznámí, putující cestou v temných dickensovských bouřích ... a pak ... pak je tu ještě malý duch hlodavce, který konečně uprchl na svobodu, když nějací zvědaví Napoleonovi vojáci rozlomili pečeť a vypustili mohutné závany bakteriálního vzduchu, který zabíjel jednotky a mátl Paříž ještě dlouho poté ...
... čeká vás dloooouhý výlet (však taky musíte překlenout tisíce roků) ... tak se na to před tím, než otevřete knížku, pořádně připravte, abyste pak dokázali držet krok :-) ... s obyvateli tohoto prostoru ... „přibývalo jich a rozeznívali oblohu takovými melancholickými výlevy ztracených roků, že se na milion spáčů na farmách probudilo se slzami na tváři a napadlo je, zda v noci pršelo a nikdo to nepředpověděl ...“
Před osmnácti lety jsem četla výběr Bradburyho povídek, z nichž jedna nebo dvě byly o Ellitových. Vyprávění o podivné rodině, která není ani živá ani mrtvá a která se schází v tajemném Domě, aby společně oslavila Halloween, mi natolik učarovalo, že jsem si o této rodině chtěla přečíst víc. Bohužel nebylo co, protože kniha Z prachu zrození v té době u nás ještě nebyla vydána. Ta myšlenka se mi ale čas od času sama připomněla, až jsem si knihu konečně našla a přečetla. Nezklamala mě ani v nejmenším. Jde o poetické vyprávění o strašidlech, upírech, mumiích a dalších tvorech, kteří žijí v těsné blízkosti lidí. Ke svému životu potřebují, aby na ně lidé věřili a báli se jich, ale nesmí věřit a bát se moc, protože pak by se chtěli svému strachu postavit a přišli by Dům a všechny jeho obyvatele zničit.
Vyprávění o strašidlech, která na jednu stranu trpí ztrátou víry lidí v jejich existenci, a na druhou stranu obavou, že je lidé poznají, vezmou do rukou pochodně a vypálí jejich domovy. Příběh se odehrává v blíže neurčené době, někdy během 20. století. Přestože se jedná o strašidla, žijí tak, aby lidem nijak neubližovala. Bradbury sice knihu vydal až na začátku 21. století, ale napsal ji někdy na konci druhé světové války. Jako důvod tohoto odkladu pak sám v doslovu uvedl, že ji v té době nevydal, protože nenašel vydavatele ochotného se vydání ujmout. Styl psaní je „poetický“, jak je u tohoto autora zvykem, což může některým čtenářům vadit. Příběh jako takový mě nijak zvlášť neoslovil, kdy až v druhé třetině knihy se stal děj o něco víc zajímavější a o něco méně zmatenější.
Jak mám Bradburyho rád, tahle knížka mi nesedla. Poetický styl spojený s hrůzostrašnými historkami, duchy, upíry a démony zde prostě nefunguje. Navíc jde o slepenec již dříve vydaných povídek s několika spojovacími můstky, takže to nedrží ani konzistentní tok vyprávění nebo nálady. A chvílemi mi to pití krve, bledých tváří, převtělování apod. už lezlo na nervy, bylo všude a bylo toho moc. Dá se říci, že jde v podstatě o jeden nápad, rozvedený do několika povídek, slabších či silnějších (třeba jarní čarodějka je dobrá), ale celkově jde stále o variace jednoho a téhož bez nějakého vývoje nebo zajímavějších pohledů.
I když se mi Bradburyho styl psaní velice líbí, tady mi chvíli trvalo, než jsem se v knize zorientovala a zjistila, která bije. Zprvu návaznost povídek nebyla až tak moc patrná, teprve později se příběh začal spojovat a dále vyvíjet. Jako u většiny autorových knih, i tady se vám jeho specifický způsob vyprávění musí líbit, jinak si knihu neužijete a bude vám prostě připadat divná.
Co říci k této knize? Odpočinkové čtení pro fanoušky příběhů, ve kterých hraje hlavní roli neomezená dětská fantazie, tentokrát ovlivněná tajemnem Svátku všech svatých. Halloween je mi zcela cizí, ale Bradburyho fascinaci čarodějnicemi, upíry, kočkami, pavouky chápu. Já to měl podobné s Vánoci, byla to skoro posedlost, těšil jsem se na ně půl roku, všechny dárky nakoupené už v listopadu. A ten posvátný Štědrý den – to byla nepřetržitá extáze. Dnes už je to jenom matná vzpomínka, ale tehdy to byla událost roku.
Tuto knihu jsem dostala na základní škole jako odměnu za prospěch a nedokázala bych si představit nic, co by mi udělalo větší radost. Skrze stránky se mi otevřel magický svět prastarých kouzel, bytostí a tajemství, snových příběhů, které byly pohádkou a zároveň nebyly. Na krátký okamžik jsem se stala členkou nejpodivnější rodiny, jaká kdy spatřila světlo světa, a i teď, po tolika letech, k ní ráda každý rok jezdím na návštěvu. Je to kniha pro ty, co nezapomněli snít.
Nádherné, mystické vyprávění o tak trochu jiné rodině. Není to román, je to snivá poezie, ve které je R.D.B. ten nejlepší na světě.
Po přečtení prvních dvou kapitol jsem knihu odložil s tím, že mě nebude bavit. Pak jsem se podíval na hodnocení a řekl si, že na ní nejspíš něco bude a nakonec ji dočetl až do konce. Jde v podstatě o soubor povídek spojený dohromady kratšími mezikapitolami a pojednává o Domě, který je domovem pro nadpřirozené bytosti našeho světa, o tom, jaké jsou, jak žijí, jak slábnou, když v ně lidé přestávají věřit a podobně. Celkově se toho v knize moc nestane, jsou to spíš malé epizodky bez zásadních událostí, point a podobně, a musím říct, jsem se skrz ní musel tak trochu prokousávat. Co je ale třeba ocenit - mistrovský jazyk, jakým je napsána. Autor dokáže jen tak mimochodem vyšvihnout souvětí přes celý dlouhý odstavec nebo celou stránku a jeho styl je až na hranici poezie. U bytostí není jasné, jestli jsou upíři, duchové nebo co vlastně a jejich popisy jsou záměrně nekonkrétní až básnické. Není to sice zrovna moje parketa, ale vůbec nepochybuji o tom, že se najde spousta čtenářů, kteří z ní jsou a budou nadšení.
Tahle kniha je tak zvláštně krásně tajemná a originální, že jsem jí četla už podruhé a to jsem udělala jen u pár knížek. Je to kronika rodiny Elliotových - nemrtvých, neživých. Je tam plno zajímavých postav. Líbí se mi citát o Tisíckrát Pra Prababičce Nefertiti, mumii na půdě: "Nádherná je zde...Nežila, ani nebyla navěky mrtvá, prostě...existovala. Ach, nádherná!"
Štítky knihy
Část díla
- Cestovatelka 1946
- Dárek 1952
- Dryák Mrzák Paracelsius 2001
- Dům, Pavouk a Dítě 2001
- Hlas z Théb 2001
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Knížka mě příliš nezaujala. Ještě začátek mě bavil a to hlavně svým jazykem. Autor skutečně psát umí. Nicméně můj zájem postupně upadal, jak jsem příliš nechápal příběh. Asi tohle fantasy není pro mě. Vysvětlení příběhu dává autor v doslovu. Jde vlastně o soubor povídek inspirovaný jeho rodinou. Většinu jich napsal už před spoustou let před vydáním knihy.