Za dveřmi číhají přízraky: Německé rodinné drama poválečné doby
Florian Huber
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394455/bmid_za-dvermi-cihaji-prizraky-nemecke-r-WcH-394455.jpg
4
15
15
Po zhroucení třetí říše existovalo poslední místo, které slibovalo bezpečí: rodina. Platila za jedinou hodnotu, která bez větší úhony přetrvala nacismus. Jedno ovšem nedokázala ani rodina – odstranit protiklady, které byly charakteristické pro německou poválečnou společnost. Jejími největšími hypotékami se stalo mlčení a vytěsňování. To byla živná půda pro pověstná rodinná tajemství po roce 1945, s jejichž jedem zápasí ještě i generace vnuků. A tak se z velkých očekávání nezřídka stávala velká zklamání, která se projevují dodnes. Florian Huber rozvíjí rodinné drama poválečné doby jako v románu, z pohledu účastníků. Jsou mezi nimi váleční navrátilci žijící dvojím životem; mladá matka se zaplétá do svých tajemství, školák odhaluje lži dospělých, dívka se odváží ke vzpouře proti svému otci vojákovi. V těchto osudech, které vyprávějí o druhé straně počestné společnosti v době obnovy, cítíme hloubku i propasti epochy. Jsou to dojemné příběhy, jakých se v Německu odehrály miliony.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
Hinter den Türen warten die Gespenster: Das deutsche Familiendrama der Nachkriegszeit, 2017
více info...
Přidat komentář
Tak opět jsem se nachytala, prohlédla jsem si obálku a přečetla anotaci na přebalu a těšila jsem se na román. Jedná se však o literaturu faktu, kdy se autor pokouší doložit, jak válka (dlouhá nepřítomnost otců, jejich smrt, fyzické či psychické újmy, boj osamocených žen o přežití a zaopatření dětí, děti v rolích dospělých, mlčení o činnosti za války...) ovlivnila životy mužů, žen a dětí v poválečném Německu, kdy každý musel projít procesem denacifikace a lustrací a podle toho mohl dostat práci. Vše je ilustrováno na úryvcích deníků, korespondence a vzpomínek.
Látka je výborná - roky rekonstrukce Německa, denacifikace, rozdělení země... to všechno na pozadí příběhů jednotlivých Němců, jejichž nejbližší příbuzní byli úzce spjati s nacismem. Jenže zpracování není zdařilé. Autorovi se nepodařilo tuto látku pojmout tak, aby jeho kniha byla čtivá, takže se jedná o koncepčně neuchopené dílo, které je suchopárné a místy i dost zmatené. Škoda.
Poutavá a velmi čtivá kniha s překvapujícími informacemi o německé poválečné společnosti.
Myslela jsem, že knížku odložím, protože je to poučná literatura bez přímé řeči, ale nakonec se četla velmi dobře a bylo zajímavé se dozvědět, jak se žilo po válce v Německu.
Se zájmem jsem přečetla a hodně se dozvěděla o poválečném vývoji Německu. Velká pozornost je kladena na rozklad rodin, odcizení mužů, žen a dětí v důsledku války. Jsou zde uváděny skutečné příběhy rodin bývalých jak vysokých nacistických pohlavárů, tak obyčejných příslušníků wehrmachtu na základě jejích vlastních zápisků nebo zápisků jejich žen a dětí.
Trochu jsem měla problém se v nich zorientovat, protože se jednotlivé příběhy prolínají různými kapitolami a musela jsem se vracet k začátkům. Kniha je to rozhodně přínosná a čtivá.
Popularne naucnou formou zpracovane tema dopadu druhe svetove valky na nemecke rodiny. Prislo mi to chvilkami chaoticky redakcne zpracovane a pro me zbytecne rozkouskovane. Ale chapu, co tim chtel autor vyjadrit. Knihy o tomto fenomenu v cestine moc nenajdeme, takze vyznamne plus pro nakladatele.
Štítky knihy
Německo rodinné vztahy poválečná doba ženy v 2. světové válce denacifikace váleční zajatciAutorovy knížky
| 2018 |  Za dveřmi číhají přízraky: Německé rodinné drama poválečné doby |
Žánrový popisek zde na databázi knih je nepřesný a zavádějící - nejedná se o román, nýbrž o ryzí literaturu faktu - kniha charakterem trochu připomíná slavné Solženicinovo Souostroví Gulag - Florian Huber tu podává na řadě konkrétních příkladů důkaz o rozvratu německé společnosti i rodin po konci druhé světové války, odcizení, existenční tíži, neřešených posttraumatických syndromech mužů vracejících se z fronty, což je věc, řekněme, pochopitelná i očekávaná, ale autor tu rovněž dokazuje, že proklamovaná poválečná německá denacifikace byla neúšpěšná, v podstatě šlo jen o formální proces, který se dal různě obcházet a nad kterým vláda kancléře Konráda Adenaura přivírala oči nebo ještě přesněji od nepříjemného tématu záměrně odvracela zrak - a to je téma zvláště pro českého čtenáře velmi aktuální, neboť jsme si tou samou kalvárií nefunkční/neproběhlé dekomunizace české společnosti po listopadu 1989 prošli/procházíme rovněž, což velmi negativně poznamenává i naši společnost...nomenklaturní komunista a soudně potvrzený agent StB v pozici premiéra země je morální zmar, ale zároveň jen vrcholek ledovce...