Za soumraku
Stephen King
Povídky a novely série
< 9. díl >
Povídka je dokonale vybroušený literární drahokam. A když ji stvoří takový umělec, jakým je Stephen King, vznikne dílo jedinečné krásy – a navíc plné děsu. Třináct povídek vsazených do této sbírky představuje šperk, ve kterém se každý kámen blyští trochu jinak, ale všechny v sobě odhalí netušené krvavě rudé záblesky, když na ně dopadnou poslední paprsky zapadajícího slunce.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2020 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Just After Sunset, 2008
více info...
Přidat komentář
Nijak moc horrorové povídky, už jsem od Kinga četla lepší knížky. Ta povídka jak se topí v tom záchodu je na mě až příliš naturalistická.
Měl jsem pocit jako bych četl povídky ze zlaté Kingovy éry (70-80 léta) jen s vytříbenějším stylem v psaní. Ty slabší jen vyjmenuji protože jich vážně moc nebude. Nesedla mi WILLA, HARVEYHO SEN a MATURITNÍ ODPOLEDNE, při tom však jsou to velice kvalitně napsané povídky jde jen o to, že ten obsah mě moc neuchvátil. Rád bych ale naproti tomu vyzvedl povídku N., která ve sbírce patří k nejnovějším (podle mého názoru i k nejlepším), má dokonalou atmosféru a je napsaná moc pěkným stylem (dopísy, zápisy cvokaře, email). K mým oblíbeným v této sbírce patří i ROTOPED, VĚCI, KTERÉ PO NICH ZŮSTALY, NĚMÝ a ujetá šílenost V ÚZKÝCH o jednom takovém sousedském sporu. Tu rozhodně nedoporučuji číst před, při ani po jídle.
King zklamal, na plné čáře. Slabé, jednoduché a nudné povídky.. Mistr hororu začíná pokulhávat, a tohle byl doslova hrozný pád!
Nejvíce se mi líbila povídka N., ve které je hodně napětí. Ne, že bych věřila, že něco takového existuje, ale ještě teď mi běhá mráz po zádech. A je to jedna z těch delších, ne-li nejdelší, což dokazuje, že mu delší věci svědčí víc. Ale i Utíkej, Káčo, utíkej je dobrá nebo Rotoped a V úzkých. Podle mě jsou, ale některé z povídek hodně průměrné a o hodně horší než ty co napsal než začal psát ve velkém. Např. ty, které jsou v knize Mrtví se někdy vracejí. Každopádně, ale stojí za to, si ji přečíst, už kvůli perlám, které obsahuje :) .
Zcela určitě jsem nebyl sám, koho potěšilo, že Stephen King zase vydal knihu povídek, současných povídek, napsaných v nedávné době. Neboť povídka je esencí horroru, je jeho drahokamem, nejvybroušenějším tvarem. V povídce se nejlépe projeví vše horrorové. Pochybnosti? Překvapivě mě žádné nepřepadaly, protože po té záplavě různých románů (zcela jistě, z toho horrorového hlediska, kvalitativně upadajících), se lehce mohlo stát, že v povídkové formě King opět ukáže svoji formu.
Nakonec z toho vybruslil dost kulantně. Lehce alibisticky si již v úvodním slovu připravil pevná zadní vrátka, zářivou oponu, jíž je možno zahalit případný neúspěch. Neboť možná sám zjistil, že už to není, co to bývalo, a že i on nakonec přece jen stárne a nic dokonalého netrvá věčně. Na druhou stranu je třeba ocenit jeho upřímnost.
Na přebalu knihy je napsáno: „Chcete-li znát ty nejlepší povídky od Stephena Kinga, zde je máte...“. Řeknu to rovnou a jasně. Na něco podobného zapomeňte. Rozhodně to nejsou TY NEJLEPŠÍ povídky, co kdy King napsal. A kdyby mělo vydavatelství Beta jen trochu soudnosti a nežili bychom v kapitalismu, kde se hledí jen na zisk a kvantum prodeje (a proto se lidem zcela běžně, záměrně a cíleně lže), okamžitě by toho/tu idiota/krávu, co to napsal/a vyhodilo.
Naštěstí, NAŠTĚSTÍ!!!!!!, má King jednu skvělou vlastnost a schopnost. Dokáže vyprávět. Na tom zřejmě stojí jeho úspěch. King dokáže i ze slabého obsahu, průměrného námětu a nekulervoucího nápadu, napsat čtivý a uchvacující příběh, který přečtete, jako když nůž projíždí máslem (nebo se noří do lidského masa). A ještě, aby tomu po těch desítkách let psaní a desítkách vydaných knih tak nebylo. Ano, Kingova schopnost, velká deviza a výhoda je v tom, že kdyby jste před něj na stůl hodili oblastní telefonní seznam, napíše vám z toho příběh, který bude čtivý a nebude vám vadit, že se v něm zase tak nic moc neděje.
Se čtivostí tedy problém King nikdy neměl a není to problémem ani u této knihy. Ten problém je trošku někde jinde. Kinga jako horrorového spisovatele jsem přestal registrovat někdy počátkem nového milénia. Poslední jeho knihou jíž jsem četl byla čtvrtá část Temné věže. Pak dlouho, dlouho nic a až teď tedy povídková Za soumraku. Stephen King totiž dle mého soukromého a čistě subjektivního názoru (!!!) začal ze své tvorby někdy koncem devadesátých let 20. století a počátkem nultých let 21. století (syrový) horror vytěsňovat a nahrazovat jej jakýmsi magickým mysteriózním fantasknem.
Čehož nejzářivějším příkladem je právě Za soumraku. Spíše než horrorem je sbírkou mysteriózních, kouzly a podivnou magií naplněných povídek, které by zcela jistě patřily k tomu nejlepšímu v seriálu Věřte nevěřte. U někoho jako je Stephen King to je zřejmě zbytečné a bezpředmětné, ale přeci jen – ze třinácti povídek, mi čistě horrorové připadaly jen a pouze dvě (slovy DVĚ!) a to ještě jedna z nich není nová, ale několik desítek let stará, tedy ještě z dob, kdy King psal horrory, ryzí a čisté,, jak když bičem mrská. Zbytek povídek se třeba čte dobře (prakticky všechny), má i dobrý nápad, dokáže chytit za srdce (Willa), některé z nich jsou dokonce výborné (Věci, které po nich zůstaly, Odpočívadlo), přesto mě dost zklamaly v tom, jak jsou málo nebo vůbec horrorové (Maturitní odpoledne, Němý). A přiznejme, některé dokonce slabé (Předplatné New York Times za velmi výhodnou cenu, Ayana, Harveyho sen), nebo to jsou jen pouhé recykláty Kingem již použitého nápadu – snad nebudu sám, komu bude povídka Utíkej, Káčo, utíkej připomínat povídku Oběd v restauraci Gotham, povídka Rotoped příběh Jízda na střele nebo povídka V úzkých Dollanův Cadillac.
Za klenot sbírky považuji dvě povídky. První je pozitivně mysteriózní Věci, které po nich zůstaly, v určitém ohledu možná trochu patetické, ale dokáže vyvolat to ne/příjemné mrazení po těle, tentokrát však jeho spouštěčem není strach ale nepojmenovatelný a neuchopitelný pocit o němž víte jen to, že je vlastně nakonec příjemný. Druhou pak je povídka N., naprosto ryzí horrorový příběh, z něhož mrazí, jež dokáže vyvolat strach a ono mrazení, které by při společných chvilkách s horrorem mělo být vyžadováno. Tentokrát však budete vědět, na čem jste a co ho spustilo. Ten velmi nepříjemný pocit neznámého, skrytého, obrovského, tajemného a zdá se, že nebezpečného, co se ukrývá v poli. Ano, touto povídkou mi King dokázal, že mu to pořád ještě jde, že to umí a kdybych měl vytvořit žebříček deseti nejlepších Kingových horrorových povídek, N. bude mezi nimi, možná i v první pětici. Je natolik výborná, že pro ni nelituji těch peněz, utracených nakonec za takřka průměrnou sbírku horrorových povídek.
Na tuto sbírku povídek jsem se těšila, ale po přečtení jsem byla docela zklamaná.
Dle mého prostě Kingovi moc nesedí krátké povídky.
Ač jeho knihy zbožňuju,tady jsem měla chut několikrát knihu odložit. Nuda,snad jen dvě povídky,které mě hodně zaujaly,jsem zklamaná.
Sbírka mě malinko zklamala, byly tam povídky velice zdařilé, některé však méně.. Možná, že kdyby to byly celé knihy a nejen povídky, byly by lepší a víc by mě zaujaly. Jak už tady někdo říkal, člověk si sotva zvykne na nové postavy a za okamžik je tu konec a příběh zcela nový. Přesto nelituji, že jsem si tuto knihu zakoupila, je to pro mě něco nového a zajímavého, i když to mezi perly podle mě nepatří.
Problémem knih co obsahují mnoho malých příběhů (i když bravurně napsaných) je zapadlost a nebo nadměrná prášivost.Víte,že jste to někdy četli,ale prostě nevíte a nevzpomenete si .K tomuto jevu asi dojde,když se nestihnete zžít s postavou a "hups" je tu další příběh a postava.Nepomáhá se ani nad příběhem pozastavit a rozjímat. Myslím si, že tyto knihy si to nezaslouží, ale zas lze čekat, že je opět vemem do ruky a znova si to prožijem. Červená Karkulka byl také malý příběh a jeho věhlas je nesmrtelný.
Soumračné poznámky na konci knihy jsou něčím novím a je to docela zajímavé.
Minulý rok jsem si knihu koupila, ale byla jsem malinko zklamaná. Povídky mi připadají trošku "krotké", ale asi jsem už Kingem moc zhýčkaná.
Sbírkový soubor "Za soumraku" s sebou přinesl třináct nových povídek z pera mistra hororu, Stephena Kinga a ukázal, že i povídky jsou stále jeho silnou parketou.
Nejvíce se mi líbily: Harveyho sen, Maturitiní odpoledne, Věci, které po nich zůstaly, Němý a V úzkých
Část díla
Ayana
2007
Harveyho sen
2003
Maturitní odpoledne
2008
N.
2008
Němý
2007
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2016 | To |
Osobně povídkám obecně moc neholduju, na mě jsou moc krátké, ale u Kinga vždycky udělám vyjímku. Poslední dobou nemám moc času na čtení, tak jsem si z knihovny donesla tyhle povídky. A tak jako asi většinou u povídkových sbírek některé jsou lepší, jiné slabší. Tady je to asi tak půl na půl. Moc mě nezaujali Willa, Harveyho sen, Odpočívadlo, Maturitní odpoledne a Předplatné New York Times. Jako nadprůměrné bych hodnotila Rotoped, Věci, které po nich zůstaly a Ayana. Naprosto nejšílenejší a pro mě taky nejlepší je povídka V úzkých. Ta je tak odporná až je prostě úžasná. Díky této poslední povídce dávám ve výsledku knížce 4 hvězdičky.