Za soumraku
Michael Cunningham
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82075/bmid_za-soumraku-TBH-82075.jpg
4
303
303
Rebecca je editorkou „prestižního“ nezávislého časopisu (který nikdo nečte), Peter vlastní galerii - vyhledává talenty, které draze prodává zazobaným klientům. Jejich manželství klape do chvíle, kdy se Peter znenadání zamiluje do manželčina bratra Ethana. Ten taky „dělá něco kolem umění“, což v praxi znamená, že se fláká a bere drogy. Peter pochopitelně usilovně řeší, jak TOHLE vysvětlí své ženě… Cunningham, autor geniálních HODIN, ve svém nejnovějším díle a v nejlepší formě!... celý text
Přidat komentář
Když ke mně po letech doputovala tato kniha, samozřejmě jsem ji ze zvědavostí otevřela ....
A zase jsem se na příběh podívala s odstupem let ....
.... soumrak přináší nové, jiné světlo .... a také stíny a dosud neviditelné kontury ....
A tyto nové poznatky se objeví i v životě čtyřicetiletého Petera - muže, pracujícího v oblasti umění ....
Krása je vždy estetický zážitek - ať již se jedná o přírodu, krásného člověka či umělecké dílo .... a nakonec i o pěkný pocit z knihy či hudby ....
Peter je novým pohledem zaskočený ... ale přijímá jej jako dar v životě ....
Zaujal mne zde odkaz na Smrt v Benátkách od T. Manna - ale až tak daleko autor nejde .... nechá svému hrdinovi čas na rozhodnutí ....
Velmi pěkný je závěrečný dialog manželské dvojice ... zde autor projevil objektivní cítění a vyjádřil i názor Peterovy ženy Rebeccy ....
I po letech dávám vysoké hodnocení ... a postupně se vrátím k dalším titulům.
Michael Cunningham je pro mě sázkou na jistotu - "Hodiny" jsou mistrovské dílo, "Tělo a krev" je zase jednou z nejlepších knih, která se věnuje rodinné psychologii. Autor je skvělým spisovatelem a vypravěčem, ale dle mého nejvíce vyniká v psychologii postav a vysvětlování jejich vnitřních pochodů či emocí. To samé přišlo i v "Za soumraku" - i tady jsou všechny hlavní postavy vykresleny velmi uvěřitelně a lidsky, proto dávám tak vysoký počet hvězd. V čem však tato kniha pokulhává, je upřímně to, že kromě této skvěle vykreslené psychologie postav příliš ničím nevyniká. Zápletka je velmi... plochá. A vlastně ani nikam nemíří. Kromě toho jsem příliš nerozuměl postavě Petera, nedokázal jsem se s ním ztotožnit a spíš jsem si říkal, že by mě víc bavilo, kdyby kniha byla psaná z pohledu Míly (hádám ale, že za to může hlavně můj věk). Původně jsem chtěl ohodnotit knihu nižším počtem hvězd, každopádně samotný závěr knihu v mých očích pozvedl.
Kniha myšlenkových pochodů stárnoucího muže. Minimálně polovinu jich prožije každý člověk v určitém věku, postavení, vztahu. Někdo se podívá po chlapci, jiný po dívce, ale podstata je stejná - stárnutí... Cunningham kouzlí se slovy, větami, aby vyjádřil nevyslovitelné. Velmi dobrá kniha.
Cunningham prostě umí psát, jeho styl je jedinečný, vymazlený, poetický, filozofický, kdy tak lehkým jazykem čtenáři předkládá nelehká témata - krizi středního věku i manželství, otázku sexuality, stárnutí, smrti a smrtelnosti i pomíjivosti. Co mě bavilo poněkud méně byly pasáže ohledně umění (ale to nejspíš proto, že nejsem takový znalec). Krásná kniha s nevšední tématikou, která stojí za přečtení.
Po delší čtecí pauze jsem se rozhodla začít s celkem náročnou knihou, a to sice s knihou "Za soumraku". Od Cunninghama jsem již četla knížku "Hodiny", která se mi líbila neskutečně moc. A jsem spokojená i s touto, avšak o trochu méně než s tou předchozí...
Nejprve bych ráda ocenila styl psaní Michaela Cunninghama. Jedná se o velmi poetický, melancholický jazyk, který až bere dech. Je neskutečné, jak někdo může umět psát takovýmto stylem - velice filozofickým, přesto vskutku zajímavým. Líbilo se mi, že v příběhu bylo zmíněno velké množství uměleckých děl, která se mi přímo objevovala před očima. Jedná se o díla známá, celosvětová a ta Cunningham zařadil do příběhu o Peterovi. Zajímavý na tomto díle je rozhodně proud myšlenek, se kterým se seznamujeme právě u hlavní postavy. Myšlenky jdou mnohdy do hloubky, Peter se zaobírá smyslem života, ale také objevuje své vnitřní touhy. Této knize nemohu téměř nic vytknout, možná jen to, že dle mého názoru neměla tak velký spád jako právě "Hodiny". A proto mě čtení tohoto příběhu místy unavovalo. Rázem však mou pozornost upoutala jistá erotičnost v určitých částech příběhu, která mě opravdu rozpalovala.
"Za soumraku" rozhodně hodnotím velmi vysoce, jednalo se o krásné čtení, protkané nejen smutkem, ale i radostí a smířením se se svým životem.
Knihu bych doporučila všem, které baví knihy s lgbt tématikou a rádi se zamýšlejí nad všemožnými filozofickými otázkami a zároveň se považují za umělecké duše.
Asi jsem moc obyčejná nebo přízemní nebo chudá a maloměstská, ale tohle jsem teda opravdu nepochopila. Jak autora, tak jeho fejm a jeho hlavního hrdinu. Od odeonek čekám asi něco víc, jakýsi přesah, ale tohle byly hrozný plky.
Znuděnej postarší týpek z vyšší střední třídy na Manhattanu neví, jak se stárnutím a svou krizí středního věku naložit, tak začne piglovat švagra nýmanda. Konec příběhu. Do toho tisíc neznámých jmen pro mě neznámých umělců a galerií a problémů, který mi absolutně nic neříkají.
Ještě tu mám od něj jednu knihu, co s ní budu dělat?!
Já nevím, co napsat jiného, než že toto je prostě typicky syrový, upřímný, melancholický, otevřený Cunningham a zcela typický román jeho stylu, který jsem si ale přečetl rád. Vlastně víte, v jakém stylu se ponese, ale je to dobře, protože jiný styl pod autorovým jménem nelze čekat. Takže dobré jako všechno od něj :-)
Tuhle knihu jsem přečetl už nějaký ten pátek zpátky, ale dlouho jsem přemýšlel co napsat. Co napsat jiného než ,, Prostě Cunningham,, .
Ano je to prostě Cunningham, nádherně, poeticky a melancholicky napsaný příběh. Příběh jednoho nespokojeného muže, příběh o celoživotním hledání smyslu života. O touze objevit krásu, o strachu ze stárnutí, strachu ze smrti. O touze po změně, srovnávání se s plynutím času a přijímání neměnnosti a zároveň konečnosti všeho. Ano je to příběh o tom všem a určitě o mnohem více věcech, které v této knize najde zase někdo jiný, někdo kdo jí bude číst s jinými životními zkušenostmi a jiným náhledem na svět.
To co v knize však najde každý, je naprosto úžasný a jedinečný styl psaní Michaela Cunninghama. Jeho poeticko-melancholický pohled na svět, který nenechá chladným žádného čtenáře. Příjměte od spisovatele všechny ty pocity, všechen smutek, strach, lásku a mnohem víc, stačí se jenom začíst do dalšího geniálního díla Michaela Cunninghama. ( Ano jméno jsem napsal spoustakrát, protože Cunningham je génius a zaslouží si být zmíněn milionkrát)
Snažím se knihu dočíst, ale nejde mi to. Problémy hlavního hrdiny mi připadají v podstatě jen problémy z nudy a stereotypu, stejně jako do švagra se mohl zamilovat i do kohokoliv mladého, ženy nebo muže. Už jsem u konce, kniha mi nesedla. Těm galeriím nerozumím, úvahy o umění šly mimo mne.
Ked ten Cunningham tak dobre pise. Prebleskovali mi motivy z Domova, ale to nevadilo. Za pohlad na praktiky umeleckeho trhu v Amerike pridavam bod, inak trochu vyprazdnena jednohubka, ale stale certovsky dobre zmajstrovana.
Jednoho chlápka s podobným osudem znám. Hm, prozřel později. Tak hlavně že už ví, co teď chce.
Ale tenhle knižní příběh mě nezaujal.
Peter je takový povrchní týpek. Problémy, dejme tomu střední vrstvy New Yorku, nic moc.
Všechny ty předpoklady pro to, jak vnímat umění... Jak vnímat věci kolem sebe. A sebe samého. Jak se vyrovnat se změnou. Jako by chodili v kruhu a neuměli pojmenovat věci, které je trápí. A paradoxně tohle je ten největší problém. Že najednou chlap zjistí, že se mu líbí jiný chlap... jako když se shodnou, co by to nezkusili.
Všechno to holoubčí vrkání...
Povídka by byla výborná, na knihu je materiálu vážně málo.
Audio čte Kajetán Písařovic - největší klad knihy.
Zpočátku mne román nechával minimálně vlažnou, ne-li přímo iritoval svým hrdinou Peterem, který svou tzv. krizi středního věku a hledání nového životního směru (či naplnění) neustále vnímá omezeným pohledem estéta, kterému stárne tělo, jeho krásná žena stárne, umění není to velké Umění ... Ale jak příběh nabíral spád a zanořoval se hlouběji do emocionálních vzletů a propadů, vtahoval mne do sebe víc a víc...a nečekaný obrat posledních stran dokázal nakonec zanechat dobrý dojem uvěřitelného psychologického románu o duševních pochodech jednoho vyhořelého čtyřicátníka, jehož náhlé citové vzplanutí a pokus o únik pocuchalo a následně vyplivlo nazpátek do reality.
Ano. Sáhla jsem vedle a tušila jsem to. Autor vůbec nepíše špatně, většina toho, co jsem přečetla, mě hodně vcuclo. Je mistrem dialogů. Ale v zásadě pro mě asi, "sexualita vypadávající z oficiálních demarkačních linií", jak píše intelektuálka slovy autora, není až tolik přitažlivé téma. A zejména nejrůznější související úvahy, které mohou být i celkem scestné.
Za mne naopak - mít méně zralý pohled, dočtu až do konce.
Asi dost "román pro muže" :o)
Tuhle knihu strašně nesnáším. Pokaždé, když se podívám, jak si hezky hoví v knihovničce si říkám, že se jí zbavím. No a pak si ji vezmu do ruky a vzpomenu si, že mám založených několik pasáží, co se mi líbily (protože celou už ji číst rozhodně nikdy nebudu!). A pak ji otevřu, ty pasáže si přečtu, usměju se, vrátím ji zpět do knihovny a než usnu, tak si vymyslím mnohem lepší konec. Takovej, kterej možná nevyzní tak "krutě reálně", ale rozhodně je hezčí.
A tak pořád dokola... tahle kniha se mnou asi půjde na konec světa.
To je tak, když druhému závidíte mládí až v tom vidíte krásu a lehké pobláznění smyslů. Myšlenka dobrá, ale prostředí umění mě nesedí hlavně o něm vím úplný prd, takže jsem se v tom ztrácel, ale chápu proč tam je. A taky mě autorův styl psaní a vyprávění neseděl . Jeho přímá řeč je jak z kulometu :)
Ako Smrť v Benátkach, v ktorej nikto nezomrie. Niečo ako upgrade Tizianovej Venuše z Urbina v podobe Manetovej Olympie. Krásny jazyk (naučený? prirodzene nadobudnutý?), krásne opisy mesta, v hlavnej úlohe autorova (Cunninghamova) idea, veľa pravdy o umení a newyorský záver, ku ktorému chýbal už len nejaký clivý, sentimentálny song mierne hysterickej speváčky alebo speváka, doprevádzaný brnkaním na akustickú gitaru. S posledným brnknutím miznú aj záverečné titulky. Musím si prečítať jeho ďalšiu knihu, aby som mu nekrivdil, lebo teraz sa mi na jazyk derie slovo “konfekcia”.
Pěkná knížka, pěkný příběh, hezky napsané. Jen se toho mohlo stát víc, mohlo tam být více zajímavých scén a celkově se tam toho mohlo stát více.
"Kolik z nás mělo milostnou či přímo sexuální zkušenost s lidmi, kteří jsou mimo oficiální erotické kategorie? Mě zajímá sexualita, která vypadává z oficiálních demarkačních linií".
Slova autora, který zde rozvíjí vyprávění čtyřicátníka, který po dvacetiletém manželství zatouží po mužském těle.Peter je estét a svou touhu vidí jakokrásný objekt. Já tu nenašla nic cynického ani nevkusného, příběh má několik linií a je do hloubky propracovaný. Podle mne autor píše skvěle a sáhnu po dalších knihách.
Je to pro mne první kniha autora a je dobře, že ji mohu posoudit až nyní, kdy se na obsah dívám zralýma očima.
Štítky knihy
nevěra homosexualita milostné romány americká literatura manželská krize nešťastná láska rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
"Starší a mladší muž, společně padlí v nějaké bitvě o kus sporného území, na němž je dnes pravděpodobně parkoviště nebo obchodní dům."