Za světlem
Erik Axel Blomberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114991/za-svetlem-114991.jpg
3
4
4
Výbor z veršů významného severského básníka (nar. 1894), který se sblížil s naší kulturou a zájem o ni osvědčil překladem antologie české a slovenské poezie 20. století. Jeho vlastní tvůrčí osobnost výstižně charakterizuje pořadatel a překladatel výboru, když jej nazývá „básníkem nesmírné lidské touhy, touhy po spravedlivém společenství a důstojném životě ve jménu lidství“. Ze švédského originálu za jazykové spolupráce Dagmary Chvojkové-Pallasové vybral, přel. a závěr. pozn. opatřil Vlastimil Maršíček.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem v květnu 2010. Podle mých poznámek:
Útlá knížečka asi s 30 krátkými lyrickými básničkami, jedna je delší epická o sklářích - trochu sociální téma.
Hezké, poetické, jasné, srozumitelné.
Nevím, jak změní báseň překlad. Asi je třeba číst i originál, nejen pro obsah ale hlavně pro pocit, rytmus, hudbu verše.
Za světlem
Výbor z Blombergovy poezie mě bohužel neoslovil. Je to básnění povýtce rétorické, proklamativní, navzdory rýmům je v tom málo lyriky. Jako by jejich tvůrce nedosáhl šťastné souhry mezi sdělovaným a sdělováním. Na vině snad bude zčásti i překlad Vlastimila Maršíčka, svými poetismy a skladebnými inverzemi místy rodem odněkud z počátku století, ba pomalu od lumírovců. Tím ovšem nechci říct, že jde o překlad odbytý, koneckonců sám Maršíček v doslovu upozornil na specifické, těžko převoditelné rysy originálu. Snad to tedy ve švédštině zní líp, méně těžkopádně a uhrančivěji.
Tematika je silně humanistická, v silnějších číslech otevřeně sociální, hodně se pracuje s motivem světla, temnoty či stínu, stromu a země (i tyto někdy silné, mnohdy však otřepané symboly poněkud podtrhují deklarativní ráz tohoto básnění). Lepší texty se nachází v druhé polovině výboru, až jsem dokonce zvažoval, že dám o hvězdičku víc. Jsou to básně v době vzniku výboru nejnovější, pocházející ze 40. a 50. let a zařazené do sbírek Oči noci a Otevřte se, oči! Jedná se mj. o Ukřižovaný, Srnky v parku, Noc, Tušení, Otevřte se, oči! či báseň, kterou uvádím níže:
Bohyně pomsty
Už na pláž soumrak padá.
Barvy dne pohasínají.
Umlká křik a smích
a jak roj vyplašených motýlů
prchají naháči,
když temní moře.
Jen osamělá žena v černém šatě
jde po břehu a hledá.
Vysoko, hrozivě
narůstá její stín.