Za tajomstvom ríše Chetitov
Vojtech Zamarovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330878/bmid_za-tajomstvom-rise-chetitov-UzI-330878.jpg
5
85
85
Toto pozoruhodné dielo vyšlo po prvý raz roku 1963 a kritika ho nazvala „archeologickou detektívkou“ a „objavnou vedeckou reportážou“. Ani čas neubral tomuto dielu na zaujímavosti. Vojtech Zamarovský ho navyše nanovo upravil a doplnil novými faktmi, vydavateľstvo Perfekt mu pridalo príťažlivú formu s početnými farebnými a čiernobielymi fotografiami, nákresmi a mapkami. Vyberte sa teda na putovanie za históriou jedného z najzáhadnejších národov staroveku, ktorý pred štyrmi tisícročiami vytvoril mocnú ríšu a zároveň veľkolepú kultúru. Na jej odhalení mal nemalú zásluhu Bedřich Hrozný, ktorému sa podarilo rozlúštiť ich tajomnú reč, vďaka čomu dnes vieme o Chetitoch oveľa viac ako historici, čo žili len pár storočí po zániku Chetitskej ríše.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2003 , PerfektOriginální název:
Za tajemstvím říše Chetitů, 1961
více info...
Přidat komentář
Velmi zábavný přehled objevování Chetitů a odhalování tajemství jejich písma. Na tomto příběhu se ani za 60 let od vydání knihy nic nezměnilo. Věřím, že dnešní znalosti o této kultuře už budou obsáhlejší, ale za to Zamarovský ani jeho kniha nemohou.
Jak je uvedeno níže, čtivě podaná kniha kombinující prvky popularně naučné knihy a biografie Bedřicha Hrozného. Zatímco v případě nástinu chetitských dějin a jejich písma, včetně samotného odkrývání a "dešifrování" dobových pramenů je čtenáři předkládáno množství slepých uliček výzkumu a nutnost vytrvat, v případě osobnosti Bedřicha Hrozného jsou mimo zapálení pro danou problematiku prezentovány také vlastnosti, z nichž by se značná část současného akademického prostředí, vrcholných akademiků nevyjímaje, měla vzít příklad. A to jak z hlediska výzkumného, tak z hlediska přístupu k jiným.
Čitavo napísaná kniha faktu. Kniha nie je iba o Chetitoch ale aj o Bedřichovi Hroznom a jeho živote, ktorý rozlúštil chetitské písmo a tým zmenil pohľad na dejiny v oblasti dnešného Turecka, Sýrie, Iraku a Grécka.
Jedno z mála diel slovenskej odbornej literatúry venujúcich sa národu chetitov. Vojtech Zamarovský, ako vždy, píše knihy svojim zázračným perom. Napriek tomu, že sa jedná o literatúru faktu, text je písaný zrozumiteľne so štipkou umeleckého citu. Obsah čitateľa skutočne stiahne na krásnu cestu poznávania. V samotnej knihe je možné dozvedieť sa kto boli chetiti, akým jazykom sa dorozumievali, a v čom boli výnimoční. Okrem toho kniha rozoberá aj nálezy archeológov, a taktiež aj zásluhy Bedřicha Hrozného, zakladateľa chetitológie. Ako celok kniha pôsobí veľmi prívetivo, text je sprevádzaný názornými obrázkami artefaktov. Jedinou nevýhodou tohto diela môže byť iba to, že v chetitológii sme sa za posledné roky o niečo posunuli a niektoré informácie tam tým pádom nie sú. Napriek tomu hodnotím toto dielo veľmi pozitívne.
Vojtech Zamarovský je skrátka fenomén. Jeho kniha je síce z roku 1963 avšak bádanie na ktoré nás pozýva je akoby z dneška. Kniha je síce skôr cestom Chetitológie, či pútavým rozprávaním o Bedřichovi Hroznom, českom filológovi, ktorému sa ako prvému podarilo preložiť chetitské písmo a objaviť chetitštinu. Samotný Chetiti sa pri knihe dostávajú do úzadia, avšak spracovanie je aj tak úchvatné, hoci rozsah je menší ako by čitateľ čakal. Chetiti predstavujú ozajstný staroveký fenomén. Ich ríša bola po stáročia silným hráčom vo vtedajšom svete. V čase keď boli Gréci ešte v plienkach boli rovnocenným súperom Egyptu a Babylonskej ríše. Ako Zamarovský konštatuje, Chetiti neboli bežnou orientálnou despociou. Ich vláda bola tvorená kráľom, ktorý mal poradný orgán radu-tuliu a tiež určité zhromaždenie - pankuš, akýsi pozostatok vojenských ľudových zhromaždení. Chetiti boli skôr podobní stredovekému lénnemu systému ako centralizovanej vládnej moci. Chetitskú ríšu tvorilo množstvo malých kráľovstiev avšak, ak kráľ zavelil do vojny napr. proti Egyptu vytiahli všetci Chetiti. Aj z postavenia pankušu a tulie vidno, že indoeurópania boli náchylnejší k zdieľanej vláde a to z rôznych príčin. Chetiti boli úžasní aj svojimi vynálezmi ako napr. spracovaním železa, ale asi najviac tým, ako ďalej rozvíjali literatúru. Ich písomné pamiatky, ktorých ukážky sú zachytené aj v knihe nenechá čitateľa na pochybách, že z hľadiska literatúry boli Chetiti jasným pokrokom a vlastne aj predskokanom Grékov. Grécka kultúra nevznikala na zelenej lúke ale v susedstve Chetitov. Niektoré chetitské pamiatky poukazujú na kontakty s Achichijcami - Achájcami, či ich prenikanie do oblasti Malej Ázie, azda aj do oblasti Tróje. Známe je aj to, že boh brány Apuluna -Apolóna bol bodla Homéra ochrancom maloázijských trójanov pred Grékmi. U Chetitov sa tiež stretávame s takými fenoménom ako vojenskej prísahy či komentáre k zákonom. Veľmi ma prekvapila aj Mitanská (indoeruópska) učebnica o výchove koní, ktorá sa od tej dnešnej údajne veľmi nelíši. Po výcviku kone striedavo prešli za noc aj vzdialenosť 112 km.
Zamarovský konštatuje, že sláva Chetitov bola príliš krátka. Architektúra dospela "ku kolosálnosti, ktorá je výrazom vzostupu od bezvýznamnosti k moci, avšak čas jej už nedoprial, aby ju rozvinula do monumentality."
Kniha približuje postupný "prechod" záujmu od Mezopotámie k Helade. Poklady západnej civilizácie možno začať objavovať.
Aj po pár desiatkach rokov nestratila kniha pútavosť aj napriek tomu ,že ide o literatúru faktu.
Pán Zamarovský bol naozaj kapacita vo svojom obore,
Pro milovníka historie vyčerpávající, až téměř detektivní čtení o nalezení nejstarší indoevropské říše včetně kontextu s ostatními civilizacemi tehdejšího světa. Přečetl jsem na jeden zátah :-)
Říše Chetitů patří stále k nejméně prozkoumaným starověkým říším. Přitom se její historie odvíjela skoro 1300 let a v dobách svého největšího rozmachu ovládala téměř celou Malou Asii, na jihu se dotýkala Egyptské říše a na západě Babylónské, nebo Asyrské říše. Chetitští králové byli skutečně rovnocennými soupeři králů Egypta, Asýrie, Babylónie ... Chetitská říše zanikla v době, kdy se Řekové teprve připravovali na své úžasné vzepětí a kdy Řím bylo jen malinké městečko.
Tato říše byla po velmi dlouhou dobu opředena tajemstvím. Nejen, že se o ní dlouho nevědělo, ale i po jejím znovuobjevení v 19. století vědci dlouho nedokázali rozluštit chetitské klínopisné písmo. Podařilo se to až v roce 1915 našemu učenci Bedřichu Hroznému (brzo tomu bude 100 let). Do dnešního dne je stále ještě mnoho klínopisných tabulek nepřečtených a ještě zbývá mnoho, co je možné o říši Chetitů objevit.
Vojtěch Zamarovský nás ve své knize velmi příjemným stylem seznamuje s dosud získanými informacemi o Chetitské říši. Zajisté to není vyčerpávající výklad, ale spíše ucelený souhrn znalostí o tomto starověkém národě. Zamarovský píše čtivě a poutavě - to je jeho velké plus, díky kterému už generace čtenářů získávají cenné informace o starodávné historii lidstva. Kniha mi pomohla rozšířit znalosti o starověkém světě v oblasti Malé Asie a nalákala mě k dalšímu studiu té doby. 90%
Tato kniha sa mi od zamarovskeho pacila suverenne najviac. A najviac ma aj bavila. A to napriek tomu, ze chetiti ma v dobe, ked som ju citala, velmi nezaujimali.
Moje hodnotenie: 85%
Chetitové po sobě nechali hodně tajemství, jako jiné starší civilizace. A kdo to má pořádně vyluštit? Asi budoucnost, ale ne dnešní věda, která si neporadí ani s ekonomikou, natož s historií, která se nemá jak bránit, obhajovat....
Štítky knihy
archeologie starověké civilizace Chetité
Autorovy další knížky
| 1970 |  Bohové a hrdinové antických bájí |
| 1972 | Řecký zázrak |
| 1962 | Objevení Tróje |
| 1964 | Za tajemstvím říše Chetitů |
| 1986 | Jejich veličenstva pyramidy |
Lepšia kniha na túto tému h nás určite vydaná nebola a zrejme ani nebude.
Dokonca by som povedal, že lepšiu nemajú ani nikde v zahraničí (kto sa zamyslí pochopí prečo).
Chetiti ostávajú tak trošku v tieni Egypta či Babylonu pritom ich dejiny, jazyk, spoločnosť a kultúra ponúkajú veľa zaujímavého.
Zamarovský krok za krokom opisuje ich objavenie, rozlúštenie ich reči a všetko čo o nich dnes vieme.
A naučíte sa aj niečo z ich jazyka : )
Vtipu tiež nie je málo : )
Jediné čo ma mrzí, že knižka nie je aspoň trikrát dlhšia a nedozviem sa toho ešte viac : )
Od detstva som ju čítal aspoň tisíc ráz - a určite ešte tisíc raz budem.