Za temnotou

23.04.2023

Jedna z mála knížek, u které jsem se doslova trápila.
Děj tu není skoro žádný, vše je postavené na dialozích buď mezi lidmi v přítomnosti a nebo s mrtvými.
Celkově to na mne působilo velmi chaoticky, mohl to být pěkný klasický horror, ale tato forma mě neoslovila.

03.04.2023

Tak opět nevím, co si z toho chaosu mám vybrat. Těšila jsem se na nějaké mysterium, ale prolínání světa duchů se skutečností mi asi nesedí. Hlavní postava je mírně narušená osobnost a tím pádem je tak trochu jiná. Komunikuje s mrtvými, ale nejenom to, nechává je hrabat se třeba v ledničce a v soukromých věcech. Je to nadsazená tragikomedie. Tento příběh mě moc neoslovil.
Knihu jsem si vybrala v rámci "Výzvy 2023" bod 8 - kniha, jejíž autor zemřel 2022. Měla jsem raději sáhnout po Ludmile Vaňkové...

25.03.2019

Hilary Mantelová umí vytvářet fantastické postavy, ale se zápletkou to má trochu na štíru. Což v případně románu Za temnotou znamená, že přes tři sta stran sledujeme vývoj přátelství dvou žen, z nichž jedna s duchy mluví a ta druhá by chtěla. Alison je éterickou osobností, Colette organizačním typem. I přes svou rozdílnost se dají dohromady jako tým a z věštění si udělají regulérní živnost. Z toho následně vyplývají asi nejzajímavější a nejvtipnější scény celého vyprávění, které jediné poměrně nudný vývoj událostí oživují. Svět duchů je možná tajuplný, ale hloupost lidí trvale předvídatelná. A mrtví se sice nevracejí, občas si ovšem velmi rádi povídají. Ne že by ale měli vždycky co sdělit.
Nedokážu tak příběhu upřít několik poutavých momentů, naneštěstí však převládá bezdějovost. Většinu textu tvoří dialogy, ať už s živými, nebo mrtvými, a děj samotný by se málem vešel do dětské hrsti. A ten nevšední náhled do zákulisí již polozapomenutého řemesla orákul to bohužel nijak nezachraňuje.

09.09.2017

Zvláštní čtenářský zážitek - kniha žánrově trochu neuchopitelná.
Možná ji lépe vystihne popis toho, o co nejde, než popis toho, o co jde. Přestože hlavní postavou je žena, co komunikuje s duchy, není to kniha ani o ezoterice, ani nejde o horor. Schopnost vnímat duchy autorka nahlíží stejně samozřejmě, jako by popisovala výjimečný hudební sluch. Přestože na konci dojde k jakémusi docela brutálnímu odhalení, nečte se to jako kauzální příběh vyprávěný za účelem tohoto odhalení - struktura děje se spíš blíží výseku ze všedního života dvou nevšedních žen. Přestože život hlavní postavy je spjat s tím, že si vydělává zmíněnou ezoterikou, nemohou se z toho možná tak docela těšit ani milovníci ezoteriky ani její odpůrci. Protože na jednu stranu se autorka k lidem provozující tyto praktiky nestaví zrovna lichotivě, umí být vlastně docela drsná - na druhou stranu ale ezoteriku nezpochybňuje a schopnost být médiem pojímá jako naprosto samozřejmý a téměř běžný druh talentu. I když samotný námět by velmi dobře posloužil i nějakému klasickému hororu, Hilařina sofistikovaná forma vyprávění má blíž ke společenskému nebo psychologickému románu. Zkrátka: je to zvláštní kniha.
Pro mě silné a poutavé.

11.04.2015

Nejde ani o to, zda té knize věříte, či nikoli. Pokud to první-můžete se z ní vynořit jako pološílený jedinec. Mrtví mají přeci příšerný osud a pokud to čeká právě vás, není to příjemná budoucnost. Pokud to druhé, tak si řeknete-nic moc. A ono to tak skutečně je. Moc nerozumím nějakým nominacím na knihy roku a různé ceny, které autorkou tímto románem získala. Netvrdím, že v knize nenajdete zajímavé části, nebo dobré dialogy, ale to je na můj vkus příliš málo. Hodnotu by tato kniha měla jedině tehdy, pokud by skutečně popisovala život po smrti. A pokud to tak skutečně je, tak jak se říká: NO, POTEŠ PÁNBŮ...

Nedočetla. Po historických knihách Wolf Hall a Předveďte mrtvé poměrně velké zklamání.