Za Volhou není země
Vasilij Grossman
Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1961 , Naše vojskoOriginální název:
Za pravoje delo
více info...
Přidat komentář
Kniha byla zpočátku neskutečně nudná. Dvě třetiny autor rozebírá život obyvatel Stalingradu, popisuje pocity každého strýce, tetičky, ale i nějakých těch známých, co si kdo o kom myslí, jak kdo uvažuje, jak vypadá kdejaký pokoj, až se z toho čtenáři motá hlava. Samotná bitva a tedy i napínavý a čtivý obsah knihy nastává až po protrpěných 500 stranách. Velice často autor putuje po celém Rusku spolu s jednotlivými postavami, které si člověk musí dávat těžce do souvislosti, a samotná Stalingradská bitva se z mlhy vynořuje až na pár posledních stranách. Kniha pro někoho možná zajímavá, já se v tom však topil, ztrácel a až poslední strany mě probudily.
Dějové pasáže jsou velmi dobře napsané, bohužel v první třetině je velká část věnována nejrůznějším filozofickým, psychologickým, sociologickým a kdo ví jakým jiným ještě úvahám, monologům či dialogům o podstatě komunismu, nacismu, kapitalismu, o tom jak je jeden dobrý a druhý zlý, o tom jak nádherné je budování socialismu a komunismu atd atd. Několikrát jsem měl sto chutí knížku zavřít, naštěstí v druhé polovině tyhle pasáže ustoupily těm dějovějším z bojiště i zázemí
Autorovy další knížky
2008 | Život a osud |
1999 | Panta rhei |
1961 | Za Volhou není země |
2007 | Spisovatel ve válce: Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941 – 1945 |
1947 | Stalingrad |
Neuvěřitelně dobře napsaná kniha. Je to Vojna a mír 20. století (samozřejmě i s druhým dílem - Život a osud). Člověk se musí povznést nad dobové úlitby komunistickým mocipánům, kterých se autor ve druhém díle už nedopouštěl. Skvěle napsané, výborně prokreslené postavy. Atmosféra města a vlastně celé země v době proher je vylíčena neobyčejně plasticky. Scéna bombardování Stalingradu v srpnu 1942 je pomníkem asi 40 000 civilistů, kteří byli při tom zabiti. Svist roztrhaných tramvajových kolejnic slyším stále.