Za zatvorenými dverami
B. A. Paris (p)
Nikto jej neverí. Nikto jej nepomôže. Patrí iba jemu... Grace a Jack Angelovci sú dokonalý pár. Tridsaťtriročná Grace je srdečná, milá, krásna ako obrázok. Je atraktívna, oddaná manželka, ale väznená. Jack je elegantný, šarmantný a zdvorilý muž. Je pekný, vynikajúci právnik a milujúci manžel. Ako renomovaný právnik má skvelú povesť, lebo obhajuje práva týraných žien. Zakladá si na tom, že ešte nikdy žiadny spor neprehral. Dá sa však veriť, že je nejaký vzťah či manželstvo absolútne dokonalé? Prečo napríklad môže Grace na každej párty jesť, koľko jej len hrdlo ráči, a vôbec nepriberá? Prečo nikdy nedvíha telefón svojim priateľkám, ale Jack ich odbije odpoveďou, že Grace nie je práve nablízku? Prečo obklopuje rozprávkové sídlo Jacka a jeho manželky vysoký plot? Keby sa to však niekto chcel Grace opýtať, zistí, že nie je nikdy sama. Pretože Jack je vždy a všade – doslova vždy a všade – po jej boku…... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2017 , AktuellOriginální název:
Behind Closed Doors, 2016
více info...
Přidat komentář
Váhala jsem mezi jednou hvězdou, protože to bylo strašný téma, až jsme to chtěla vzdát, ale zas to bylo skvěle napsaný a člověk na druhou stranu chtěl číst, aby se dozvěděl ten konec,takže 5.
Tak tato kniha mě absolutně pohltila. Nedokázala jsem ji odložit, takže jsem celý den četla, dokud nebyla dočtená. Líbila se mi čtivost knihy, jednoduchý, ale zajímavý jazyk a také uspořádání kapitol, kde se střídala přítomnost a minulost mi absolutně vyhovoval a čtení bylo díky tomuto stylu napínavější. Absolutní super psycho-thriller o síle nás žen, který mě fakt dostal! Jsem ráda, že jsem si tuto knihu koupila v e-booku zároveň i s knihou V pasti lží, protože se do ní můžu hned zítra pustit!
Musím se přiznat, že tahle kniha mě naprosto dostala. Ne jen, že se dobře četla ale taky nešla odložit. Je stoprocentně tím nejlepším psychologickým thrillerem, co jsem kdy četl a musí si ho přečíst úplně každý, komu je tohle téma blízké. Jasně tohle téma tu bylo zpracováno už tolikrát, že to není vtipný, ale nikdy ne až takhle dobře. Za mě naprosto aboslutní TOP díky tomu, jak je to geniální a co napsat na závěr? Mám rád Jacka ale nemám rád Džordže Kunyho - Millie :)
Beznádej a smútok ukryté za zatvorenými dverami...
Debutový psychologický thriller, ktorý síce nebol zlý, ale mal pre mňa ukryté aj svoje slabé miesta.
V prvom rade mi vadilo, že dej plynul dosť monotónne a nebol dostatočne vygradovaný. Postavy neboli dobre vyprofilované, hlavne záporná postava Jacka a Millie s Downovým syndrómom poskytovali oveľa širší priestor na preniknutie do ich mysle a psychických pohnútok, čím by sa napätie a gradácia príbehu podstatne zvýraznili.
Prelínanie dejových a časových liniek sa mi páčilo, len mi trochu prekážalo rozprávanie iba z pohľadu hlavnej hrdinky. Viac by sa mi páčilo, keby bol príbeh obohatený aj o myšlienkové pochody iných postáv.
Celkovo kniha na mňa nezapôsobila až tak, ako tie predchádzajúce žánrovo podobné, ktoré som v poslednom čase čítala.
Za mě super! Měla jsem ji přečtenou během dvou odpolední, hltala jsem ji a nemohla jsem přestat, protože to napětí mi to nedovolilo. Doporučuji :)
Knížku jsem přečetla během chvíle, opravdu poutavý, zajímavý a najednu stranu velmi smutný příběh. Zajímavě se zde prolíná přítomnost a minulost takže je vždy na co se těšit :-) nakonec jsem ráda, že knížka dopadla, tak jak dopadla :-)
Mrazivý psychothriller, který se dostane pod kůži. Je sice hodně vykonstruovaný, základní myšlenka psychického týrání a manipulace je však děsivá sama o sobě, i když v reálném světě nemá až takovou vyhraněnou podobu (doufám). Nicméně se autorka své prvotiny zhostila na výbornou a nasadila si poměrně vysokou laťku, přesto příběh jako komplex i přes svou čtivost působí nereálně a uměle. Co se však hodně povedlo je vylíčený způsob prezentace násilníka na veřejnosti, takové to, že do něj by to nikdo neřekl... I když, jak bylo zmíněno, takoví jsou nejhorší...
Psychothriller vystupňovaný na maximum. Od první do poslední strany víte, že se děje něco špatného, a situaci krok za krokem rozplétáte. Prolínání minulosti a přítomnosti je nenásilné a čtenáře nemate. Jen si osobně myslím, že autorka až příliš tlačila na pilu. Kdyby malinko ubrala, psychologický efekt by byl ještě větší, příběh by byl reálnější. Život s psychopatem, manipulátorem totiž nemusí mít až takové grády - tím myslím ohrožení života, přesto žena v takovém svazku nevýslovně trpí - emocionálně, psychicky, mnohdy i fyzicky. A děje se tak bohužel častěji, než by člověk myslel. Milli s Downovým syndromem do tohoto příběhu zapadla ideálně - je to další veliké téma: život s handicapem neznamená, že tento člověk není schopen uvažovat, cítit, vnímat - možná je právě naopak na určité věci mnohem citlivější a umí najít nekomplikovaná řešení. Autorce se její prvotina zdařila a já nedočkavě otvírám její další knihu.
Nesedla jsem si z ní sice na zadek a nehlasam rozhodně na potkani,že je to to nejlepší, co jsem kdy četla,ale jinak se mi líbila a četla se hezky.
Kniha se mi do ruky dostala jen omylem, tedy jsem o ní neměla žádné informace předem. Nezdá se Vám jakoby se všechny ženy v období klimakteria rozhodly napsat nějakou prvotinu? (co taky jiného na stará kolena). Počínaje Dívkou ve vlaku, kterou můžeme považovat za orginál, všechny ostatní jsou jak přes kopírák. Za zavřenými dveřmi, Někdo cizí v domě, Manželé odvedle, atd atd...Inteligentní žena, dům na předměstí v dobré čtvrti, sousedky, podivný manžel, a vždycky nějaké trauma. Tato kniha je už ale opravdu přehnaná, autorka to vytáčí do tak neskutečných situací, že mě čtení spíš celou dobu děsně rozčilovalo. Hlavní postava svou pitomostí a autorka vším tím klišé, oblíbené dovolené v thajsku, psychomanža..a můžeme pokračovat.
Na závěr bych jen řekla, že v tomto žánru jsou mnohem lepší kousky než od B.A. Paris :/ třeba příští kniha bude lepší?
Bože, jak já nesnáším ty její konce!!
Kniha byla pro mě zklamáním. I když jsem ji četla jako druhou v pořadí. Byla jsem napnutá až do konce, to ano, ale strašně mi vadil konec. Chyběl mi tam výslech na policii a pak také nějaké lepší zakončení s Millie.
V pasti lží je rozhodně 1000 x lepší.
Asi jsem čekala více týrání a mučení.
Zajímavá kniha, u které vás bude mrazit od začátku do konce, hezky vymyšlené a propracované, jen styl psaní mi moc neseděl, proto strhávám jednu hvězdu.
V některých momentech je Vám z knihy špatně, vcítíte se do Grace, od začátku Jacka nenávidíte a bojíte se jak to dopadne.... Velice čtivé!!
Knížka si mě od začátku dostala. Vtáhla mě do děje a byla velmi čtivá. Těším se na další knihu autorky, snad nebude zklamání.
Nějak nesdílím nadšení ostatních - nečetla jsem ji, ale poslouchala jako audioknihu, což je asi hlavní problém. Hlas Simony Pekové mi k hrdince vůbec neseděl, hodně dlouhou dobu jsem měla pocit, že je kniha z minulého století a Grace je tak 45 let. Druhou půlku knihy už mi tak lezla na nervy, že bych ji snad někam zavřela sama. Tím ale samozřejmě nechci zlehčovat téma knihy, chvílemi to bylo opravdu děsivé až nechutné.
Kniha byla prostě nechutná. Neříkám že špatná, naopak! byla čtivá, napínavá, trýznivá, ale její zápletka je na mě asi příliš šokující a prostě nechutná.. pro ty kdo mají takové nervy-drásáky rádi, je to asi must read.
Musím říct, že mi z toho vstávaly vlasy hrůzou. Celou dobu co jsem knihu četla mi srdce divoce bušilo. Bála jsem se co se stane dál s každým slůvkem. Musím uznat opravdu skvělý psycho thriller, jen nevím jestli je pro slabší žaludky. Sama budu hodně váhat jestli si knihu ještě někdy přečtu.
Z půlky jsem přeskočila na konec, abych zkrátila svoje utrpení. Téma mi nebylo moc po chuti. Nemusí to být špatná knížka, jen mi nesedla.
Štítky knihy
thrillery manželství Downův syndrom advokacie psychologické thrillery týrané ženy prolínání minulosti a současnosti thrillery pro ženy britská literaturaAutorovy další knížky
2017 | Za zavřenými dveřmi |
2018 | V pasti lží |
2019 | Přiveď mě zpátky |
2020 | Dilema |
2022 | Terapie |
Tohle bych nechtěla vidět zfilmované. Vlastně se mi ani nelíbilo to číst. Ale když už jsem začala, nešlo přestat. Je mi z toho špatně. Nebojím se, že by se mi něco takového mohlo stát, ale děsí mě představy, co se může (i když třeba"jen" v menší míře) odehrávat za zavřenými dveřmi sousedů nebo jinde relativně blízko, a co třeba sama nevnímám. Začínám si s hrůzou uvědomovat, že politika "nevměšování" nemusí být vždy ku prospěchu.