Zab mě prosím: necenzurovaná historie punku
Legs McNeil , Gillian McCain
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24447/zab-me-prosim-necenz-24447.jpg
5
54
54
Punkové historky od lidí, kteří byli u toho – od prvopočátků punku koncem šedesátých let, do osmdesátých let dvacátého století – od Ramones, Lou Reeda, Iggy Popa přes Clash, Sex Pistols, Blondie, Dead Boys.... Necenzurované, neučesané a velice zábavné vyprávěnky hudebních legend, feťáků, drogových dealerů, groupies, fanoušků, prostitutek, bedňáků a všech ostatních, kteří se v sedmdesátých letech nějak motali kolem punkového hnutí, ať už v Americe, nebo v Británii. Kniha obsahuje i jmenný rejstřík, stručné kdo je/byl kdo. Povinná četba každého, kdo se cítí pankáčem býti.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 1999 , Volvox GlobatorOriginální název:
Please Kill Me: The Uncensored Oral History of Punk, 1996
více info...
Přidat komentář
Skvělá knížka. Šílené příhody. Deziluze. Lidi, co někdy neví, co se sebou samými. A rock'n'roll. Škoda té formy plné chyb a překlepů, knížka by si zasloužila reedici.
A proč tomu neříkat punk? :-)
Zaujimave citanie. Skvele som sa bavil a dozvedel sa mnoho pozoruhodnych informacii.
Vynikající kniha, při čtení si člověk říká, jak to všechno mohl třeba takový Iggy přežít. Spousta drsných i legračních historek a zajímavý pohled do zákulisí punkové scény té doby. A dobrá četba nejen pro pankáče :-)
V pubertě jsem se hodně stýkal s punkáčema, ale jejich muziku jsem nikdy moc nemusel. Až na pár vyjímek, které ale nebyli, dle mých tehdejších punkových kamarádů, dostatečné známky punku. Tak jsem se smířil stím, že punk opravdu není pro mě, a naše cesty se rozdělily. To ale nebránilo tomu, abych se snažil, tu hudbu a lidi kolem ní pochopit.
Zab mě prosím, funguje k tomu úplně s přehledem. Neuvěřitelné historky se střídají jedna za druhou. Díky tomu celá kniha rychle odsýpá, i když by někomu mohl vadit, ten styl, kterým je kniha psaná. Nebudu si hrát na hrdinu, první kapitola, se mi kvůli tomu nečetla zrovna nejlíp. Ale když jsem si zvykl, tak mi to přišlo jako docela super nápad. Měl jsem pocit, že sedím s aktérama u stolu, a každý mi říká svojí verzi příběhu.