Zabij mě líp
* antologie
V dalším souboru edice Česká povídka se šest autorů pustilo do hororu, který v české literatuře příliš nezdomácněl. Dosud nepublikované povídky neděsí čtenáře oživlými mumiemi či hrůznými vetřelci z vesmíru ani tu netečou potoky krve. Ale tajemství, vraždy, záhadná úmrtí i napínavý děj v souboru Zabij mě líp nechybí. V pravdě hororové zážitky čekají pětici studentů, kteří přijedou strávit mrazivé Vánoce do starého zámku, v příběhu Milana Urbana. Smrt jako odplatu ``připravili`` adrenalinovým řidičům Iva Pekárková a Ondřej Neff. To je však jediné, co jejich texty spojuje. Rukou neznámého vraha umírá v malém americkém městečku jedna dívka za druhou... celý text
Přidat komentář
Tak fakt nevim,co si o knize myslet,co rict?Myslim,ze uz vsechno napsali ctenari podemnou.
Šest povídek, šest českých autorů. Ačkoli rozsah antologie Zabij mě líp není velký, kvalita jednotlivých prací je kupodivu nevyrovnaná. Pro mě tak jen jediný příběh vynikl nad ostatními, a to Kousek Leslie Wildové od Martina Koláře, mimo jiné nominovaný na Cenu Karla Čapka za rok 2001. Jedná se o klasický slasher z pohledu dospívajícího chlapce, jehož IQ se rovná nefunkční ledničce. Skvělá stylistika, temná atmosféra a velká dávka humoru dělají z textu ideální relaxační četbu. Ostatní povídky už ovšem nijak nevybočují z průměru. Ačkoliv Miloš Urban bez problému dokáže vytvořit hrůzyplnou atmosféru, nechává ji v jediném okamžiku vyšumět do ztracena. Vyprávění Ondřeje Neffa je zase spíše úsměvnou hříčkou švandrlíkovského ražení, než plnohodnotným děsem. A Anna Cermanová, Jan Jandourek a Iva Pekárková sice pracují s hororovými tématy, ale vyznění jejich historek ani nepobaví, ani nevystraší. Spíš zklamou rozpačitými nebo průhlednými konci. Což je bohužel nechtěné motto celé antologie.
Hm... Nevím úplně přesně, co jsem od této malé knížky čekala, ale slabou představu jsem měla. Znáte to, žena neví co chce, ale nepřestane, dokud to nedostane. A já nedostala nic z toho, co bych si u hororů obecně představovala - napětí, mrazení v zádech, zajímavé zápletky, svižné vyprávění. Místo toho jsem dostala příběhy, které mi přišly nedotažené, jakoby ještě rozpracované a plytké vyprávění. Souhlasím s názory lidí zde, že Kousek Leslie Wildové je nejucelenější a nejzajímavější povídka s nejlepší skorohororovou atmosférou, krom toho mě zaujala i povídka Místnost, i když zápletka mi přišla spíše detektivní. Ostatní příběhy mě vesměs ničím neoslovily. Největším zklamáním pro mě byl Miloš Urban, kvůli němuž jsem po celé knížce sáhla.
Pro mě tedy podprůměrná a lehce zapomenutelné sbírka, kterou už znovu číst nepotřebuji.
Kniha mne nadchla. Kousek Leslie je opravdu nejsilnější, skoro Kingovka. Na tu nepůjde zapomenout. Ostatní jsou drobet méně "husté", ale přesto mají překvapivé pointy, jeden příběh měl pointu mlžnou jak opar nad Lužnicí... Jinak hodně povedená drobná knížka. Honza Jandourek má povídku listopadově zimomřivou, když domyslíme, že by to bylo třeba v našem městečku... třeba u souseda...
Kniha mi bohužel nepřišla moc zajímavá. Většina povídek na mě působila nedotaženě. Byly tam náznaky, ale něco tomu chybělo.
Kniha se četla poměrně rychle, ale trochu mě zklamaly ty konce, přišly mi takové hodně zmatené. Nejlepší povídka byla Kousek Leslie Wildové, ta byla napínavá a hlavně měla překvapivý konec.
Povídka Martina Koláře Kousek Leslie Wildové mi připadla nejkompaktnější, nejvynalézavější a vlastně i nejstrašidelnější. Zbytek antologie je takový rozpačitý – slibné začátky, ale příliš zmatené konce (no, nebo to bylo jen na mě moc složité). Ještě mě zaujala Jandourkova Místnost, ale ta je zas až moc stručná, přestože její námět docela má grády.
Velmi zajímavé povídky... Smrt, přichází v mnoha podobách a za velmi prapodivných okolností. Trošku strašidelné, ale rozhodně zábavné.
Část díla
Dívka s tváří z mramoru
2005
Kousek Leslie Wildové
2005
Mezijezeří
2005
Místnost
2005
Nehoda
2005
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Nesouhlasím s většinou názorů tady. Mě kniha naopak mile překvapila. Od těchto antologií nikdy nic neočekávám - krátké povídky, na které zapomenu hned po přečtení, ničím nepřekvapí, ničím nenadchnou a sotva se člověk začte, skončí, aniž by mě nějak uspokojil konec. Zde jsem naopak každou povídku hltala. Bavily mě svou různorodostí i námětem. Za mě zatím nejlepší ze série antologií.